Pěší pouť do Říma 2011
13.11.2011 - ostatní poutě
Pěší pouť do Říma 2011
Několik vícedenních poutí jsme sice již absolvovali, ale teprve letos jsme se odhodlali vyrazit až do Říma. Dlouho se nám to zdálo jako vzdálený sen, ale najednou se psalo 24. 7. 2011 a my jsme se vydali na cestu. Pouť jsme zahájili krátkou pobožností v třebíčském děkanském kostele sv. Martina. Pan děkan Jiří Dobeš nám na cestu podal sv. příjímání a my jsme v síle tohoto pokrmu šli 43 dní až k Božímu chrámu na vatikánském pahorku. Celou cestu jsme absolvovali ve dvou, což se nám velmi osvědčilo.
Naše trasa, která činila necelých 1200 km, vedla z Třebíče přes Jemnici na Raabs an der Thaya a dále k jihozápadu směrem na Amstetten. Italské hranice jsme překročili mezi městy Villach a Tarvisio. Prvním průběžným cílem byly Benátky a hrob sv. Marka. Druhým záchytným bodem bylo Assisi, město sv. Františka a sv. Kláry. Za hlavní patrony naší pouti jsme si zvolili sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje. Cestou jsme přespávali, jak Pán dal: na farách, v klášterech, jednou v nemocnici, dvakrát u dobrých lidí a někdy (asi osmkrát) taky venku. V Římě jsme pět dní bydleli v poutním domě Velehrad. Všude jsme se setkali s velmi hodnými lidmi a každý den se v režii Boží Prozřetelnosti odehrával jako jedno velké překvapení. Osvědčilo se nám staré poutnické pravidlo, že čím méně toho máš, tím víc toho dostaneš a že nejlepší poklad jsou prázdné ruce obrácené k modlitbě. Také se nám dostalo lekce o tom, jak není dobré posuzovat druhé lidi, když jsme byli jedním žebrákem pozváni na snídani. Jednoduše o zázraky nebyla nouze.
Osobně tuto pouť hodnotím jako jedinečnou životní zkušenost. Je to pro mě jako taková soukromá kniha Exodus, jako příběh, ve kterém mohu znovu a znovu číst o tom, že Hospodin se stará a že nás neopouští ani v těch nejsložitějších situacích. Jen doufám, že brzy nezačnu zase reptat, jak to dělal Izrael:)
Sepsal: Jakub Tůma
Další poutník: Tomáš Bublan
Komentáře:
poutě | - 8.1.2012
Děkuji za inspiraci. V roce 2010 jsem šel pouť do Santiaga de Compostela. Byla to má zatím první pouť a chtěl jsem, aby byla i poslední. Myslím tím, že jedna pouť v životě stačí, a pak se zase vrátím k \"normálnímu životu - vydělávání peněz a jejich utrácení\". Abych to udělal co nejlépe, šel jsem po vzoru starých poutníků nejen z domova, ale i nazpět do Čech celou cestu pěšky s 1 dnem odpočinku. Tak musím potvrdit, jak píšete o jedinečné životní zkušenosti, ze které cítím, že čerpám neustále. Je to jako by uzrávala a tvarovala mě dál, i když už žiji zas ten \"normální život\". Kamarádka mi popřála na cestu jedním krásným starým pozdravem a já ho teď na závěr posílám dál všem poutníkům. Kéž ti cesta vychází vstříc. Kéž máš vždy vítr v zádech. Kéž tě slunce hřeje na tváři. Kéž se vlahý déšť jemně snáší na tvé pole, a než se znovu setkáme /pokud Bůh bude chtít/ ať tě Bůh měkce drží ve své dlani.