Pohřeb poutníka Josefa Krále z Kylešovic - dnes je to část Opavy

 Parte, kostel uvnitř, rakev před kostelem, postaveným 1994 na místě rozbombardovaného v r. 1945

      

Odjezd od kostela, na jehož stavbě se Josef významně podílel,  a zastavení u rodného domu

        

Vzpomínky:

Je zajímavé, že v naší čtveřici, která v květnu roku 2007 putovala pěšky od nás do Cách, byla nakonec zastoupena jak Morava tak i Slezsko (Josef Král, rolník z Opavy, tehdy 66 let), hlavní město Praha (Karel Nevěčný, knihovník, 60 let) i Čechy jako takové (Jiří Horský, geodet z Kladna, 67 let) a že se přidalo i Slovensko (Valéria Kosíková, učitelka z Trenčína, 57 let).

 

Některé z citátů Josefa Krále, kterému děkujeme, že vedl zpěvy jak v češtině tak němčině a kterému jsme proto žertem říkali Herr Kantor:

16.5. 2007: Poutník všude bratra má, sem tam se i sestra najde.

27.5.2007: Ve všem je politika, jen v kořalce je voda.

29.5.2007: Zima není, ale teplo vypadá jinak.

 

Valéria Kosíková z Trenčína napsala na závěr pouti:

Nemám čo dodať. Snad len toto:

Velebí moja duša Pána.... za výsadu putovať so samotným Králom

 

 On sám na závěr pouti napsal:

Citát:

Není­-li to proti Tvé vůli, Bože, dopřej nám tuto pouť uskutečnit.

 Když jsem v březnu 2007 při čtení­ Katolického týdení­ku zjistil, že ve Velkém Meziří­čí­ se chystá pouť ke svátostinám do cí­sařského města Aachen, zbystřil jsem pozornost a uvažoval o své účasti. Ihned jsem se informoval. Zrovna jsme odjí­žděli na pouť do Svaté země. Po pří­jezdu domů už mě tato myšlenka neopustila.

Po bližší­ch informací­ch a plný dojmů a poznání­ ze Svaté země už nebylo možné tuto myšlenku neuskutečnit. Vše mně vedlo k tomu, abych se této pěší­ pouti zúčastnil. Absolvoval jsem už část pěší­ pouti do Compostelly, pěší­ pouť do Mariazell. Proto jsem chtěl jí­t pěšky do Aachen až k holandsko belgickým hranicí­m.

Když si nyní­ po kratší­m čase tuto pouť promí­tám a hodnotí­m, musí­m přiznat, že to nebylo jen dobrodružství­ pěti poutní­ků, 40 dnů putování­ a ují­tí­ 1048 kilometrů po cestách a cestičkách za různého počasí­ a různé nálady, rozmanitými kraji, ale pouť duchovní­ se vší­m, co k pěší­ pouti náleží­.

V prvé řadě to byla pouť a ne turistický výšlap, byla to duchovní­ reprezentace člověka a krajiny.

Duch Boží­ nás vedl už od první­ myšlenky tuto pouť absolvovat. Aniž jsme si uvědomili, pouť trvala 40 dní­. Jako Izraelité putovali pod Boží­ ochranou 40 let na poušti do Zaslí­bené země, jako Pán Ježí­š se na poušti připravoval na své působení­, jako trvá i postní­ doba od Popeleční­ středy do Velikonoc.

Vůbec jsme se neznali, sešli jsme se po nabí­dce děkana Jana, který tuto pouť organizoval, aniž věděl, jaká společnost se sejde. Absolvoval již pouť do Ří­ma, ale každá pouť je jiná.

Vedl nás a velmi se o nás staral Duch svatý. I když bylo vše dobře naplánováno, přesto se vyskytovaly problémy, které se vyřešily lépe, než se očekávalo ať to bylo počasí­, terén, ubytování­, pří­padně únava nebo puchýře pana děkana. Musí­m konstatovat, že ani jednou za celou dobu poutě nevzniklo sebemenší­ nedorozumění­ nebo nějaké vyrušení­.Nikdo se při nějakém nezdaru nevzrušoval, všichni respektovali všechny a raději jsme to řešili modlitbou.

Ráno jsme děkovali za prožitou noc, prosili o požehnání­ na celý den a vše jsme odevzdali do Boží­ moci. A On se dobře staral.

Bylo nám dopřáno poznat, co obnáší­ pouť od noclehu v trávě nebo pod stromem, se suchým chlebem a vodou až po hotelové apartmá se sváteční­m pohoštění­m.

Sám ač povahy energické se podivuji nad naší­m vzájemným respektování­m a pokorou vůči druhým.

Šli jsme do nám neznámého kraje, poznamenaných válečnými a poválečnými událostmi, které způsobily složité vztahy mezi Čechy a Němci. Od přechodu německých hranic jsme zakusili mnoho pohostinství­, o kterém se nám ani nesnilo. Kolik pomoci nám nabí­zeli a s jakou radostí­, s tí­m se u nás doma nesetkáme.

A jaké radostné a předevší­m dojemné je, když vás ubytuje člověk, který byl jako malé dí­tě s rodiči bez ničeho z vedlejší­ dědiny vystěhován. Žádná zloba nebo nenávist, ale radost a ochota pomoci či poradit.

Proto děkujeme Bohu, že nás takto dal do společné rodiny ne jen poutní­ků, ale všech těch, s kterými jsme se setkali a prožili nějaký ten čas rozhovoru nebo pohostinství­, že všichni jsou jeho děti a vše, co stvořil, stvořil pro všechny lidi i národy, abychom to společně uží­vali.

Každý z nás byl od Boha vybaven nějakým darem, byli jsme si vzájemně potřební­ a proto nám nic moc nescházelo

děkan Jan - kněz a organizátor poutě

bratr Jiří­ - ovládal terén, mapy a podle nich nás vedl

bratr Karel - ač samouk perfektně ovládal německý jazyk

bratr Josef - se trochu vyznal ve zpěvu a liturgických pí­sní­ch

sestra Valéria - jako žena doplňovala naše společenství­, starala se pokud bylo potřeba o kuchyni.

Děkujeme i svým rodinám, že nám tuto pouť dopřály uskutečnit a určitě se také za šťastný návrat modlili.

Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nevstoupilo, co Bůh připravil těm kdo jej milují­.

Těší­m se, jestli mi to Bůh dopřeje, na další­ pouť třeba i s další­mi poutní­ky.

 

Podrobný poutní deník najdete rodělený do 6 částí zde:

https://www.poutnik-jan.cz/zpravy-z-pouti--c/pesi-pout-z-moravy-do-cach-2007/