Mariánská prosebná pouť Nový Jeruzalém každý měsíc v r. spásy 2025 - Velké Meziříčí v úterý 14. ledna v 17 h.

Pochválen buď Ježíš Kristus!  

Vážení a milí přátelé!   

Právě jsem dočetl pastýřský list českého primase z Moravy Mons. Jana Graubnera ke Svatému roku 2025 o naději, která neklame. Jsou tam slova o naší víře v Božskou ctnost NADĚJI, ale také návod jak prakticky prožívat čas milostivého roku.  Zvlášť bych připomněl slova o rodině předávající život časný a věčný,  o všech 14 skutcích milosrdenství, o pátku jako dnu pokání a  o odpustcích. Je to laskavé pozvání na cestu.  

Tato cesta v naší brněnské diecézi začne v neděli 29. 12. 2025 v 17 hodin v kostele svatého Jakuba v Brně - na kterou nás zve náš diecézní biskup Mons. Pavel Konzbul.  

A do třetice - papež František otevřel a projel první Svatou branou v bazilice sv. Petra ve Vatikánu a v pořadí druhou (Svaté dveře)  otevřel  v novém komplexu Věznice v Rebibbiu. 

Na cestě k tomu, abychom upevnili své přesvědčení o smyslu a cíli našeho života ať nám také poslouží  slova otce arcibiskupa Josefa Nuzíka a biskupa Pavla Konzbula ve zpravodaji NJ.  

Nejčastější otázka, kterou děti (někdy i dospělí) slyší v těchto dnech je:  "Co ti přinesl Ježíšek?" 

Nejlepší dar je ten, o který se můžeme podělit a nebo ho předat druhým lidem. A tak to zkusím s dvěma dárky z těch, které jsem dostal. 

1. dar: kniha Kardinál Stefan Wyszynski: Včera byl svátek sv. Štěpána a tak jsem v promluvě přečetl jeho slova, kterým vzpomíná na své kněžské svěcení a primici a které by mohly být pro nás zdrojem NADĚJE:  "Při svém kněžském svěcení jsem se modlil, abych mohl být knězem alespoň jeden jediný rok. (....) Bůh mi dovolil, že jsem knězem o trošičku déle než ten rok, o který jsem prosil.  (Svěcen byl 1924, toto píše v roce 1965. zemřel v roce 1981, blahořečen byl 12.9.2021).   Biskup měl tuberkulózu a jeho svěcenec na tom nebyl o moc lépe, sotva se držel na nohou.  Když jsem po vysvěcení vycházel ven z katedrály, starý kostelník mi řekl: "Otče, bylo by nejlepší, kdybyste se radši hned vydal na hřbitov."  Přijal jsem ta slova s vděčností, protože jsem byl tak unavený, že jsem hledal (místo), kde bych se mohl natáhnout."   Člověk míní, Pán Bůh mění - a v tom je naše NADĚJE.  

2. dar: Prosil jsem děti:  Mám  přání, toužím po daru, který nic nestojí, ale jeho hodnota je velká: Dostavte se  25.12.2025 ve 14 hodin na váhu v JZD. Pan fotograf udělá  společné foto." (Básník - snílek mohl nazvat,  kvůli třem novorozencům -  domácím živým  Betlémem.) Život časný je tu a pro věřící je to výzva k modlitbě, aby se na dětech (biologických i duchovních)  všech Vás čtenářů tohoto textu - naplnila NADĚJE na věčný život!   

Všem Vám pro tuto chvíli i do celého do NADĚJE plného svatého roku 2025 - vyprošuje Boží požehnání, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých - Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého - jáhen Ladislav 

Nový Jeruzalém č. 1/2025

Zpravodaj pro 301. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Pán Bůh)

ve Velkém Meziříčí – v úterý 14. ledna  2025  v 17 hodin.

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Olešnici: 

Ve čtvrtek 12. prosince 2024  na mši svaté při pouti NJ bylo asi 200  věřících. Mons. Dominik kardinál Duka se omluvil – onemocněl.  Hlavním celebrantem jubilejní poutě NJ byl moravský metropolita, arcibiskup olomoucký Mons Josef Nuzík. Po roce 1989 to byl třetí olomoucký arcibiskup, který farnost Olešnici navštívil.  Mons František Vaňák – u příležitosti odhalení pamětní desky profesoru Augustinovi Neumanovi, Mons . Jan Graubner, který byl na pohřbu tatínka profesora Ladislava Tichého a nyní Mons. Josef, který obětavě ze dne na den změnil svůj předem stanovený program a přijel místo nemocného otce kardinála. Pán Bůh odplatí  jemu i šesti kněžím za obětavou službu  při udílení svátosti smíření a za mši svatou.

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání   2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních 3) o vzrůst víry v našem kraji   4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách  5) o život těla a duše pro všechny počaté děti  6) na smír za hříchy celého světa

                  Promluva Mons. Josefa Nuzíka  při pouti Nový Jeruzalém v Olešnici:

Na začátku mše svaté: Dnes zde prožíváme   pouť Nový Jeruzalém za obnovu víry ve vašem kraji a také za nová  a stálá duchovní povolání.  A zároveň prožíváme svátek Panny Marie Gudalupské.  Roku 1531 se zjevila indiánovi Janu Didakovi  a řekla mu: „Což nejsem já tvá matka?  Proč trpíš sám, proč to neseš sám?“  Chceme tuto pouť a touto liturgií předstoupit před Marii, naši matku a před Boha, našeho Otce.  A tak ve chvilce ticha  očistíme svoje srdce a předložme mu to, co chceme, aby se jeho láska dotkla. 

 

Promluva:  Milí spolubratři v kněžské a jáhenské službě, milí ministranti, milé sestry a bratři. Kdysi jsem vezl svoji tetu na návštěvu k mé sestře.  Byla to obvyklá cesta z Vítkova u Opavy do Brna. A jak jsme projížděli těmi vesnicemi, tak se častokrát ozvalo z úst mé tety, která už tehdy měla pětasedmdesát let:  „Jé to je pěkné, všiml sis toho?  Podívej se.“  A tak probíhala celá ta cesta.  Častokrát si na tento drobný zážitek vzpomenu.  A vzpomněl jsem si na něj i dnes, kdy jsme četli to evangelium, které jsme už tolikrát slyšeli o tom jak Maria putovala do Judských hor.  Také by nás to mělo naplnit obdivem.  My potřebujeme příklady od druhých – učit se obdivovat. . A co můžeme na Marii obdivovat?  Prožila Zvěstování, hodně ji to určitě zasáhlo, co se událo mezi ní a andělem, mezi ní a Bohem.  A přesto, když uslyšela o své příbuzné Alžbětě, vydala se na cestu, aby jí pomohla.  Protože byla v požehnaném stavu a blížil se den jejího porodu.  A já, když jsme včera v podvečer domlouvali s jáhnem Ladislavem  tu návštěvu u vás, tak mě přivedlo k té cestě ne jenom to jeho neúprosná prosba, on to umí, ale to, že to, že řekl:  „Už se scházíme po třísté.“

A já bych vám chtěl bratři a sestry vyslovit velký obdiv a poděkování.  Já vím, že nikdo tu není mezi vámi, který by řekl:  „Já jsem byl pokaždé.“  Ale to nevadí.  Důležité je, že jste otevření této výzvě.  A díky také vám – spolubratři kněží, ministranti,  za  tyto skutky, kdy děláme něco, co druzí nedělají.  To, že se ozve zvon a připomene mně – a však nemám tolik co na práci – jdu na mši svatou – a to je všechno v čem si  i my zasloužíme obdiv.  Ne od druhých, ale Bůh nás obdivuje.  Matka Boží nás obdivuje, protože ona šla také touto cestou.  Častokrát slyšíme při mariánských bohoslužbách:  „Velebí má duše Pána.“  Tak začínala  i dnes.  Co jsou to?  To jsou slova obdivu.  Maria nás učí obdivovat.  Abychom vždycky našli to, co je hodné obdivu. 

Slavíme dnes svátek Panny Marie Guadalupské, jak jsem řekl už v úvodu.  A ona tomu Didakovi, který měl nemocného strýce a byl z toho nesvůj, trápil se tím, tak jako se trápíme my,  když máme  vedle sebe někoho nemocného.  Rádi bychom mu pomohli a nejde to. Tak ona mu řekla ta slova, která jste už slyšeli.   A potom řekla – vyslovila přání – aby na tom místě – kde dnes  stojí obrovský poutní chrám v Mexiku, blízko hlavního místa Mexiko v Guadalupe.  „Budu naslouchat  jejich pláči a zármutkům.  V jejich nouzi jim budu prokazovat dobrodiní a v každé tísni jim přinesu úlevu.“ Víte, ten obdiv si zaslouží každý, kdo hledá u Boha úlevu. Bůh nevyřeší  všechny naše věci.  Nemůže nám dát všechno za co prosíme, ale vždycky nám přijde na pomoc, aby nás vyslechl, aby nám prokázal dobrodiní a přinesl úlevu. 

Nestalo se vám už mnohokrát, že někdy od nás druzí čekají, že je vyslechneme?  Možná i spolubratři kněží zažili to, co jsem zažil, když jsem byl na prvním místě.  Objednal  se, že za mnou do kanceláře přijde jeden muž.  Byl to vzdělaný muž, bratra měl knězem a připravoval vždycky farní časopis.  A jednou mně řekl, po mši svaté, velebný pane, potřeboval bych s vámi mluvit. Tak jsem si říkal – to bude vážné, kdoví co dělám špatně, co tu bývalo jinak.  A on začal mluvit, když přišel na ten smluvený termín.  První věc – já jsem přemýšlel co bych mu odpověděl a on navázal – druhá věc, která mě trápí a zase pokračoval.  Tak jsem si v duchu říkal – aha, tady bych mohl říct to, třetí věc.  Já jsem se nadechoval, že mu začnu vysvětlovat a on se postavil a řekl: „Děkuju vám velebný pane, že jste mě vyslechnul. S Pánem Bohem.“   Víte, bratři a sestry, kolikrát i my potřebujeme, aby nás někdo vyslechnul.  Kolikrát potřebuje někdo jiný, abychom mu naslouchali.  To nás učí Panna Maria guadalupská, která řekla Janu Didakovi: „Budu naslouchat vašemu pláči, vašim zármutkům.  Ve vaší nouzi vám budu prokazovat dobrodiní.  V každé tísni vám přinesu  úlevu.“ Až budete smutní a nic se vám nebude chtít, tak si řekněte, bratři a sestry, já jdu za Pánem, já jdu do chrámu, protože ON a Matka Boží mě vyslechnou. Uleví se mi, zakusím dobrodiní ve své nouzi.

A to druhé, u čeho bych se rád zastavil, z  Božího Slova. Celé to zjevení v Guadalupe, jak jste jistě slyšeli je zajímavé tím, že celý ten zázrak, který se tam tehdy stal,  je dokumentovaný na tom obyčejném pastýřském plášti.  Pastýřský plášť, který má vydržet sotva pár roků, protože hned je vlhký a hned, jak nějaké oblečení, když bychom ho nechali tak, tak žádné oblečení nevydrží  desítky  a už vůbec ne stovky let.  A tento plášť, na kterém je známý obraz Panny Marie Guadalupské už má bezmála  500 let.  Zkoumali ho vědci a říkali – to není možné. Samotná Panna Maria je na něm zobrazená  - velký div. Barvami, které jsou mimořádné a trvalé. A to, že v oku Panny Marie je zachycen ten děj, kdy Jan Didak přináší biskupovi znamení, které požadoval - růže z hory, kde se zjevila Matka Boží, to je zachyceno v malém oku Panny Marie.  Cosi veliké.  Proč o tom mluvím?   Slyšeli jsme první čtení – známý úryvek.  Kdy Hospodin promluvil k Achazovi,  jak zaznamenal prorok Izaiáš.  Vyžádej si znamení.  Achaz nechtěl, nedůvěřoval Bohu, ale nechtěl znamení.  A to druhé, co my si můžeme z toho Božího Slova dnes  vzít je – vidíme ta znamení, která Bůh dává nám?  Nebo jsme jako ten Achaz, že je nevidíme a nechceme vidět?  Je jich tolik. Tolik je znamení, které nám Bůh ukazuje.  Ukazuje, že tu je, že o nás ví.  Někdy jsou to docela drobná znamení.  Dnes mi někdo vypravoval, podával jsem mu ruku,  přišel něco vyřizovat. Říkal mě: „Moc mně ruku nemačkejte. Víte já mám po nehodě.  Minulý týden do nás na kruhovém objezdu vrazilo auto.  Nějaký opilý řidič.  S manželkou jsme mohli být mrtví.  Vidím v tom zázrak.“   Kolik je, bratři a sestry,  takových drobných věci, která jsou znamením, že Bůh tu je, že nás provází.  A my, když slyšíme tento úryvek, tak si můžeme přát, abychom ta znamení viděli, abychom jim byli otevřeni.  Jeden americký jezuita, když dával duchovní cvičeni – tak učil lidi tzv. examenu.  To znamená – každý den věnuj Bohu 10 minut v tichu.  A nezabývej se tím, že budeš hledat hříchy, cos udělal špatně. Kdys zanadával nebo špatně se díval nebo myslel.  Podívej se v těch deseti minutách večer, kde ses setkal v tom uplynulém dnu s Bohem?  Koho ti poslal do cesty?  Kdo ti něco pěkného řekl?  Co pěkného jsi viděl, když jsi  jel do práce nebo z práce?  Najdi alespoň dvě věci v každém dnu a uvidíš, jak se tvůj pohled na život změní. A to je, bratři a sestry, úkol, který můžeme spojit s touto vaší jubilejní třístou poutí za Nový Jeruzalém.  Nový Jeruzalém jako touha po tom  vidět nově život, vidět nově věci.  A tak přednesme i my Panně Marii z Gudalupe tu naši prosbu: „Maria, vypros mně, ať nemám všední dny.  Ať vidím v každém dnu alespoň dvě věci, které jsou jako znamení od Boha, že s námi kráčí, že tu je, že ví o všem co prožíváme.“  Kéž i k této prosbě se, bratři a sestry, připojíme, jako ke své vlastní.

Díkůčinění po svatém příjímání:  Dobrý Ježíši, tato poutní bohoslužba se blíží k závěrečné části.  A tak chci chvíli – po svatém přijímání – s tebou Pane Ježíši rozmlouvat.  Děkuji ti za dnešní den.  Pro každého z nás je to další den našeho života. Děkuji ti za advent, který společně prožíváme. Děkuji ti za tuto pouť.  Chválím tě Pane za tento kraj Vysočiny, kde je život náročnější, ale je tu stále ještě dost těch, kteří v tebe věří a na tebe spoléhají.  Chválím tě Pane a děkuji ti za tu dlouhou řadu  poutí na úmysly  Nového Jeruzaléma.  Denně slyšíme kolik má náš svět ran a bolestí.  Denně bychom mohli být z tolika věcí smutní a zdrceni, ale ty jsi Pán NADĚJE.  A my věříme a víme, že jednou bude vše nové.  Bude také náš pohled nový. Na život, na tebe, na všechno co tvořil náš pozemský čas.  A tak ti děkuji Pane a chválím tě za všechny, kteří se k této pouti přidávali a kteří ji využívají k tomu, aby neztratili spojení s tebou.  Díky Pane i za dnešní památku Panny Marie Guadalupské.  Kolik je těch divů,  které nám odkazuješ  skrze poutní místa.  Jak je to podivuhodné co konáš a působíš.  Buď za to pochválen a v duchu dnešního prvního čtení  tě  prosíme – daruj nám svou milost, abychom viděli tvá znamení i v dnešní době, přestože se o nich nebude mluvit, abychom my je viděli a vnímali.  Pomoz nám Pane, abychom v každém dnu našli alespoň dvě mimořádné věci,  kde jsme tě mohli potkat, kde ses ukázal jako Pán a Král. Také ti Pane děkujeme za tvou Matku, ona byla tou, která obdivovala tvé dílo.  I my chceme být lidmi obdivu. Nauč nás to Pane. A tak přijmi naše poděkování – i za život místního rodáka, s kterým jsme my kněží prožili kus svého studia, profesora Ladislava Tichého, který byl moudrým a uznávaným učencem a přitom byl pokorným člověkem.  Člověkem, který měl radost z mnoha drobných věcí. Kéž i my Pane dorůstáme do podobné radosti a postojů.  Tak díky Pane, že máme tvůj dům, že můžeme, tak jak to oznámila Panna Maria v Guadalupe zažít, že nás vyslýcháš, že nám přinášíš úlevu a podporu.  Buď ti Pane chvála. 

Sbírka: Po uhrazení autobusu a nutné režie poutě NJ jsme darovali 26 500 Kč na pomoc rodině Hirešově z Opavska, která přišla při povodních o dům. Poděkování patří také místnímu faráři P. Tomáši Šímovi a farníkům z Olešnice, kteří vše velmi dobře a obětavě organizačně připravili. A především: „Pán Bůh zaplať za každodenní modlitby svatého růžence na úmysly Nového Jeruzaléma.“ 

 

Představení hlavního celebranta poutě NJ ve Velkém Meziříčí,  kterým bude (dá-li Pán Bůh)  brněnský biskup Mons. Mgr. Ing. Pavel Konzbul, Dr.   

Kdy a kde jste se narodil?  Narodil jsem se v r. 1965 v Brně. Přesto, že jsem typicky městské dítě, tak oba moji rodiče přišli do města z venkova. Tatínek z Polné u Jihlavy a maminka z Sebranic, které leží nedaleko Boskovic.     Rodiče, mládí, vojna, povolání? Vyrůstal jsem jako jedináček ve věřící a praktikující rodině. Na své dětství vzpomínám velice rád. Po maturitě na gymnáziu jsem vystudoval elektrotechnickou fakultu VUT v Brně. Základní vojenskou službu jsem prožil v Západních Čechách a to zrovna v době sametové revoluce. Pak jsem pracoval ve výzkumném ústavu v Brně a zabýval jsem se návrhy částí speciálních přístrojů pro lékařské vyšetřovací metody.   Vaše cesta ke kněžství?  Jsem tzv. pozdní povolání, i když to není přesné. Povolání má totiž člověk od Boha a od narození je má šanci vnímat. To pochopitelně nevylučuje, že může dělat dobře i něco jiného. Svoje studium teologie jsem započal nejprve jako laik při zaměstnání. Později jsem zvažoval stálé jáhenství a nakonec jsem se rozhodl pro kněžství. V r. 2003 jsem přijal z rukou svého předchůdce biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho kněžské svěcení a v roce 2016 i svěcení biskupské, za což mu patří můj dík..    Kdo Vám nejvíce pomohl na této cestě?    Určitě nejvíce mi pomohl sám Bůh, konec konců je to povolání od něj. Ten ale „nemá jiné ruce, než ty naše“. Takže to byli v prvé řadě moji rodiče a řada kněží, se kterými jsem se v životě setkal. Mezi ně patřili mimo jiné P. Josef Hinterholzel, můj dlouholetý zpovědník, P. Antonín Sporer, vzor obětavého extroverta, umělce a stavitele a kontemplativní P. Josef Knodel.   Jaké je vaše biskupské heslo? Heslo jsem vybral z pera apoštola Jana. Na jeho  Evangeliu mne nejvíce  inspirovala Ježíšova odpověď apoštolu Tomášovi, který chce následovat svého mistra, ale neví, kam jde. Ta odpověď je jednoduchá a prostá: „Já jsem cesta, pravda a život.“ (J 14, 6) Právě tato tři slova poukazující na následování Vykupitele - CESTA, PRAVDA, ŽIVOT a vnímám je jako program své osobní služby v církvi.

Působil jste řadu let na Biskupském gymnáziu v Brně, co si myslíte o dnešní mládeži? Domnívám se, že každý dospívající člověk, nejen že řeší problémy své identity, ale podvědomě hledá dobro. Pokud někdo má v té době špatné kamarády, tak často jen proto, že nenašel lepší. Nemalým úkolem církevních škol je dnes vytvořit prostředí, kde vznikají dobrá přátelství mezi dětmi, dospívajícími, učiteli a Bohem. Pokud se to daří, tak je to naděje naší diecézi i církve.

Mohl byste nám blíže přiblížit úmysl sbírky, která je dnes určena na novou církevní základní školu v Brně? V diecézi už řadu let usilujeme o založení nové církevní základní školy

a hledáme vhodnou budovu. Díky směně s městem Brnem se nám podařilo na konci minulého roku získat budovu školy na Jánské ulici. Jde o budovu s příběhem. Je to bývalá německá reálka, na které opat Johan Gregor Mendel vyučoval řadu let fyziku, a kde také poprvé zveřejnil zákony genetiky. Na téže škole studoval i můj předchůdce biskup Vojtěch Cikrle. Zřízení nové školy bude ovšem spojené s finančními náklady, a proto prosím o vaši štědrost.

Jak snášíte změnu, která se ve Vašem životě stala 29. 6. 2022, kdy jste se stal diecézním biskupem? S humorem na to často odpovídám, že mám méně práce a více starostí. Díky tomu, že jsem byl řadu let biskupem pomocným a také generálním vikářem, tak jsem věděl, do čeho jdu. Ale každý nový den je pro mne překvapením ve všech směrech. Současně cítím velkou podporu v modlitbě od vás věřících, za což moc a moc děkuji.

Na co se ve své  službě pastýře brněnské diecéze nejvíce těšíte, a co se Vám už za 31 měsíců podařilo? Těším se na naplňování Boží výzvy a důraz kladu především na komunikaci s kněžími a věřícími. V loňském roce jsem osobně navštívil více než 20 malých farností, kde biskup již řadu let nebyl a setkal se s věřícími. A to nejen při mši sv., ale i na besedách. Je to pro mne vždy povzbuzením. Snažíme se také v diecézi o funkční farní pastorační rady a do nového Svatého roku vstupuji s nadějí, že to bude čas milosti nejen pro církev, ale i pro naši diecézi.

 

Přehled míst, hlavních celebrantů, účelů a výsledků sbírek poutí NJ v roce  2024.

Místo	Hl. celebrant		Úmysl sbírky	Částka Kč
Vel. Meziříčí	P. M. Vavro		Pomoc Ukrajině	21900
Bedřichov	P.J. Lukeš		Hospic v Semilech .	12 800
Křižanov	P.  M. Lajčák		Na primici v Křžanově	17 900
Měřín	P. M. Pojezdný		Sestry premonstrátky v Doksan.	21 200
Bohdalov	Mons. D. Duka		Početné rodiny	14 700
Olešná	P. K. Janů		Hospic a Péče Maria Hodonín	17 500
Kunštát	P. T. Vyhnálek		Oprava kostela v Krabonoši	14 000
Heřmanov	Mons. V. Slouk		Papežské misijní dílo dětí	14 400
Pavlov	P. M. Pazdera		Zdravotní klaun	12 000
Křoví	P.M. Slavíček		Ozvučení kostela v Brankovicích	6 200
Sebranice		P. Z. Jančařík	Postižení povodněmi na Krnovsku		10 500
Olešnice		Arcib. J. Nuzík	Rodina na Opavsku		26 500

 Náš společný dobrý skutek za dvacet pět roků konání poutí NJ – 3 324 417 Kč – všem poutníkům jménem obdarovaných - Pán Bůh zaplať.

 

Plán poutí NJ na rok 2025:             březen – Křižanov

            duben - Měřín                         květen – Nové Veselí         červen – Jimramov

           červenec – Sádek u Poličky srpen – Velká Bíteš             září – Radostín

            říjen - Deblín                           listopad  - Černá Hora      prosinec - Olešnice

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - kdo dřív přijde...

Srdečné pozvání na 302. pouť NJ do Lysic  v úterý 11. února 2025 v 17 hodin – hlavní celebrant – P. Jan Pecháček, kaplan v Náchodě .

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 1. 2025. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.      Občasník - zpravodaj Nový Jeruzalém;  Vydává: Řím. katolická farnost Rovečné, 592 65 Rovečné 14, www. rovecne.farnost.cz    

Zodpovědný redaktor: jáhen Ladislav Kinc kinc @ dieceze.cz,  606948970