Pouť NJ v Olešnici v úterý 13. 12. 2016 v 17 h.

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

Dnes si připomínáme sv. Klementa - papeže a mučedníka. S ním a jeho mocnou přímluvou připutovali naši otcové  - svatí Cyril a Metoděj do naší země.

Nemalým dílem se zaslužil také o to, že v kostele P. Marie v Římě byla mateřská řeč našich předků uznána za hodnou liturgie a Písma Svatého.  Děkujme a zároveň prosme - abychom v této době slovy a skutky předávali "dědictví otců" - poklad víry.

Ostatní poučení, povzbuzení a pozvánky jsou ve zpravodaji.

Pro dobré prožití adventu Vám přeposílám otázky, které poslali z Katechetického centra v Brně - nejen pro děti:

1. týden - Jak využívám čas, který mám?

2. týden - Je něco, co bych měl změnit, aby Pán ke mně mohl přijít?

3. týden - Pán Ježíš šířil radost. Šířím radost také já?

4. týden - Jaký úkol má Pán Bůh pro mne? Chci to, co chce Bůh?

K milostiplnému advetu Vám žehná - jáhen Ladislav

Nový Jeruzalém č. 12/2016

Zpravodaj  pro 204. prosebnou mariánskou pouť,

která se bude konat (dá-li Pán Bůh) v Olešnici v úterý 13. prosince 2016  v  17 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Budišově.

   V pondělí 14. listopadu přijelo a přišlo na pouť NJ do Budišova čtyřmi autobusy, auty a pěšky asi 300 poutníků. Svátost smíření udělovalo 7 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.         

             Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání  2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

   3) o vzrůst víry v našem kraji                            4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

      5) o život těla a duše pro všechny počaté děti      6) na smír za hříchy celého světa

 

Kázání P. Marka Husáka na pouti NJ  v Budišově:

Dnešní liturgie nám přináší napínavý příběh o uzdravení slepého.

(Lk 18,35-43: Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Slyšel, že jde kolem zástup, a ptal se, co to znamená. Pověděli mu, že tudy prochází Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: "Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ti, kteří šli napřed, ho okřikovali, aby mlčel. On však ještě víc křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se zastavil a poručil, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, zeptal se ho: "Co chceš, abych pro tebe udělal?" Odpověděl: "Pane, ať vidím!" Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila." Ihned začal vidět; velebil Boha a šel za ním. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.)

Pojďme se na něj podívat blíže a nechme se vtáhnout do jeho dějství.

Slepec a žebrák, který žije z darů lidí jednoho dne slyší něco neobvyklého. Normálně tudy prochází pár lidí. Dnes je ale slyšet velký lomoz. Křik a výskot dětí; recitace žalmů dospělých lidí. Kdo to je? Co to znamená? Žebrák se zvedá. Musí se někoho zeptat. Nenechá si ujít tuto příležitost získat mimořádně velkou almužnu od jistě dobrých a štědrých lidí! Semknutý zástup lidí si jej ale nevšímá. Musí se tedy přičinit sám: „Hej! Co jste zač?“ zastavuje nejblíže procházející. Dozvídá se, že tudy jde Ježíš. Ježíš? To jméno jsem už slyšel... Ano, je to ten podivuhodný člověk, syn Marie, který prochází naším krajem a dělá mnoho zázraků. Tento zástup, který jej doprovází tvoří z velké části ti, které uzdravil; některým vrátil zrak, jiným sluch, další mohou znovu chodit. Z některých dokonce vyhnal zlé duchy!

To znamená, že také mně může pomoci. Takovou příležitost si nenechám ujít. Co je to získat almužnu, proti tomu získat znovu zdraví. „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Lidé ze zástupu jej však okřiknou: „Nedělej takový rámus. Nevidíš, že se modlíme?“ Nenechal se však odbýt a křičí ještě víc. Tentokrát se Ježíš zastavuje a nechává si ho zavolat. Jako kdyby dříve neslyšel, co žebrák volal, ptá se ho Ježíš: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ „Ať vidím!“ „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“

V každém z nás se může skrývat trochu duchovní slepoty. A protože ztrácíme naději, že s tím můžeme něco udělat, přestáváme hledat pomoc. Začali jsme řešit důsledky. Podobně jako slepec  sedíme u cesty a žebráme. Ale neodstranili jsme příčinu, naši hlavní bariéru, která nám brání uvidět Boha. Jak znovu získat víru? Jak ji dobře předat dalším generacím, své rodině, dětem, vnukům, aby se i oni z ní mohli radovat? Je to Ježíš, který prochází kolem a ptá se nás: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Co mu na to odpovíme? Umíme odpovědět z celého srdce? Vychází naše prosba z našeho opravdového přání? Umíme pojmenovat náš problém? Ježíš nám s ním pomůže. On může všechno.

Uzdravený slepec propukl v jásot, velebil Boha. A připojil se k zástupu, který doprovázel Ježíše. Takovéto společenství uzdravených, kteří jdou za Ježíšem, nazýváme církev. Církev svolává své dítky, aby si mohly navzájem pomáhat ve víře. Máme společnou maminku, Pannu Marii. Ona nikdy nemusela být za života duchovně uzdravována. Lépe řečeno: pro Kristovy zásluhy byla uzdravena jednou provždy, ještě před početím, aby tak byla uchráněna lidských slabostí. Proto nám může pomáhat, protože jasně vidí, co ještě potřebujeme na naší cestě. A také nám to dává. Co je ještě potřeba posílit, co uzdravit, čemu se vyhnout. Svěřme se s důvěrou do jejího vedení, nechme se společně dovést za jejím synem Ježíšem.

 

   Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 1 183 Kč, které jsme poslali Mamre – diecéznímu centru mládeže. Pán Bůh zaplať všem dárcům. Poděkování patří také místnímu faráři otci Jiřímu Polachovi a všem farníkům z Budišova, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení a rozhovor s P. Janem Hodovským, farářem v Cetkovicích a Vískách, hlavním celebrantem poutě NJ v Olešnici:

Stručné představení – věk, dětství, mládí, studia, působiště

Na tento svět jsem přišel v říjnu revolučního roku 1948 jako čtvrtý ze šesti sourozenců. Naprosto jsem netušil, co tento rok přinese lidem a jak mnoho trápení mnoha lidem přinese. Klidně jsem si prožíval krásné dětství v katolickém rodinném prostředí v Dolních Kounicích u Ivančic u Brna. Ještě než jsem začal chodit do školy, už jsem se staršími bratry začal ministrovat. Víra se stávala podstatnou součástí mého života. Společná modlitba v rodině, nedělní mše svatá, ministrování i ve všední dny, zachovávání prvních pátků, to vše vytvářelo základ pro budoucí povolání. Velkým přítelem a oporou celé rodině byl P. Josef Dyčka, který pochází z boskovické farnosti a na boskovickém hřbitově očekává den vzkříšení. Často jsem přicházel do kostela jako první a v tichu pročítal perikopy (lekcionář). Zvláště listy apoštola Pavla, Skutky apoštolů i evangelia.

Dva nejstarší sourozenci se ještě dostali na střední školu, starší bratr už musel do učení, „protože rodinná výchova nezaručovala, že z něj vyroste platný člen socialistické společnosti“ - citát z posudku po dokončení základní školy. Také já jsem se začal učit a vyučil se nástrojařem. Při předávání výučního listu přišel mezi nás nějaký pán a nabízel přihlášky na večerní studium gymnázia na Lerchově ulici v Brně (dnes je tam církevní škola). Víceméně z legrace jsme se tam ještě s jedním spolužákem přihlásili. V září nás do třech tříd prvního ročníku nastoupilo asi 120. Po třech letech studia při zaměstnání nás maturovalo asi třicet, takže moc velká legrace to nebyla. I když mně v té době občas napadlo stát se knězem, ve skutečnosti jsem s tím nepočítal a přihlásil se na strojní průmyslovku v Brně. Teprve tam jsem se rozhodl (i když jaksi nerad) přihlásit se do semináře. Navíc jsem dostal z Místního národního výboru velmi „negativní“ posudek - „…nedoporučujeme ke studiu na teologické fakultě, neboť on i celá jeho rodina jsou hluboce nábožensky založeni“. Přesto jsem byl přijat hned na poprvé. Hledat nějaký jasný impuls k povolání ani moc nejde. Prostě mě Bůh povolal a udělal všechno, aby mě tam (trochu i proti mé vůli) dostal.

Studia jsem dokončil a v roce 1977 jsem v Brně přijal kněžské svěcení. Po dvou letech kaplanského působení v Židlochovicích jsem si při opravách kostela téměř uřízl na cirkulárce levou ruku v zápěstí. V následujících měsících jsem poznával, jak mnoho lidí o mně ví a za mě se modlí. Také jsem si uvědomil jak je Bůh štědrý a každému dává mnohem ví než potřebuje. (Mně na příklad stačí jen jedna ruka.) To všechno bylo pro mě velkým povzbuzením.

Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější? 

Za velmi důležité považuji být lidem nablízku, povzbudit je, podpořit radou, modlitbou, příkladem. Ta levá ruka mně dává možnost být lidem blíž.

Mohl byste nám  přiblížit úmysl sbírky na pouti NJ v Olešnici? To všechno mně vede k záměru věnovat dnešní sbírku nemocným, trpícím, starým a jejich pomocníkům a ošetřovatelům.

Co je pro rodiny podstatné co potřebují, čím může církev rodinám pomáhat, jak to prožíváte ve své službě?

V rodinách naší doby je velký zmatek, neznalost a nedostatek víry. To vše působí, že v mnoha rodinách nejsou schopni předávat víru. Přesto Boží milosrdenství i v takovém prostředí povolává mladé lidi k víře. Mám velkou radost, že i v mých farnostech je několik takových příkladů. 

 

Po dušičkách aneb zamyšlení nejen hřbitovní

Ve všech lidských kulturách najdeme stopy po úctě k mrtvým, protože všichni počítali s tím, že u lidí smrtí život nekončí a vyjadřovali to právě pohřebními obřady.    I my kněží jsme spojováni s posledními věcmi člověka. A katolické pohřby chceme dělat hezky česky, jak se (nejen) na Moravě sluší a patří.     Z filmů sice víme, že v Americe se na pohřbu sejdou lidé a někdo tam vypráví, co všechno zemřelý dělal, a všem ukazuje jeho golfovou hůl a podobné souveniry.

Z naší totalitní minulosti si vzpomeneme, že v některých okresech dělali vše proto, aby snížili procento církevních pohřbů. Když se jim to nedařilo, aspoň přikázali, že i na církevním pohřbu musí mluvit občanský řečník.      Sám jsem zažil, že při pohřbu mladého člověka si řečník z národního podniku, kde pracoval, vzal slovo jako poslední a přímo tam vyhlašoval: Život končí smrtí a basta. Nic pak není. To měl být poslední dojem, který si pozůstalí a přátelé měli odnášet domů. Po jeho slovech jsem se odvážil začít modlitbu Věřím v Boha. Lidé pochopili a svou víru přímo vyznávali, úplně jsem cítil, s jakou silou a vroucností říkali v závěru: Věřím v těla vzkříšení a život věčný.      Dnes se musíme varovat obou krajností: amerických zvyků i sovětských osnov. Podle nich se všichni zabývají jen pozemským životem zemřelého. Ten však už patří minulosti. Nikdo z nebožtíků už nepůjde s pejskem na procházku, už nebude hrát golf. Z Bible však víme, že nám Bůh připravil budoucnost u sebe v nebi. Ta se má připomenout na každém pohřbu v kostele anebo i v obřadní síni, pokud tam pozvou služebníka Božího.      Proto se lidé za zemřelého vždycky modlili. Prosili, aby dosáhl světla věčného v nebi. Poprvé se takto pomodlili, když zazněl umíráček, pak se v předvečer pohřbu sešli doma u rakve. To dneska už nejde udělat přesně jako dříve, ale k modlitbě bychom se sejít mohli. Je trochu škoda, že takzvaně nejsou lidi, kteří by se pomodlili aspoň v kostele před pohřbem. Znám však obce, kde přijdou zpěvačky a střídají se s lidmi - jeden desátek růžence a jedna píseň z kůru. Možná by u nás také šlo domluvit se na něčem podobném s kapelou.      Pro církevní pohřební obřady je daná osnova, kde je jasně řečeno, co být má, co být může a co se nesmí. Z kazatelny nebo od pultíku se smí číst jen z Bible a dělat pouze její výklad. Hlavní je vždy evangelium, z kterého vyplývá že i my máme žít s Pánem Ježíšem v nebi. Moc podrobností nám o tom Bible neříká, ale to co tam čteme a to, co Pán Ježíš svým vzkříšením dokázal, nám může stačit.     Bylo by asi špatné neříkat nic o zemřelé(m), proto je nejlepším řešením, když se stručně nastíní jeho životopis předem, abychom si uvědomili, za co jemu i Bohu děkujeme. Protože však má každý svůj úhel pohledu, snažím se, abych nehodnotil, ani nevynášel ani neodmítal, pouze řekl jasné věci - datum a místo narození, příbuzenské vztahy, kdy a kde byla svatba a podobně. Život i události se dají hodnotit rozdílným způsobem, jinak se totiž dívají na vášnivého rybáře jeho kolegové a jinak jeho žena či děti, pokud zrovna tomuto koníčku nepodlehly.     K pohřbu patří i veřejné poděkování a rozloučení. Jménem rodiny to udělá sám kněz, i když v totalitě na to v podnicích měli vyčleněné zvláštní pracovníky. Ptal jsem se našich lidí, kteří žijí v Bavorsku, zda se tam také při pohřbech mluví někdo jiný než kněz. Řekli mi, že na každém, ale až na hřbitově a vždycky v uniformě spolku, v kterém byl i zemřelý. Nikdy tento řečník nemluví v posvátném prostoru chrámu Páně, to je místo na modlitby a hlásání Slova Božího. Je totiž dobré pěkně rozlišit církev a vlast, farnost a obec, duši a tělo, posvátné a světské, lidskou minulost a budoucnost, kterou i zemřelým nabízí Bůh.                                                           Jan Peňáz

Doplnění:  25.10. 2016 byla ve Vatikánu zveřejněna nová instrukce o pohřbívání zemřelých a uchovávání popela v případě pohřbu žehem.  Církev se jasně vyjádřila k čím dál častějšímu spalování těl zemřelých a uchovávání popela např. v domácnostech nebo jeho rozptylování ve volné přírodě.   „Církev velmi doporučuje zachovat zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země; nezakazuje však pohřeb žehem, pokud nebyl zvolen z důvodů odporujících křesťanské nauce…….Pokud se tedy z oprávněných důvodů přistoupí ke kremaci mrtvého těla, popel věřících má být zpravidla uchováván na posvátném místě, tedy na hřbitově, v kostele anebo prostranství vyhrazeném k tomuto účelu. Uchovávání urny v soukromých obydlích není povoleno…..Zejména je však nutné poznamenat, že zemřelí věřící jsou součástí církve, předmětem vzpomínky a modlitby živých, a proto je dobře, aby církev jejich ostatky přijala a uctivě

uchovávala na místech již po staletí žehnaných za tímto účelem. Tak nebudou zemřelí ochuzeni o modlitbu dalších příbuzných a celého křesťanského společenství.“

Pozvánky.

Adventní duchovní obnova Orel – župa Metodějova  a jednota Bystřice n/Pernšt. Vás srdečně zvou na adventní duchovní obnovu, kterou povede duchovní rádce župy jáhen Ladislav Kinc v Bystřici n/ Pernšt. v sobotu 10. prosince 2016.  Začíná sv. růžencem v 7,05, mší svatou v 7,40 v kostele sv. Vavřince a potom bude od 9 hodin pokračovat v orlovně do odpoledních hodin. Písmo svaté s sebou.

 

FATYM zve na faru do Prosiměřic na duchovní obnovy exercičního typu v roce 2017.  Začíná se vždy ve čtvrtek v 18:00, zakončení v neděli ve 14:00.S sebou: spací pytel nebo deku, Bibli, poznámkový blok a potraviny do společné kuchyně. Cena: 300 Kč (vzhledem k skutečným nákladům budeme vděční i za případné dary navíc). Přihlášky: ŘKF Náměstí 20, 671 03 Vranov n/D, e-mail marek@fatym.com, telefon 515 296 384.     Nabízíme:  26. – 29. 1. – Soluňáci – P. Marek Dunda – Tah na cíl; 2. – 5. 2. – muži – jáhen Ladislav Kinc – list Efezským: MILOST;

9. - 12. 2. – Marianky malé – P. Marek Dunda – S radostí;  16. – 19. 2. – Marianky střední – P. Marek Dunda – Bohu díky;  23. – 26. 2. – Marianky dospělé – P. Marek Dunda – Ve světlé víry;  2. – 5. 3. – ženy – P. Milan Plíšek – Hovory o víře;  9. – 12. 3. – ženy – jáhen Ladislav Kinc – list Efezským: MILOST;  23. – 26. 3. – maminky Marianek a Soluňáků – P.Marek Dunda – S Marií

 

 Plán  poutí na rok  2017:  8. 5.   poutní výlet rodin s dětmi  - Přibyslavice

                                            28. – 30. 7.  – Západní Čechy I.  – blahoslavený Hroznata

                                                                                                     (800. výročí smrti)

                                            21. – 26. 8. -  XVII. pěší pouť na Velehrad

                                            9. 9.  – XIV. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka  

Děkuji všem (několika málo), kteří odpověděli na můj dotaz ohledně poutního výletu rodin s dětmi – 8. 5. Výsledek je výše. Prosím o další radu – kam odpoledne v okolí Přibyslavi.  jL

 

   Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok  2017 a výhled na 2018:

2017                                                       13.   únor       Lysice             16.   březen      Křižanov

               12. duben    Měřín                   15.  květen    Nové Veselí     12.  červen      Jimramov               

               13. červenec  Oslavice            14.  srpen     Olešná             18.   září           Radostín

               12. říjen       Bystré                   13. listopad  Trpín                13.  prosinec    Olešnice

2018           leden        Velké Meziříčí        únor       Rad. Svratka                  březen      Křižanov

                   duben       Měřín                     květen    Bohdalov                       červen                    

                   červenec  Oslavice                 srpen      Olešná                          září           Pavlov

                   říjen                                        listopad   Jámy                             prosinec   Olešnice

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem – kdo dřív přijde -  . . . . . . .    

 

Srdečné pozvání na 205. pouť NJ – ve čtvrtek  12. ledna 2017  v  17 hodin do Velkého Meziříčí – hlavní celebrant – P. Mgr. Pavel Kafka, biskupský delegát pro materiální zajištění pastorace a kněží v brněnské diecézi a kooperátor kostela sv. Maří Magdalény v Brně

 

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 12. 2016. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.       

Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná –   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970, 731136801(církevní síť),   kinc@dieceze.cz 

        Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: www. rovecne.farnost.cz.