Pouť NJ v Křižanově - út. 13.3.v 17 h.

Nový Jeruzalém č. 3/2018

Zpravodaj  pro 219. prosebnou mariánskou pouť, která

se bude konat (dá-li Pán Bůh) v Křižanově - v úterý 13. března 2018 v 17 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Radešínské Svratce.

V úterý 13. února přijelo a přišlo na pouť NJ do Radešínské Svratky čtyřmi autobusy, auty a pěšky asi 320 poutníků. Svátost smíření udělovalo 9 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

                 Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání   2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji   4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti    6) na smír za hříchy celého světa

Kázání P. Lukáše Okurky  na pouti NJ v Radešínské Svratce:

Drazí, v evangeliu jsme dnes slyšeli o andělově zvěstování, i to, jak Panna Maria odpověděla. Matka Boží je člověku vzorem. Je matkou Božího Syna, naší mocnou přímluvkyní a ochránkyní, je ale také vzorem věřícího člověka. Ohromující je její skromnost a nepatrnost – právě v této skromnosti a v obyčejnosti se skrývá svatost. Tato skromnost je opakem lpění člověka na popularitě, je opakem rafinovaně skryté touhy, aby si našich skutečných nebo domnělých kvalit někdo všiml, abychom vynikali nad někým jiným. Celým Písmem se ostatně prolíná zvěst, že se ve slabosti nachází síla, v nepatrnosti velikost.

Jistě už mnohokrát jsme stejně jako dnes slyšeli Mariinu pokornou odpověď „Ať se mi stane podle tvého slova“. Kde k tak ohromující odpovědi vzala sílu? Detaily ze života Panny Marie neznáme, přesto můžeme s jistotou říci, že její odpověď není plodem hluku - vnitřního ani vnějšího. Je plodem ticha a samoty. Mnohokrát jsme jistě slyšeli, že kdo není schopný být sám, není schopný být ani s druhými. A tak si můžeme uvědomit, jak příklad Panny Marie kontrastuje s dnešní dobou. I když samota může pro člověka být velikou hřivnou, dnešní člověk často není samoty schopen. Do vztahu se řítí 13tileté dítě, nezřídka i 80tiletý třikrát rozvedený člověk. Narůstá potřeba stále vyzývavější sebeprezentace na sociálních sítích, narůstá potřeba opileckých rejů – velice často jakoby náhodou v postní nebo adventní době. Aby člověk přehlušil užitečnou samotu, řítí se tak do opuštěnosti. Mravní bídu pak nazývá různými vzletnými pojmy.

Mariina odpověď, kterou neřekla jen jednou, ale kterou potvrzovala celým svým životem, byla také plodem toho, co Boží matka vpouštěla do svého srdce. Člověk je totiž zodpovědný za to, co do svého nitra vpouští, co má na jeho srdce, a v další fázi tedy i na skutky, vliv. Dnes je obrovsky silný tlak reklamy, konzumu a informačního vodopádu, ale je i celá řada dalších nebezpečných a nenápadných zvukových či obrazových podnětů, které na srdce člověka působí, aniž si to třeba uvědomuje. Jedině tehdy, když člověk o své srdce dokáže pečovat, dokáže je kultivovat a dobře si vybírat, čím je sytí, mohou z něj vycházet krásné skutky.

Maria svým chvalozpěvem Magnificat v Lukášově evangeliu jasně sděluje, že dobré skutky mají původ v darech od Boha – a zde se dostáváme k tomu, že Boží matka je pro nás velikým vzorem pokory. Pokory, bez které skutečná láska není možná. Náš dobrý skutek je někdy povšimnut, následovat může chvála, velká odezva. Je to prostor buď ke chvále a díkůvzdání Bohu, nebo k tomu, aby v nás narůstala pýcha. Tehdy se dobré skutky dělají poměrně snadno.

Dobrý skutek ale může zůstat nepovšimnut, obdiv za něj může jakoby nezaslouženě sklidit jiný. Dobrý skutek může být ostatními zcela nepochopen nebo dokonce vyústit v odmítnutí a pohrdání. Tyto situace jsou ve skutečnosti darem, je to nastavené zrcadlo pro nás. Právě v těchto momentech můžeme odhalovat své vlastní, skryté úmysly. Nepravá láska se dobrem pyšní, nebo i když to okatě nedává najevo, je takovými dopady znechucena a nechá se jimi odradit. Pravá láska má oči upřeny výš. Ví, že za dobro někdy dostane naloženo, setká se s výsměchem a nepochopením i tam, kde to neočekává, ví, že potlesku se dočká jiný. Přesto vytrvá, od skutků lásky a modlitby se nenechá odradit, nezahořkne a zůstává přející. Konečným výsledkem pak není na rozdíl od věhlasu vyprahlost, je to cesta k pokoji a svobodě, kterou nám ukazuje sám Ježíš. Bůh ve své lásce někdy dává člověku zakusit v různé míře svůj vlastní úděl, aby člověk vyzrával. Bůh po člověku nepředstavitelně touží, proto mu dává příležitost růst.

Maria tedy neopěvuje sebe, ale vzdává chválu Bohu. V evangeliích neukazuje na sebe, ale na svého syna. Možná i proto, že se neuchyluje k falešné pokoře, je schopna unést tak náročný úkol. Chce přijmout a rozvinout to, co jí Bůh nabízí, ať je to cokoli. K její pravé pokoře patří i to, že nechce obdarovávat ze „svého“. Ví, že nejprve musí přijmout, aby mohla obdarovávat. Co všechno bude patřit k tomuto přijetí, nechává na Bohu.

Platí totiž, že to, co člověk ve svém životě staví na místo před Boha, stane se mu dříve nebo později zklamáním a hořkostí. Kéž se tedy od Panny Marie dokážeme učit mít toho, který s každým z nás všechno prožívá – Boha – na prvním místě.

 

Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo  5 105 Kč, které jsme poslali nadaci Cesta 121 – pomoc starým a nemocným kněžím. Pán Bůh zaplať všem dárcům. Poděkování patří také místnímu faráři otci Mariuszovi Leszkovi a všem farníkům z Radešínské Svratky, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení a rozhovor s P. Mgr. Pavlem Vybíhalem, farářem v Jimramově, Dalečíně a Sulkovci – hlavním celebrantem 219. poutě NJ v Křižanově: 

Představení – věk, dětství, mládí, studia, působiště: Poprvé jsem nadechl vzduch společný všem (srv. Kniha Moudrosti 7,3), když se psal rok 1980. Křestní vodou jsem byl obmyt v kostele sv. Michaela ve Vískách, dětství jsem prožíval v Letovicích, kde jsem přijal i dvě zbývající iniciační svátosti (tedy první svaté přijímání a biřmování) a začal svoji ministrantskou službu. V předškolním věku jsem mnoho času nedobrovolně trávil v nemocnicích jako malý pacient, což přispělo i k prodloužení mé předškolní éry, takže od první třídy na ZŠ až do maturity jsem byl vždy nejstarším žákem ve třídě. Po základní škole jsem nastoupil na Biskupské gymnázium do Brna, které jsem o čtyři roky později ukončil maturitou. Během těchto studií jsem bydlel na brněnském Církevním domově Petrinum, což byla nejlepší škola do života. Studium teologie jsem začal v Teologickém konviktu v Litoměřicích, poté už přišla bezprostřední příprava na kněžství v Olomouci. V Arcibiskupském kněžském semináři jsem nakonec vykonával i jáhenskou službu, a když jsem byl v roce 2007 vysvěcen na kněze, byl jsem jmenován prefektem Teologického konviktu v Olomouci, kde mezi mé studenty patřili i mnozí, kteří již mají co dočinění s poutí Nový Jeruzalém (o. Michal Cvingráf, o. Petr Havlík, o. Václav Hejč, o. Martin Hönig, o. Karel Skočovský, o. Jaroslav Sojka, o. Tomáš Šíma …). Rok na to jsem byl odsouzen na 26 měsíců nepodmíněně k nevýslovné radosti na Diecézním centru života mládeže v Osové Bítýšce. Z Osové Bítýšky jsem jednou za měsíc jezdíval vypomáhat Mons. Hrůzovi do Měřína, ale především jsem 7 měsíců z Bítýšky dojížděl do Radostína nad Oslavou a do Pavlova, kde tehdy onemocněl a záhy zemřel pan farář Brabec, a otec Pavel Habrovec tam ještě nebyl ustanoven. Z Bítýšky jsem se v roce 2010 dostal do pro mě nejlepších farností na Zemi a v přilehlém vesmíru – do Jimramova, Dalečína a Sulkovce.

Co se týká nejbližšího rodinného života, kromě rodičů mám jednu mladší sestru, která je nyní provdaná v Cetkovicích a kromě manžela a dcerky má jednoho prima bráchu. Mezi mé největší záliby patří hra na varhany (nejsem ale žádný umělec, hraji „jen“ pro radost a k oslavě Boží), psaní textů (což se zde nezapře) a volant (především ten v autobuse).

Když to tedy shrnu, prožil jsem krásné a požehnané dětství, někdy méně snadné, ale o to krásnější mládí, které pomalu doznívá a ve kterém jsem byl účasten mnoha Božích doteků a zázraků.

Otče, co podstatného jste se v dětství naučil od svých rodičů? Mít rád.

Co bylo tím nejdůležitější impulsem pro rozhodnutí stát se knězem?  Otevřený svatostánek. Bylo to v lednu 1995, kdy jsem ministroval na pohřbu. Knězi, který u nás hostoval, se nedařilo otevřít svatostánek. Otočil se na mě a pohledem naznačil: „Nevíš, jak se to otvírá?“ Ačkoliv jsem tehdy nebyl ani akolyta, šel jsem mu pomoci a svatostánek jsem otevřel. A v tom se to stalo! Náhle jsem uslyšel: „Pán je to.“ Slova apoštola Jana, která řekl Petrovi při Ježíšově zjevení na Genezaretském jezeře (Jan 21,7). To mě proměnilo tak, že i přes různé pochybnosti, zamilování (a později odmilování) se a dvě velké krize v bohosloveckých letech jsem si tak nějak byl jist.      Kdo byl nebo je pro Vás kněžským vzorem? V době mého rozhodnutí, jak jsem popsal v předchozí odpovědi, to určitě byl můj farář a děkan P. Ervín Jansa, který mi pomáhal na ministrantské cestě k Bohu v době, kdy jsem přicházel do klackovitých let a kdy mnozí kamarádi a spoluministranti kostel a Boha přestávali potřebovat. Jinak mým velkým kněžským vzorem, mohu-li to tak napsat, nebyl kněz. Byl to starší ministrant (ročník 1926), pan Alois Daněk, kterému jsme nikdy neřekli jinak než Lojzánek. Toho jsem poznal v roce 1989 (ještě před revolucí), když jsem začal ministrovat. Začátkem 90. let založil skautský oddíl ministrantů, staral se o nás a vedl nás. On evidentně měl kněžské povolání, ale v 50. letech, kdy studoval už poslední ročník bohosloví, byl přímo v alumnátě zatčen. Po celý život pak pracoval ve zdravotnictví a teologická studia už nikdy nedokončil. Přesto svou službou v rodné farnosti, i když nemohl udělovat svátosti, byl pro mě vzorem služebníka, který své (byť svěcením nepotvrzené) kněžství žije na 200%. Ještě bych tu teď mohl psát další jména, která patří těm, kdo jsou mi v kněžství alespoň v něčem vzorem, ale nechci, aby novojeruzalémský zpravodaj nabyl parametrů Zlatých stránek.       Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější?  Žít evangelium a rozdávat radost (tím ale neříkám, že se mi to vždy daří).

Co může věřící člověk dělat pro to, aby vzrostla víra v jeho okolí?   Odpověď na tuto otázku de facto vepsal už Jiří Grossmann do písně „Závidím“, kterou nazpívala Naďa Urbánková. A ta odpověď je: „Žít tak, jak žít se má.“ A jak se má žít, to myslím, že novojeruzalémští poutníci vědí.

Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz ve Vaší práci, ve svém životě?    Nechat se vést Bohem a být sám sebou.        Mohl byste nám  přiblížit úmysl sbírky, která je dnes určena na Centrum Zdislava? Ano, mohl. Centrum Zdislava v Novém Městě na Moravě je denní stacionář, který poskytuje služby lidem, kteří mají z důvodu zdravotního omezení sníženou soběstačnost. Důležité je, že v tomto stacionáři se zaměstnanci a dobrovolníci nestarají pouze o základní tělesné a duševní potřeby svých klientů, ale také o ty duchovní. Navíc mě k volbě příjemce novojeruzalémské sbírky přiměla skutečnost, že tento stacionář je nesen příkladem sv. Zdislavy, která je rodačkou z Křižanova. Takže propojení je víc než jasné. A co ještě: nachází se v našem kraji a člověk nikdy neví, kdy jej třeba někdo z našich blízkých (nebo i z nás) bude potřebovat.      Kde Vás nejvíc „tlačí boty“? Mě tlačí boty? ... No dobře, občas se nějaký kamínek do boty dostane. Občas každého něco zabolí, zamrzí, nebo se něco nepovede. I u mě by se určitě nějaké „kuří oko“ našlo. Ale tím nebudu čtenáře zpravodaje zatěžovat. Možná to totiž není způsobeno obuví ani kamínkem, možná mám jen špatně zastřižený nehet na palci.

Na co se nejvíc těšíte?  Od posledního telefonátu s jáhnem Ladislavem se momentálně nejvíc těším na pouť Nový Jeruzalém v Křižanově.     Co Vám udělalo v poslední době radost?

Už několik posledních let se učím mít radost ze všeho, kromě hříchu a lidské lhostejnosti. Snažím se mít radost ze života. A když už teď nechávám vát Ducha Svatého a přemýšlím, o čem bude kázání na Novém Jeruzalémě ve výroční den zvolení papeže Františka, tak mohu prozradit, že se s Vámi v Křižanově možná o jednu radost podělím.

 

Postní poselství papeže Františka.

Na Popeleční středu – kdy slovy tiskového mluvčího Pražského arcibiskupství: „je den, kdy si člověk má sypat popel na svou hlavu za vlastní hříchy a ne sypat popel na hlavu svého bližního“ – prolétla zpráva o tom, že tzv.„katoličtí aktivisté“ napsali dopis papeži Františkovi.  Zcela mimo pozornost většiny sdělovacích prostředků je dopis, který nám všem – věřícím a lidem dobré vůle – poslal papež František jako naléhavou výzvu k prožití postní doby 2018.  Přijměte několik slov z tohoto poselství: „Protože se značně rozmůže nepravost, ochladne u mnoha lidí láska.“ (Mt 24,12), je verš z Matoušova evangelia, kterým se papež František nechal inspirovat  v poselství k letošní postní době. Upozorňuje zde na falešné proroky, kteří

 zbavují lidi důstojnosti, svobody a schopnosti milovat; dále na zamrzlé srdce a to, že lásku ničí chamtivost po penězích. Jako lék nabízí papež modlitbu, půst a almužnu, která by se podle něj měla stát skutečným životním stylem. Falešní proroci: Kolik jen Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty! Drogy, vztahy na jedno použití, snadný, nepoctivý zisk; virtuální existence. Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, a přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat.….ve snaze zmást lidské srdce ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal,…..co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru……Zamrzlé srdce……Co máme dělat?  Církev naše matka a učitelka nám nabízí v tomto postním období společně s mnohdy hořkým lékem pravdy sladký a uzdravující prostředek modlitby, půstu a almužny. Velikonoční oheň: vybízím k iniciativě „24 hodin pro Pána“ – 9. – 10. 3. prožít den naplněný eucharistickou adorací a přijetí svátostí smíření v rámci Božího Slova: „U Tebe je odpuštění.“ Ze srdce vám žehnám, modlím se za vás. Nezapomeňte se, prosím, modlit i za mě.  František.

                                                               Pozvánky.

Postní duchovní obnova 17. března 2018 ve Štěpánově nad Svratkou, kterou povede – dá-li Bůh – P. Mgr. Ing. Pavel Habrovec. Zahájíme ji – dá-li Bůh – v 9 hodin adorací, budou tři přednášky na téma Služba; polední občerstvení na faře, sv. zpověď, křížová cesta, korunka k Božímu milosrdenství, svatý růženec, mše svatá, svátostné požehnání.  Předpokládaný konec – v 16 hodin. Srdečně zveme.

Plán poutí na rok 2018: 8. 5.  poutní výlet rodin s dětmi (byl bych rád, kdybych dostal od věřících tip na cíl tohoto poutního výletu.)

                                        20. – 22. 7.  – Západní Čechy II.  (program a místa, které navštívíme, jsou ve stadiu plánování a domlouvání – ubytování je objednáno v Plzni – stejné jako loni. Do programu bude s největší pravděpodobností zařazeno poutní místo P. Marie ve Skokách,  Mariánská Týnice, katedrála a kostely v Plzni. Zatím je přihlášeno 21 poutníků)

                                          20. – 25. 8. - XVIII. pěší pouť na Velehrad

                                          8. 9. – XV. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka 

Plán poutí NJ na rok 2018 a výhled na 2019:

2018           14. květen      Bohdalov       13. červen    Žďár I.                  

                   12.červenec   Křoví (Lísek)    13. srpen        Olešná           13. září         Pavlov

                  11.(15.) říjen  Velká Bíteš       13. listopad     Jámy           13. prosinec   Olešnice

2019           leden  Velké Meziříčí              únor      Lysice                     březen      Křižanov

                   duben                                     květen   Nové Veselí            červen      Jimramov

                   červenec                                srpen     Žďár I                     září           Radostín

                   říjen             Bystré                 listopad  Trpín                     prosinec  Olešnice

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem – kdo dřív přijde -  . . . . . . .    

 

Srdečné pozvání na 220. pouť NJ – ve čtvrtek 12. dubna 2018  v  18 hodin do Měřína – hlavní celebrant P. Mgr. Pavel Sobotka, farář v Hrádku u Znojma, Dyjákovicích, Strachoticích, Jaroslavicích, Slupu a Valtrovicích. 

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 3. 2018. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.  

    

Občasník - zpravodaj Nový Jeruzalém

Vydává: Římskokatolická farnost Rovečné,  592 65 Rovečné 14.

Zodpovědný redaktor : jáhen Ladislav Kinc, kinc@dieceze.cz, telefon: 606948970

Náměty je možné posílat na adresu: kinc@dieceze.cz

Časopis je určen výhradně pro vnitřní potřebu farností a poutníků NJ.