Měsíční mariánské poutě Nový Jeruzalém - září až červenec sestupně

16.10.2023 - ostatní poutě

Nový Jeruzalém č. 9/2022

Zpravodaj pro 285. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Pán Bůh)

v Radostíně nad Oslavou – v úterý 12. září 2023 v 18 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Olešné:

Ve středu 16. srpna 2024 na mši svaté NJ bylo cca 130 věřících. Pán Bůh zaplať za obětavou službu šesti kněží při udílení svátosti smíření a za mši svatou.

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních

3) o vzrůst víry v našem kraji          4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách

         5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     6) na smír za hříchy celého světa

 

Promluva J.M.  opata P. Mariana Rudolfa Kosíka OPraem při pouti Nový Jeruzalém v Olešné: (1 Kron 15,3-č.15.16; 16,1 – 2;  Lk 11,27 – 28)

Drazí bratři a sestry!  Jsme stále v oktávu – jak jsme dříve říkávali – velikého a jednoho z nejstarších mariánských svátků – Nanebevzetí Panny Marie.  Jsou tři velké svátky během církevního roku, které nám ukazují cestu dopředu – do věčnosti a na věčnost.  Ten první svátek je Nanebevstoupení Pána Ježíše – On nám ukazuje, že nám připravil cestu, po které máme přijít do nebe.  „CESTA KŘÍŽE – CESTA SPÁSY“, bylo v jednom kostele napsáno.  Ukázal nám cestu, že do nebe vejdeme se starostmi, s bolestmi, s nemocemi, protože všichni jsem raněni dědičným hříchem.  Čili cesta křížová.  A sám vstoupil po křížové cestě do nebeské slávy a tam nás očekává.  A ten druhý svátek je Nanebevzetí Panny Marie, kdy nám Pán Ježíš ukázal, že se má dít také tak.  Sice, jinak než Panně Marii – nejdříve naše duše má vstoupit do věčnosti – do věčné radosti, a jednou – na konci věků, i naše oslavené tělo.  Díváme se v tyto dny za Pannou Marií, která odchází do nebe a máme si uvědomit, že je první z nás a my ji máme následovat.  A kam?  A to nám ukazuje ten třetí svátek. A to je slavnost Všech Svatých. Do společenství svatých v nebi, kolem Božího trůnu. Do společenství všech svatých, které známe z církevního kalendáře, ale i těch, kteří žili s námi, hovořili s námi, sedávali s námi – protože tam budou mnozí z nich.  A to je to, na co se máme těšit.  V prvé řadě na Boha, na Pannu Marii, ale i na ty, kteří nás předešli. 

A tak ještě zpět k tomu prostřednímu svátku.  Panna Maria je a byla prvním člověkem, který šel po cestě Ježíšově.  V tomto životě i do věčnosti k oslavení.  Když říká žena ze zástupu, jak veliká je matka Ježíšova, tak Pán Ježíš na to odpovídá: … ne, že není taková, jak ona říká, „blahoslavený život, který tě nosil“, ale on říká, v čem je velikost Panny Marie. A v čem je velikost i naše, budeme-li chtít jako její děti – nebo jak často říkáme – mariánští ctitelé – ji následovat.  Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží Slovo a zachovávají ho. A Panna Maria byla první z těch, která absolutně naslouchala Božímu Slovu – dnes bychom mohli říct Starému Zákonu, od svaté Anny - která naslouchala Ježíšovu Slovu   a svůj život podle tohoto Božího Slova si zařídila a tímto životem prošla na cestě k věčnosti. A ta její životní cesta byla těžká. 

My kolikrát vidíme Pannu Marii ve slávě Nanebevzaté. Ale než přišla do tohoto cíle…  Jeden pan farář, který působil na jednom poutním místě blízko Brna, tak říkal: „Kolem Brna jsou tři poutní místa: Vranov, kde je Panna Maria jako dívenka při Zvěstování – co ta o životě tenkrát věděla.  Křtiny – tam drží Ježíška plná radosti mateřské.  Stala se Matkou Boží, raduje se ze svého Dítěte.  Ale potom je také Sloup.  A ve Sloupě už všechno prožila.  Tam už ví, co to je bolest lidského srdce. Co to je nenávist lidská vůči jejímu Synu. A co to je držet vlastní mrtvé dítě na klíně.  Panna Maria prožila celý náš život a ona nám dobře rozumí. Volá nás na cestu následování.  Do úst jí Církev klade slova Starého Zákona: …“Kdož jdeš kolem, pohleď, zda bolest tvá, jako bolest má“

Tak pojďme tou cestou životní. Každý na tom místě, kde žijeme.  Plňme si ty svoje povinnosti, ke kterým nás Bůh volá. Ale nezapomeňme – jako Panna Maria - na Boha. Že to Pán Bůh si to od nás žádá a přeje.  Žádný život extra, výjimečný.  Ale poctivý život podle učení Pána Ježíše, podle jeho Slov abychom se řídili, abychom touto životní cestou prošli a dívali se, kam jdeme!  Abychom pozvedli oči od těch pozemských starostí a trápení, kdy se díváme, abychom nepadli, kdy stále hledáme cestu.  Podívejme se také vzhůru k nebi. Abychom viděli, že touto cestou prošel Pán Ježíš a za ním jako první člověk Panna Maria.  My máme jít také touto cestou. Hlavně mít před sebou cíl. 

Když byli za totality řečníci pohřební, tak měli různé promluvy.  Někdy z toho bylo až úzko. Někdy to bylo beznadějné. Vím, že jedna taková promluva byla, že: „SMRT je přirozenou tečkou lidského života. Že smrt patří k životu jako jeho ukončení. Kdyby tomu tak bylo, marné by bylo učení svatých apoštolů, marná by byla naše víra. Pán Ježíš ukazuje, že je život věčný.  A do tohoto života věčného nás vede a zve. Nechce, abychom měli před sebou hrob, který je konec všeho.  Že smrt je ukončení lidské existence.  Ale abychom měli před sebou svůj cíl.  A tím cílem je věčná radost v Božím království nebo můžeme říct, v našem nebeském domově.  A my se povzbuďme v tomto pohledu na náš život. Nežijeme proto, abychom umřeli, ale žijeme tento život, abychom jednou šťastně žili ve společenství Panny Marie, svatých.  Těch, které jsme milovali zde na zemi a oni nás předešli a my všichni ve společenství Nejsvětější Trojice.

A tak se radujme, že naše nebeská matka byla vzata s tělem i duší do NEBE. A že zůstává zde s námi, jako matka, kterou nám Spasitel dal, když umíral na kříži.  Jako matka, která nás vede tímto životem.  Má pro nás pochopení, jako dobrá matka, pro své dítě, které padá do bláta, do špíny a ona mu pomáhá povstat, očistit ho.  Ona má tuto trpělivost s námi – abychom vždy povstali – je útočiště hříšníků – a šli zase dál svým životem.  A tak plni naděje slavme tento svátek.  Plní Naděje odejděme z této dnešní poutě.  Plní NADĚJE A RADOSTI, že před námi se stále otvírá radost života věčného. Amen. 

„Poslední slovo.“:

Bratr jáhen Ladislav připomněl při adoraci naději, v níž vyústila i dnešní promluva. Nesme si naději v srdci. Po únorovém puči v r. 1948 totalitní moc poprvé sáhla na den Páně na poslední neděli v říjnu, kdy se slavil svátek Krista Krále, vyhlásila první pracovní neděli. A kněží řekli: „Jejich moc padne! Vztáhli ruku na neděli.“ A s touto nadějí prožívali dobu totality, dobu útlaku a pronásledování církve. I my jsme později měli naději, že donekonečna zde tato nesvoboda nebude. A dočkali jsme se. Ať také nás naděje sílí a vede ve všech těžkostech života, protože naděje dává sílu.  Odcházejme dnes s nadějí, že nás Pán Bůh a Matka Boží neopustí, dokud nedoputujeme do Božího království.

 

Sbírka: Po uhrazení nutné režie NJ jsme darovali 11 100 Kč na pomoc početným rodinám. Poděkování patří také místnímu faráři P. Mariuszovi Leszkovi SAC a farníkům z Olešné, kteří vše velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení hl. celebranta poutě NJ v Radostíně, kterým je P. ThLic. Jiří Brtník, farář v Letovicích a Rozhrání:

Stručné představení – věk, dětství, mládí, studia, působiště: Milí přátelé, už mi táhne na čtyřicet. Dětství jsem díky Bohu a svým rodičům prožil krásné, v mládí jsem byl veden nejen k víře, denně praktikované osobně i společně, ale také jsem byl v kontaktu s běžným vesnickým životem (hody, ochotnické divadlo ap.). Studoval jsem Biskupské gymnázium v Brně, rok po maturitě pak teologii, ve které jsem pokračoval i během kněžské služby.

Otče, co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?    Zodpovědnosti, vztahům k bližním i k Bohu.

Co bylo tím nejdůležitější impulsem pro rozhodnutí stát se knězem?  Boží milost.

Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější?  Nejdůležitější je být v kontaktu s Pánem a zároveň ve službě lidem, nejkrásnější pro mě je vidět Boží plody, na jejichž zasévání jsem mohl mít podíl.

Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?  Vidět v každém člověku toho, koho mě posílá Pán milovat a svědčit o něm. Neměl bych se ale považovat za lepšího než on.

Mohl byste nám  přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na …(ze sbírky se hradí část režie poutě NJ a co zbude, tak se pošle tam, kam určí hlavní celebrant)?   Jsem pro nějakou pomoc pro potřebné na Ukrajině, v nějakých afrických místech postižených válkami a hladomory či v Sýrii.

Kde vás nejvíc „tlačí boty“?  Tam, kde si věci dělám po svém.

Na co se nejvíc těšíte?  Že mi Pan dá svou milostí povyrůst.

Co Vám udělalo v poslední době radost?  Farní tábor.

Co je pro rodiny podstatné co potřebují, čím může církev rodinám pomáhat, jak to prožíváte ve své službě?    Jako podstatné pro naše rodiny vidím to stejné, co jsem psal k otázce, co mohu udělat pro vrůst víry v okolí. Rodiny potřebují být v kontaktu s ostatními, neuzavírat se. Jako církev tedy máme hledat příležitosti k setkání s nimi, ať už s jejich dětmi, mladými, dospělými, otci i maminkami. Mám zkušenost, že je dobré s nimi strávit i více dní.

 

Pozvánky a oznámení.

Křižanov: Kostel sv. Václava je otevřen k modlitbě věřících každý den od rána do večera. Každou neděli od 15 – do 17 hodin je zde přítomen místní farář P. Josef Pohanka a nabízí věřícím přijetí svátosti smíření (sv. zpověď) nebo duchovní rozhovor.

 

Slavkovice: Poutní kostel Božího milosrdenství: svatá zpověď v sobotu a v neděli od 14 do 17 hodin, na první a třetí sobotu v měsíci už od 10 hodin.

 

Duchovní služba v Nemocnici Nové Město na Moravě - katolický kněz,  P. Sylwester Jurczak, nemocniční kaplan - svátost nemocných, svátost smíření, sv. přijímání, rozhovor s pacientem. Telefonický kontakt: 733 741 473.

 

XX. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka – sobota: 9. září 2023.  Začínáme ráno v 8 hodin na hrobě umučeného kněze P. L. Kubíčka na hřbitově v Kunštátě. Polední přestávka s občerstvením je na faře v Doubravici nad Svitavou. Zakončení kající pouti plánujeme v 17 h. mší svatou u Bolestné Matky Boží ve Sloupě v Moravském krasu. Přihlášky na noclehy – u pana faráře P. Petra Košuliče v Kunštátě – 604538482.

 

Výlet. Prosetínské hřbitovy z.s. pořádají v sobotu 16. září 2023 výlet po památkách UNESCO – na dvě hory -  Zelenou (u Žďáru n/Sáz) – mše svatá a prohlídka a Kutnou – oběd, prohlídka chrámu sv. Barbory, kostela a kostnice v Sedlci. Cena - místo v autobuse - 400 Kč, děti – 100 Kč + vstupy + oběd. Přihlášky u jLK.

 

Švařec – kaple Nejsvětější Trojice: Tichá adorace neděle 20.8. a  24. 9. 2023 od 18 – 19 hodin.

 

Pouť do Jižních Čech.  Farnost Olešnice zve na pouť do Jižních Čech v termínu – pátek 29.  září - neděle 1. října 2023.  Plánovaný program: pátek – mše svatá a prohlídky v Klokotech u Tábora, město Tábor,  opravené poutní místo Římov – kostel Ducha Svatého, Loretánská kaple,  ambity, část křížové cesty, ubytování v klášteře Vyšší Brod.

Sobota: Vyšší Brod – možnost tradiční mše svaté v klášteře, prohlídka kláštera, mše svatá na poutním místě Panny Marie Sněžné – odpočívající na kameni, Kájov, zámek Kratochvíle, večeře a ubytování na zámku u řeholních sester  ve  Štěkni. 

Neděle: mše svatá, hřbitov v Albrechticích nad Vltavou, prohlídka kláštera v Milevsku,  poutní místo Sepekov. 

V předpokládané ceně bude místo v autobuse, režie, sobotní oběd a  večeře, nedělní snídaně, a oběd, vstupy.  Dospělý – cca 4000 Kč, děti -  3000 Kč, děti z početných rodin – 500 Kč. Cena – bude upřesněna až budou známy ceny ubytování, stravování, vstupů a noclehů ve VB.  Přihlášky u jáhna Ladislava Kince; kinc@dieceze.cz; 606948970.               

 

Plán poutí NJ na rok 2023 a 2024:

                      listopad  -  Jámy                     prosinec  -  Olešnice.

2024:  leden  - Velké Meziříčí     únor – Bedřichov       březen – Křižanov

duben -  Měřín             květen – Bohdalov               červen –

červenec               srpen                      září – Pavlov

říjen - Křoví                listopad             prosinec - Olešnice.

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - kdo dřív přijde -..

Srdečné pozvání na 286. pouť NJ do Radešínské Svratky - v úterý 10. října 2023 v 18 hodin – hlavní celebrant P. Mgr. Mariusz Jósef Sierpniak, farář v Jimramově, Dalečíně a Sulkovci.

 

Nový Jeruzalém č. 8/2023

Zpravodaj pro 284. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Pán Bůh)

v Olešné u Nového Města na Moravě – ve středu 16. srpna 2023 v 18 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Nové Vsi u N.M. na M.:

Ve středu 12. července 2023 na mši svaté NJ bylo cca 140 věřících. Pán Bůh zaplať za obětavou službu čtyř kněží při udílení svátosti smíření a za mši svatou.

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních

3) o vzrůst víry v našem kraji              4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách

   5) o život těla a duše pro všechny počaté děti         6) na smír za hříchy celého světa

 

Promluva P. Pavla Laciny při pouti Nový Jeruzalém v Nové Vsi:

Chvála Kristu! Je venku slyšet? Zdá, že ano. Ježíš je dárce pokoje, dárce Ducha Svatého, tak jak ho dnes můžeme objevit v dnešním evangeliu. Ta, která se stala prostřednicí jeho příchodu je Panna Maria, věřím tomu, že nás sem zavolala a že nás zve každý měsíc a při příležitostech, kdy můžeme zakusit, že Bůh je opravdu s námi. Proč chodíme na poutě, proč se scházíme k modlitbě. Jistě proto, že chceme vyprosit milosti, vyprosit potřebné dary. Chceme posílit svoji víru. Zakusit blízkost apoštolů ve večeřadle s Ježíšem a Pannou Marií. Ale mimo to – ale to je důležité – potřebujeme ÚTĚCHU – tak jak jsme o tom slyšeli v evangeliu: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“  Ježíš nám zanechává svůj pokoj a my o tom pokoji slyšíme při každé mši svaté. Je to pokoj, který pramení z Ducha Svatého, kterého posílá Ježíš svým apoštolům, teď i nám. Přímluvce Duch Svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu, říká Pán Ježíš. Duch Svatý je pro nás tou skutečnou ÚTĚCHOU, kterou ve svém srdci potřebujeme. A Panna Maria je ta, která s Duchem Svatým spolupracovala tím nejdokonalejším způsobem. Je to ta, která mu řekla ANO při andělově zvěstování. Je to ta, která v síle Ducha Svatého spěchá za Alžbětou. Prožívá radostné i bolestné události svého života. Je to ta, která zakouší ÚTĚCHU na Ježíšově křížové cestě a pod křížem. Je to ona, která učí apoštoly setrvávat na modlitbě, aby Duch Boží mohl přijít a oživit Církev. Máme-li dojít k pramenům Ducha skrze Krista, pak to nejde bez Panny Marie a její blízkosti.

Prožíváme čas léta, je to čas prázdnin, čas dovolených. Je to čas, kdy si lidé chtějí odpočinout. Možná jsme teď unavenější než kdykoli jindy, že nás sužuje vedro, a tak hledáme ÚTĚCHU různým způsobem. Třeba tím, že jedeme někam k vodě nebo že si zajdeme na pivo. Můžeme dělat ÚTĚCHU tím, že nebudeme dělat nic a jenom tak odpočívat nebo budeme někam cestovat a poznávat nové kraje. Můžeme hledat ÚTĚCHU nejrůznějším způsobem. Často se stává, že lidé, kteří jedou na dovolenou, aby si odpočinuli, se vrátí a jsou rozhádaní. Protože každý měl o té dovolené jinou představu. A teď najednou jsou spolu víc než kdykoli jindy. Rodina je spolu víc. Mají spolu prožívat prostor a čas, který jiný než obvykle. Jsou natěsnáni na sebe, jsou v jiné situaci. Nemusí to vždycky dopadnout dobře. Hledáme ÚTĚCHU, jak se dá. A je potřeba počítat s tím, že v různých situacích se chováme různě. A proto, když jedeme na dovolenou anebo musíme pracovat v horkém počasí, vždycky můžeme začít den modlitbou k Duchu Svatému. Duchu Boží, veď moje myšlenky, slova i skutky. Požehnej a provázej vše co budu dnes konat a požehnej všem, s kterými se dnes setkám. Můžeme poprosit o ochranu Panny Marie. Ale hlavně musíme hledat ÚTĚCHU na tom pravém místě. To může být kostel, má to být modlitba. Může to být poutní místo, na které se mohu vydat. Může to být Nový Jeruzalém, který právě teď prožíváme. To mají být místa ÚTĚCHY. Člověk může někde v přírodě, památném místě nebo turistickém místě si odpočinout, ale přesto nemusí mít v srdci ÚTĚCHU. Může vypnout, jak se říká, ale může mít v srdci neklid. Naopak když přicházíme na poutní místo a přicházíme s vírou a s modlitbou, je to námaha. Něco nás to stojí. Stojí nás to čas, cestování, modlení, ale tehdy se v našem srdci otevírá studnice pravého pokoje. Skutečného pokoje. I když se třeba vrátíme unavení, můžeme mít v srdci pokoj a mír, který nám svět nemůže dát, který nám zanechává náš Pán. I tak vnímám naše poutní místo, jsem asi tři čtvrtě roku v Žarošicích, což je poutní místo Moravy, Slovácka, ale má přesah. Mnozí z vás tam také jezdí. Hlavní pouť je Zlatá sobota, to je druhá sobota v září. Potom jsou velmi přitažlivé jsou třináctky, což bude zrovna zítra, kdy přichází opravdu hodně poutníků. Zveme nějakého hosta, některá ze sousedních farností zajišťuje liturgii. V mnohém je to podobné jako Nový Jeruzalém. Za tu dobu, co tam jsem, vnímám, že je to Matka Boží, která si tam ty poutníky volá. Přichází k ní proto, aby načerpali, aby si odpočinuli, aby se setkali s Bohem, povzbudili se. I minulost tohoto poutního místa nese takové znamení ÚTĚCHY, protože tam přicházelo nejvíc lidí v době války, kdy kraj ohrožovala různá vojska a lidé prožívali ztráty svých blízkých a neměli se čím UTĚŠIT. Tak přicházeli do Žarošic a odcházeli s vírou. Povzbuzeni. Myslím, že právě požehnání Matky Boží z tohoto místa přinášelo a stále přináší požehnání do všech těch okolních farností tohoto místa a má to i přesah. Je to pramen, z kterého nabereme a můžeme nést i dál. A platí to nejen o Žarošicích, ale i o každém poutním místě, které je promodlené, má svou historii. Místo ÚTĚCHY. Místo milosti, místo oběti, místo ÚTĚCHY, ze které můžeme jít dál, vracet se. To bych nám všem přál, abychom si nejenom o těchto prázdninách a o těchto dovolených skutečně fyzicky a psychicky odpočinuli, ale abychom našli TU NEJHLUBŠÍ ÚTĚCHU, která je duchovní. Člověk je nejenom psychika a tělo, ale je i duch. Duše naplněná Duchem Svatým. Když onemocníme tělesně potřebujeme lékaře. Když onemocníme psychicky potřebujeme psychiatra. Když onemocníme duchovně, což je hřích, potřebujeme kněze, potřebujeme se smířit s Bohem. Potřebujeme Boží požehnání. O všechny tyto tři rozměry svého života potřebujeme pečovat. Ať tedy nalezneme tu pravou ÚTĚCHU. Říkám si – naši předkové nejezdili na dovolenou. Oni dřeli od rána do večera na poli, neměli žádnou dovolenou, odpočinuli si přes zimu, ale jinak pracovali. A přesto neztráceli smysl života, žili smysluplně. Byli sečtělí, měli zkušenosti, které předávali mladé generaci, žili naplněným životem. Já teď nechci nic kritizovat – ono to ani dříve vždycky nebylo jednoduché. Nic není úplně černobílé. Společnost však žila tím, že pravá útěcha bude jednou až v nebi. Jsme tady proto, abychom pracovali pro Boží království. Dneska lidé hledají především pohodu. Dneska se stává, že práce je na obtíž. Mnozí lidé berou práci jako nutné zlo. Kdyby nemuseli, vůbec by nepracovali a když pracují, jen proto, aby to měli rychle za sebou. Nevidí v práci smysl svého života ani to, že je to součást lidského života. Chceme mít pohodu, chceme si užívat. To se dnes často používá, hledáme požitky, kterých si chceme užít a stejně máme v srdci neklid, nervozitu, kterou potom rozdáváme. A tak si chceme užívat života a zapomínáme, že máme především hledat Boží království. Když říkám my, myslím tím naši společnost, nemyslím tím jenom nás, kdo jsme tady, ale všechny obecně. My křesťané máme přinášet nové světlo, máme umožnit této společnosti, lidem kolem nás, těm nejbližším, aby Ježíšův pokoj pronikal k nim, abychom dbali o ta místa, kde můžeme nabrat skutečnou ÚTĚCHU. Jistě – važme si toho, že můžeme pracovat, važme si toho, že můžeme odpočívat, ale ta skutečná ÚTĚCHA pramení z nitra, ze srdce, skrze Krista v Duchu Svatém, skrze lásku nebeského Otce a k tomuto zdroji nás přivádí Matka Boží. Ať je pro nás tato dnešní pouť skutečným odpočinkem, duchovním, i když se vrátíme unaveni. Můžeme však mít v srdci Kristův pokoj, který tento svět dát nemůže, ze kterého můžeme bohatě rozdávat a že k tomu potřebujeme blízkost a ochranu Panny Marie, o tom žádná pochybnost. Ať tedy neztratíme poslání, které máme a žijeme v plnosti Boží milosti.

 

Sbírka - po uhrazení nutné režie NJ jsme darovali 13 400 Kč na budování centra komunity Blahoslavenství ve Střelicích u Brna. Pán Bůh zaplať.    Poděkování patří také místnímu faráři P. Mariuszi Leszkovi SAC a farníkům z Nové Vsi, kteří vše velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení hlavního celebranta NJ v Olešné, kterým je opat P. Marian Rudolf Kosík z Nové Říše:

Stručné představení – věk, dětství, mládí, studia, působiště. Světlo světa jsem spatřil v Šaraticích, kde jsem se nejen v roce 1951 narodil, ale také prožil pěkné dětství a mládí až do odchodu na studium teologie v Litoměřicích. Po kněžském svěcení v roce 1983 jsem působil jako kaplan ve Žďáře nad Sázavou u sv. Prokopa, a potom jako farář v Batelově a Panských Dubenkách, v Archlebově, Věteřově a Bohuslavicích u Kyjova, na poutním místě v Žarošicích, v Brně – Židenicích, v Nové Říši, ve Staré Říši a v Krasonicích. Letos 1. října to bude dvacet roků, kdy mě bratři zvolili za opata kláštera v Nové Říši. Všude jsem byl rád a na všechna místa a farníky s láskou vzpomínám.

Otče, co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů? Žili jsme tři generace pohromadě a za to jsem velmi vděčný. Dostalo se mně vychování a odnesl jsem si do života víru. Naučili mě vážit si druhého a chovat se lidsky. A myslím si, že to je velké „věno.“   

Co bylo tím nejdůležitějším impulsem pro rozhodnutí stát se knězem? Malých impulsů bylo mnoho. Vždyť jsem od začátku školní docházky až do odchodu na kněžská studia sloužil jako ministrant a potom jako kostelník u oltáře. Tím posledním impulsem bylo důrazné napomenutí pana faráře, že se musím konečně rozhodnout jakou cestou životem jít. Tak nezbylo než se rozhodnout s konečnou platností.

Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem? Protože jsem často jako ministrant a kostelník pobýval na faře v Šaraticích a v Žarošicích, setkal jsem se s mnoha kněžími. Téměř každý na mne nějak kladně zapůsobil bez ohledu na věk. Ať to byli staří kněží, kteří rádi vypravovali události a historky ze svého života, nebo mladí jen o několik roků starší než já, kteří planuli nadšením a uměli i beze slov oslovit. Jména vypočítávat nebudu. Bylo by jich mnoho a mohl bych na někoho zapomenout. Jen jedno jméno toho, se kterým jsem se osobně nikdy nesetkal a přece mne uchvátil: ct. sluha Boží Antonín Cyril Stojan. Ten mě provází celým bohosloveckým i kněžským životem. A doufám, že mě dovede až k cíli.

Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější?  Nejdůležitější je to, co učinil Pán Ježíš apoštolům, když si je vzal stranou, aby byli v tichosti s ním. Hledat u Něho porozumění, odpuštění, jeho blízkost. Být s ním. A nejkrásnější je svátostné kněžství samo. Nést Krista ve slově i ve svátostech druhým. Škoda, že se o kráse kněžství tak málo mluví.

Co může věřící člověk dělat pro to, aby vzrostla víra v jeho okolí?  Papež František říká, že o víře se nemusí mluvit, když člověk podle ní žije tak, že druhý zatouží ho následovat. Žijme z víry opravdově, ne farizejsky a když se nám to hodí, a hlavně radostně, abychom svým jednáním a postojem ukazovali beze slov na Pána Boha.

Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz ve Vaší práci, ve svém životě, v klášteře, kanonii? Velké je heslo sv. Benedikta: Modli se a pracuj. To je úkol každého kněze. Jen se stále učím dobře rozdělit čas pro modlitbu i práci, stejně i pro odpočinek. A premonstrátské heslo je: Být připraven ke každému dobrému dílu. Abych „nezaspal“ příležitost udělat nějaké dobro. A v klášteře se snažíme o Boží oslavu společnou modlitbou v chóru a při ní také prosíme za ty, kteří nás o modlitbu žádali. A také chceme zde být pro druhé, kteří přijdou, kteří nás potřebují.

Mohl byste nám přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na o.p.s. Hnutí pro život? Na zářijové pouti NJ v Pavlově se na pomoc tomuto hnutí – kvůli shodě několika nepříznivých okolností – nic nevybralo. A tak to zkusíme v Olešné. Hnutí pro život – jejich aktivity, vzhledem k zachraňování životů dětí před narozením, je třeba podpořit nejen modlitbou, ale i finančně.

Kde vás nejvíc „tlačí boty“?  Máme v klášteře velké plány, ale stále je nás málo. Rádi bychom konali duchovní obnovy, exercicie a podobně. A nyní také chceme ve Křtinách zajistit poutníkům „duchovní servis.“

Na co se nejvíc těšíte?  Těším se na dokončení obnovy prohlídkových prostor našeho kláštera, zvláště na vybudování klenotnice.

Co Vám udělalo v poslední době radost?  Dostali jsme poutní místo u Panny Marie ve Křtinách, které budovali duchovně i stavebně naši předchůdci z mateřského premonstrátského kláštera v Zábrdovicích. To je radost i výzva, i když spojená se starostí a odpovědností. Ale Bohu díky za Křtiny …                                                Děkuji za rozhovor.

 

Pozvánky, nabídky.

Stálá duchovní služba v děkanství Velké Meziříčí a Žďár nad Sázavou.

Křižanov: Kostel sv. Václava je otevřen k modlitbě věřících každý den od rána do večera. Každou neděli od 15 – do 17 hodin je zde přítomen místní farář P. Josef Pohanka a nabízí věřícím přijetí svátosti smíření (sv. zpověď) nebo duchovní rozhovor.

Slavkovice: Poutní kostel Božího milosrdenství: svatá zpověď v sobotu a v neděli od 14 do 17 hodin, na první a třetí sobotu v měsíci už od 10 hodin.

Duchovní služba v Nemocnici Nové Město na Moravě - katolický kněz, P. Sylwester Jurczak, nemocniční kaplan - svátost nemocných, svátost smíření, sv. přijímání, rozhovor s pacientem. Telefonický kontakt: 733 741 473.

Švařec – kaple Nejsvětějjší Trojice: Tichá adorace 23. 7. 2023 od 18 – 19 hodin.

 

23. pěší pouť na Velehrad. Severozápadní proud (Do tohoto společenství jsou pozváni a účastní se ho poutníci z oblastí kolem měst a míst: Sebranice u Litomyšle, Bystré, Žďár n/Sáz., Nové Město na Moravě, Bystřice, Olešnice, Kunštát, Letovice, Boskovice, Ruprechtov). Jsou také zváni všichni ostatní, kteří chtějí poznat trasu která vede krásnou krajinou: Českomoravská vysočina, Boskovická pánev, Moravský kras, Drahanská vrchovina, Ždánický les, Chřiby.

Začíná se v neděli 20. 8. ve 13 hodin v Radešínské Svratce – pod vedením Tomáše Mahela – je třeba se u něj přihlásit. Ve Vítochově bude v 19 hodin mše svatá. V pondělí 23. 8. je tam v 11 hodin žehnání poutních křížků novým poutníkům a požehnání na cestu ze starobylého, krásného poutního cyrilometodějského Vítochova přes Vír (sv. Sedmipočetníci) do Olešnice.úterý 22. 8. ráno z Olešnice přes Letovice do Boskovic. Ve středu 23. 8. z Boskovic přes Sloup, Senetářov do Ruprechtova Ve čtvrtek 24. 8. z Ruprechtova přes Kučerov do Milonicpátek 25. 8. z Milonic, přes Koryčany, horu sv. Klimenta do Boršic V sobotu 26. 8. posíleni poutníky, kteří přijedou za námi autobusy, putujeme z Boršic na Velehrad. Mše sv. s o. biskupem Kajnekem je v 10:00 hodin.

Je třeba se přihlásit co nejdříve u jáhna Ladislava Kince na níže uvedených kontaktech. Záloha na dopravu zavazadel, pití na cestě a další – 200 Kč, děti 100 Kč (děti z početných rodin a jejich rodiče neplatí – díky podpoře dobrodinců).        

Sobotní pouť autobusem na závěrečnou etapu 23. pěší poutě na Velehrad - 26. 8. 2023 – do Boršic a společná poslední etapa na Velehrad. Záloha 300 Kč. Také na tuto pouť je nutné se co nejdříve přihlásit u jLK.

Západní proud 23. PPnV: Na hranicích diecézí v Újezdě za Novým Veselím začínáme pouť v neděli 20.8. v 16.00.   Z Nového Veselí vycházíme v pondělí 21/8 v 8.00, v Netíně je mše sv. v 15.15, z Velkého Meziříčí vycházíme od Špitálku v úterý 22.8. v 6.30 h.

 

 

Plán poutí na rok 2023: 9. 9. – XIX. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka;  16. 9. – Kutná hora; 29. 9. – 1.10. – poutní výlet do jižních Čech – Klokoty, Římov, Vyšší Brod aj.                 

 

Plán poutí NJ na rok 2023:

říjen - Radešínská Svratka               listopad - Jámy          prosinec - Olešnice.

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - kdo dřív přijde -..

 

 

Chvála Kristu! Vážení a milí přátelé! 

Dnes je slavnost narození sv. Jana Křtitele.  Ve zprávě o této mimořádné a svým způsobem zázračné události čteme slova otázky,  na kterou mysleli mnozí, kteří byli u toho:  „Co z toho dítěte bude?“   Jsou to slova, která by měla znít i v našem nitru – „Co za mě bude?“  - „Co bude z těch, které mně Pán Bůh svěřil?“  V konečném zúčtování jsou jen dvě možnosti,  třetí neexistuje. 

K dobré volbě naplnit Boží vůli ať Vám poslouží slova duchovních otců – Josefa a Pavla.  Srdečně Vás zveme na pouť NJ do Nové Vsi u Nového Města na Moravě. 

Všem vyprošuje požehnání – Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.  Amen. – Váš jL

Nový Jeruzalém č. 7/2023

Zpravodaj pro 283. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Pán Bůh)

v Nové Vsi u Nového Města na Moravě – ve středu 12. července 2023 v 18 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Jimramově:

Ve čtvrtek 15. června 2023 na mši svaté NJ bylo cca 100 věřících. Pán Bůh zaplať za obětavou službu tří kněží při udílení svátosti smíření a za mši svatou.

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání  2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních

3) o vzrůst víry v našem kraji              4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách

   5) o život těla a duše pro všechny počaté děti         6) na smír za hříchy celého světa

 

Promluva P. Josefa Janouška při pouti Nový Jeruzalém v Jimramově:

Bratři a sestry! Dovolte mi, abych se společně s vámi zamyslel nad tématem novosti. Ono to přímo vybízí, když člověk přijede na pouť Nový Jeruzalém, tak o čem jiném mluvit? A přesto si myslím, že i když jsme o tom přemýšleli, rozjímali častokrát – o tom, co v našem životě může být nové, je to téma stále nové. A to proto, že se to vztahuje na nás a na Boha. A tento vztah je velmi dynamický a není možné nikdy říci, že víme všechno.  Dnes jsem zvolil formulář k Panně Marii Fatimské. U Panny Marie se zastavím nejprve – u té, která nám dala Syna Ježíše, nám s tím zároveň dala možnost nového začátku. Nevím, zda jste o tom někdy takto přemýšleli, že Maria nám dává možnost nového začátku. Pojďme se společně zamyslet nad tím, v čem je ten nový začátek. Dnes máme stále něco nového nové zprávy, nové modely telefonů, nové modely aut. Ale to nové, co dává Maria, bude však nové stále. V tom je rozdíl. To její nikdy nezestárne. Její syn Ježíš bude pro nás stále něčím novým. A to i když jsme uvěřili  už jako děti a máme třeba sedmdesát, osmdesát let, já tedy ne, ale někteří z vás ano. A pořád můžete říct, že na svém vztahu s Ježíšem objevujete něco nového. Pokud to tak je, znamená to, že váš vztah s Ježíšem je živý. Pokud ne, tak váš vztah je mrtvý. A tato pouť by měla být cílená na to, aby to, co je živé mezi vámi a Kristem, bylo novější, živější, hlubší. A pokud vztah s Ježíšem umírá nebo je úplně mrtvý, tak aby dnes vstal z mrtvých. Možná, že to jsou příliš silná slova, ale já tomu věřím. Vezměte si, co se děje při každé mši svaté. Z mrtvého chleba se stává živé Tělo Ježíšovo. Z vína se stává živá krev. Proč by se nemohlo stát z mrtvého srdce  živé srdce?  Zkuste udělat jednu věc. Až bude obětní průvod, vložte do té misky a do těch konviček své srdce, aby bylo na oltáři proměněno. A v okamžiku proměňování proste Ježíše: „Pane stvoř mi čisté, nové srdce. Srdce, které bude z masa, a ne z kamene. Takové srdce, jaké jsi měl Ty. Takové srdce, které ti dala tvá Matka. Panna Maria si byla vědoma velikosti daru, který dala světu a proto vyzpívala Magnifikat, který jsme dnes slyšeli: „Velebí má duše Hospodina….“ A to je druhá věc, kterou vám nabízím: abychom hned poté, co se odevzdáme Ježíši a poprosíme ho, aby nás stvořil nové srdce, šli k Marii. Abychom si ten dar nenechali vzít. Moudře jedná ten, kdo jede na nějakou duchovní obnovu nebo exercicie a než se vrátí domů, na chvíli se zastaví u Panny Marie. Poprosí ji, aby ty milosti od Pána uchovala v našem srdci, protože ona je nejen prostřednice všech milosti, ale je také strážkyní všech milostí. A my víme, že satan obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by mohl zhltnout. A to není nějaká legrace, nějaká pohádka o kocourovi Mikešovi, abychom se trochu začali bát, ale to je velké varování, abychom nic neponechali náhodě. A to varování nás má vést k tomu, abychom od Ježíše šli hned k Marii, aby ona udržela v našem srdci to, co nám dal její Syn. Abychom si to nenechali ukrást  tím, který dosáhnout spásy nemůže – a to je ten ďábel. A třetí věc, která je potřeba, aby byla proměněná, jsou naše vztahy mezi sebou. Začali jsme u sebe, svým srdcem, které necháme Pánem proměnit. Také jsme si uvědomili, že potřebujeme obnovovat svůj vztah s Kristem a tento vztah je potřeba chránit. A proto se utíkáme k Marii. Ale stejně tak musíme obnovit své vztahy mezi sebou. Bylo by falešné, kdybychom se dotkli kousku nebe, které nás jednou čeká, ale mezi sebou bychom se nesnažili vytvářet Nový Jeruzalém. To by bylo pouze polovičaté a Pánu by se to určitě nelíbilo. Tím dovršením proměny našeho nitra je bratrská láska, to, co prožíváme mezi sebou. Když někdo z nás zde dnes obdrží nějakou velkou milost, např. Pán ho zbaví nějakého vnitřního pouta, které někdo může mít, pak zdokonalením a dovršením tohoto daru je, že se snažíme milovat se mezi sebou. Odpouštět si a stále znovu budovat ty mezilidské vztahy. Tak, jak nám to řekl Pán Ježíš: „Milujte se navzájem.“ A to je dovršení toho všeho. A pokud budou v našem životě přítomny tyto tři věci tak uvidíme něco krásného. A zažijeme, že náš život skutečně nabírá na nové síle, na nové energii, že naše rodiny mohou zažít více lásky a více pokoje. A nejen naše, ale i ty, se kterými se setkáváme. Panna Maria to vyzpívala v tom chvalozpěvu. Celá mše svatá je jeden velký chvalozpěv. Zkusme vzdát Pánu chválu a dík při této bohoslužbě. Zkusme obnovit ty tři vztahy: své srdce při mši svaté, až se budeme vracet domů svěřme se Panně Marii a až budeme doma, snažme se milovat ty kolem nás. A uvidíte, že zažijete zázraky – a já v to věřím. AMEN.

 

Sbírka - po uhrazení nutné režie NJ jsme darovali 8 600 Kč na pomoc lidem, kteří trpí válkou na Ukrajině. Pán Bůh zaplať.    Poděkování patří také místnímu faráři P. Marku Husákovi a farníkům z Jimramova, kteří vše velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Rozhovor s P. Mgr. Pavlem Lacinou, farářem v Žarošicích, Archlebově a Želeticích u Kyjova, který bude hlavním celebrantem poutě NJ v Nové Vsi u Nového Města na Moravě:

Stručné představení – věk, dětství, mládí, studia, působiště: Je mi 45 let a jsem 18 let knězem. Pocházím ze Žďáru nad Sázavou, kde jsem strávil dětství a brzké mládí. Po studiu na státním gymnáziu jsem nastoupil do teologického konviktu v Litoměřicích a po pěti letech bohosloví v Olomouci přerušených vojnou jsem byl ustanoven k jáhenské službě ve farnosti Dolní Bojanovice u Hodonína. Kněžské svěcení jsem spolu s dalšími deseti spolubratry přijal z rukou biskupa Vojtěcha v brněnské katedrále a primici slavil ve svém rodišti v klášterském kostele Nanebevzetí Panny Marie, jenž dnes již nese titul basilika minor. Rok jsem strávil jako kaplan v Hodoníně a poté byl již ustanoven na první samostatné místo do Milonic u Vyškova. Zde jsem sedm let spravoval tři farnosti. Mým druhým působištěm na dalších devět let se stala farnost Pozořice u Brna. No a od loňského roku jsem farářem na poutním místě Žarošice, kde mám navíc ještě další farnosti Archlebov a Želetice u Kyjova.     Otče, co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?  Asi to, co každé dítě. Ovšem teprve s odstupem času člověk poznává specifika, která ho v dětství ovlivnila. Myslím, že v mém případě to byly obecně platné hodnoty a zásady, které ovšem byly ovlivněny křesťanskou vírou. Maminka je hodně vnímavá, citlivá a umí naslouchat. Tatínek se zase hodně angažuje ve farnosti jako trvalý jáhen a vždy jsem na něm obdivoval přímost, organizační schopnosti, spolehlivost a odvahu stát za svým názorem a postojem. A taky otevřenost v jednání s lidmi. Opravdu až s odstupem času člověk poznává, co od rodičů okoukal nebo co má po nich v genech. Každopádně si myslím, že prostředí, do kterého mě Boží prozřetelnost poslala, mě už od dětství nějak připravovalo k duchovní službě, kterou jsem odpověděl na Boží volání.   Co bylo tím nejdůležitější impulsem pro rozhodnutí stát se knězem? Náhlý Boží zásah do mého života, ve kterém mi Pán dal poznat, že kněžství je moje cesta. Na jednom letním táboře na stezce odvahy jsem prožil vnitřní setkání s Pánem, který mi zjevil kněžství jako naplnění mého života. Prožíval jsem velký pocit štěstí. Těžko se to popisuje, ale od té doby se mé nasměrování už nezměnilo. Bylo mi tehdy 16 roků.  Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem?  Z těch svatořečených Maxmilián Kolbe a Jan Pavel II. A pak mnozí ti, které jsem poznal během svého dosavadního života. Asi nemám konkrétní kněžský vzor, ale různí kněží mě něčím inspirovali nebo ovlivnili v mém kněžském zrání. Byli to např. salesiáni na letních chaloupkách, mnozí faráři a pak také ti, kteří nás formovali v semináři.   Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější?  Být knězem podle Kristova Srdce. Vykonávat především kněžskou službu, tzn. hlásat evangelium, posvěcovat a vést svěřený lid. Záměrně říkám kněžskou službu na rozdíl od povinností faráře, které v sobě zahrnují mnoho dalších úkolů a povinností – často organizačních a úředních, které berou čas a sílu na to podstatné. Apoštolové si vybrali jáhny, aby se oni sami mohli i nadále věnovat modlitbě a službě slova. Proto je pro kněze tak důležité v pastoraci angažovat schopné a ochotné spolupracovníky, abychom mohli na Božím díle spolupracovat společně, aby tak kněz mohl zůstat opravdu knězem a nestal se z něho úředník, ředitel podniku, údržbář farních budov nebo snad vyhořelý podivín. Na kněžství je krásné všechno, je-li to prožíváno s Pánem. Nejpodstatnější je ale slavení Eucharistie, kde má vše z Kristovy oběti vycházet a k ní směřovat.   Co může věřící člověk dělat pro to, aby vzrostla víra v jeho okolí?  Především pečovat o svou vlastní víru a zůstat ve spojení s Pánem skrze modlitbu a svátosti. Pak milovat nejen Boha, ale také své bližní. Všímat si, co se kolem děje a prosit o světlo Ducha svatého, aby se všude šířilo Boží království. Asi to zní vznešeně, ale je to to podstatné. Dát se Bohu k dispozici v jakémkoliv životním stavu a situaci. Především těm nejbližším. Křesťan by měl být svému okolí příkladem hlavně svým životem. A pokud má k tomu druhým i něco říkat, je potřeba si k tomu vyprosit milost u Pána. Důležité je pak také pečovat o komunitní život ve farnosti, aby společenství místní církve pravdivě svědčilo o přítomnosti Pána Ježíše mezi námi. Nehlásáme doktrínu, ale živého Krista. Prvně je zvěstování a pak až poučování. Ale vždy pravdivě a v lásce Boží.   Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz ve Vaší práci, ve svém životě?  Hlásat Krista. Být věrný svěřenému povolání a sloužit tam, kam mě biskup poslal. Především pečovat o svůj duchovní život a konat to, co se ode mě očekává. Hledat Boží vůli a učit se rozlišovat, co vede k Bohu a co ne. Některé skutečnosti jsou jasně dané (např. slavení svátostí a s nimi spojená „klasická“ pastorace), jiné je potřeba hledat a objevovat (např. způsob komunikace, pastorační plány apod.)  Mohl byste nám přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na Projekt centra Komunity Blahoslavenství ve Střelicích u Brna?    Komunita Blahoslavenství působící již přes 30 let v Dolanech u Olomouce zakoupila od sester dominikánek klášter ve Střelicích. Důvodů je několik, ale hlavní jsou kapacita a dopravní dostupnost. Komunita Blahoslavenství pořádá velmi mnoho akcí, jako jsou duchovní cvičení, evangelizační programy a formační semináře, setkání mládeže… Centrum mohou využít i skupiny pro své vlastní programy s možností připojit se k liturgii a modlitbě komunity. Dolany často již svou kapacitou nestačí a Střelice jsou blízko Brna, odkud je také mnoho přátel a příznivců. Pro mě osobně je toto společenství velkou duchovní oporou, rád do Dolan jezdím, mám tam své přátele a také tam tvoříme se skupinou kněží tzv. fraternitu. Mám velkou radost, že se koupě ve Střelicích podařila. Je to samozřejmě nákladná záležitost, zatím se vše řeší převážně půjčkami, a tak jsou dárci a dobrodinci teď velmi žádáni.   Kde vás nejvíc „tlačí boty“?   Jsou to moje lidské limity a slabosti. Jsou to také těžkosti v pastoraci, překonávání různých pohledů či nedorozumění. Dělá mi starost pastorace mládeže a rodin tak, aby se víra předávala dál.  Na co se nejvíc těšíte?   Na to, že za mnou zůstane požehnané dílo…  Co Vám udělalo v poslední době radost?  Dělá mi radost, když vidím, jak nám Bůh i skrze Pannu Marii ve farnosti každodenně žehná. Jsou to každodenní maličkosti, ale znamenají mnoho. Mám radost, když se udělá kus práce, když plnění úkolů a výzev odsýpá. Potěšilo mě diecézní setkání mládeže, které se konalo letos v květnu u nás v Žarošicích a kam na setkání s biskupem přijelo 800 mladých. Také mě těší, když farníci mají zájem o farnost a zapojují se aktivně do různých služeb.  Co je pro rodiny podstatné, co potřebují, čím může církev rodinám pomáhat, jak to prožíváte ve své službě?  Podstatný je svátostný život, modlitba a lidská péče o vztahy ve všech rovinách. Rodina je živá buňka, na které závisí budoucnost církve i celé společnosti. Potřebuje péči ze všech stran. Je to složitá otázka, která se nedá zachytit v pár řádcích, ale jsem rád, že se rodina opravdu stává důležitým tématem v pastoraci. Osobně vidím farnost mj. jako prostředí, ve kterém se mohou rodiny navzájem potkávat, podporovat, sdílet a pěstovat základní lidské a křesťanské hodnoty. Tak se dá udržovat živý plamen Ducha, ze kterého pak mohou vzejít i duchovní povolání. Já se snažím hodně využívat příprav na svátosti: komunikovat se snoubenci před svatbou, s rodiči před křtem dítěte a před prvním svatým přijímáním jejich dětí. Je třeba i s rodiči hledat řešení, aby nám mládež z farnosti neutíkala. Snažíme se ve farnosti tvořit rodinou atmosféru skrze různé aktivity, kde se mohou rodiny, děti a mládež potkávat. Je to hodně dáno přirozeným prostředím, kde se lidé mohou potkat i mimo kostel. A tak máme v plánu farní táborák, farní den a časem snad i farní kavárnu. Je to všechno běh na dlouhou trať a já jsem ve farnosti teprve něco přes půl roku. Tak uvidíme.

Co byste vzkázal závěrem?   Nebojme se! „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání.“ (1Jan 4,18a) Spolehněme se na reálnou přítomnost Krista mezi námi i v naší době. Kde se slaví Eucharistie, tam je zdroj skutečné Lásky. Pak se nemusíme bát. Jen je třeba hledat cesty, jak z tohoto pramene Lásky žít naplno a přivádět k němu další duše. A mějme též velkou důvěru k Panně Marii, která nás také neustále provází. To není fráze, to je každodenní realita. Jejím

prostřednictvím a mateřskou blízkostí najdeme pravého Boha a také své pravé lidství stvořené k Božími obrazu.

 

Pozvánky, nabídky.

Stálá duchovní služba v děkanství Velké Meziříčí a Žďár nad Sázavou.

Křižanov: Kostel sv. Václava je otevřen k modlitbě věřících každý den od rána do večera. Každou neděli od 15 – do 17 hodin je zde přítomen místní farář P. Josef Pohanka a nabízí věřícím přijetí svátosti smíření (sv. zpověď) nebo duchovní rozhovor.

Slavkovice: Poutní kostel Božího milosrdenství: svatá zpověď v sobotu a v neděli od 14 do 17 hodin, na první a třetí sobotu v měsíci už od 10 hodin.

Duchovní služba v Nemocnici Nové Město na Moravě - katolický kněz, P. Sylwester Jurczak, nemocniční kaplan - svátost nemocných, svátost smíření, sv. přijímání, rozhovor s pacientem. Telefonický kontakt: 733 741 473.

Švařec – kaple Nejsvětějjší Trojice: Tichá adorace 23. 7. a 27. 8. 2023  od 18 – 19 hodin.

 

23. pěší pouť na Velehrad. Severozápadní proud (Do tohoto společenství jsou pozváni a účastní se ho poutníci z oblastí kolem měst a míst: Sebranice u Litomyšle, Bystré, Žďár n/Sáz, Nové Město na Moravě, Bystřice, Olešnice, Kunštát, Letovice, Boskovice, Ruprechtov). Jsou také zváni všichni ostatní, kteří chtějí poznat trasu která vede krásnou krajinou: Českomoravská vysočina, Boskovická pánev, Moravský kras, Drahanská vrchovina, Ždánický les, Chřiby.  Začíná se v neděli 20. 8. ve 13 hodin v Radešínské Svratce – pod vedením Tomáše Mahla – je třeba se u něj přihlásit. Ve Vítochově bude v 19 hodin mše svatá. Vítochov v pondělí 23. 8. V 11,30 hodin – žehnání poutních křížků novým poutníkům a požehnání na cestu ze starobylého, krásného poutního cyrilometodějského Vítochova přes Vír (sv. Sedmipočetníci) do Olešnice.úterý 22. 8. ráno z Olešnice přes Letovice do Boskovic  Ve středu 23. 8. z Boskovic přes Sloup, Senetářov do Ruprechtova Ve čtvrtek 24. 8. z Ruprechtova přes Kučerov do Milonicpátek 25. 8. z Milonic, přes Koryčany, horu sv. Klimenta do Boršic V sobotu 26. 8. posíleni poutníky, kteří přijedou za námi autobusy z Boršic na Velehrad. Mše sv. s biskupem je v 10:00 hodin.  Je třeba se přihlásit co nejdříve u jáhna Ladislava Kince na níže uvedených kontaktech. Záloha na dopravu zavazadel, pití na cestě a další – 200 Kč, děti 100 Kč (děti z početných rodin a jejich rodiče neplatí – díky podpoře dobrodinců).       

Sobotní pouť autobusem na závěrečnou etapu 23. pěší poutě na Velehrad - 26. 8. 2022 – do Boršic a společná poslední etapa na Velehrad. Záloha 300 Kč. Také na tuto pouť je nutné se co nejdříve přihlásit u jLK.

Západní proud 23. PPnV: Na hranicích diecézí v Újezdě za Novým Veselím začínáme pouť v neděli 20.8. v 16.00.   Z Nového Veselí vycházíme v pondělí 21/8 v 8.00, v Netíně je mše sv. v 15.15, z Velkého Meziříčí vycházíme od Špitálku v úterý 22.8. v 6.30 h.

 

Plán poutí na rok 2023: 9. 9. – XIX. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka;  16. 9. – Kutná hora; 29. 9. – 1.10. – poutní výlet do jižních Čech – Klokoty, Římov, Vyšší Brod aj.                 

Plán poutí NJ na rok 2023:

září – Radostín,    říjen - Radešínská Svratka,  listopad – Jámy,    prosinec - Olešnice.

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - kdo dřív přijde -..

Srdečné pozvání na 284. pouť NJ do Olešné - ve středu 16. srpna 2023 v 18 hodin – hlavní celebrant – opat P. Mgr. Marian Rudolf Kosík z Nové Říše.

 

Komentáře:


(ochrana proti spamu)
všechny položky jsou povinné, HTML tagy budou odstraněny

?

- (9)

 

- (5)

 

- (62)

 

celkem hlasovalo 78 lidí

předchozí ankety

Dnes je 24. listopadu 2024

svátek má Emílie

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT K DOBRÉMU ÚČELU vše z těchto stránek kromě rozpisu bohoslužeb (NEBOŤ TAM MOHOU BÝT NÁHLÉ ZMĚNY VYNUCENÉ NOVÝMI OKOLNOSTMI)