9. PPP

Z Tetína po nádherném přenocování - 13 na faře, přesněji v klášteříku, 2 u sestry Annemie, a všichni na měkkém. Po mši svaté u sv. Ludmily, bohaté snídani a modlitbě u sv. Kateřiny nás vychází 15: Dalibor (vedoucí slkupiny) a Pavel, Karel a Vladimír, Marie a Vlasta, Ján a Zorka, Josef a já (snažím se jít vždy první hodinu) a Lubomír s Marií,  manželkou od Boha mi danou, jak stále říká. Dnes nás opět doprovázejí Zdeněk a Jiří (hlavní lodivod) a Adolf. Tři jsme tedy vyšli už podruhé a vděčně uznáváme, že tady jsou stejní lidé a stejně dobře se nás ujali jako před 7 lety.

Jiří nás vede stejně jako před 7 lety a po cestě čte Vladimír příběhy z knihy, kterou letos pořídil Petr a věnoval ji nám. Přečte tři a končí, mne napadne "Třikrát a dost.", on však to stejně chtěl ukončit. Napadám všechny citátem, že opakování je matka moudrosti a vyzvu je, abychom si vzpomněli na všechna tři témata. I já usilovně přemýšlím, takže si vzpomeneme na poslední - je třeba chválit a děkovat už za živa, na střední o Alfredu Nobelovi, ale nikdo si nemůžeme vzpomenout na ten první příběh. Vladimírovi zakazuji otevřít knížku na stránce, kde začal číst, všichni se potí, ale předsunuté síly pana Alzheimra už zabraly pozice i v našich horních sférách, takže to nakonec vzdáváme a příběh o malíři Rossettim Vladimír nalistuje. C´est la vie - takový je život, řeknou Francouzi a zpívá Valdemar.

Připomínám slova bývalé  křtinské starostky, paní profesorky Kubešové, přednostky a primářky geriatrie ve fakultní nemocnici. Řekla, že na útoky stařeckých nemocí se musíme připravovat mnohem dříve, než nám začnou hrozit. Na cukrovku třeba tím, že už v mládí si zvykneme na vyrovnanou životospávou a osvojíme si dobré stravovací návyky. Stejně tak i na Alzheimera už od 40 let, i kyž se zdá, že v tu dobu je ještě času dost. Máme si večer vzpomínat na všechno, co jsme po celý den dělali. I když se nám do toho nechce anebo to jaksi nejde, máme se k tomu za každou cenu přinutit.  

Tolik slova odborníků a já se nesměle ptám: Může být lepší výzva k pravidelnému zpytování svědomí, které své žáky učili už jezuité a všichni další křesťanští vychovatelé?

Na vrcholu stoupání připomínám na stejném místě, kde se to stalo L.P. 2007 příhodu s kopcem na obzoru, za který musíme dnes dojít, a rozbitým fotoaparátem. Společně začínáme dnešní celý růženec, úvod se modlíme společně, první růženec já cestou zpět, poutníci cestou na Koněprusy, Plzeň, Stříbro, hranice - a Cáchy. Zdá se mi, že přibývá odhodlání dojít až tam, i když mnozí na to především z časových důvodů nemohou ani pomyslet. Viz však včerejší citát... 

V Tetíně píšu tuto PP 9 PPP (první půli 9. psaní z pěší pouti).

Bohu díky.

 P.s.

Po poledni hlásím otci biskupovi Radkovskému vstup poutníků do jeho diecéze, domlouváme si, kdy nám požehná na další cestu a on hned nabízí ubytování v diecézním centru mládeže.

Bohu díky. Pán Bůh zaplať.

Večer jsme ve Zbiroze, toto staročeské skloňování dle vzoru v Čáslavě nebo Břeclavě se mi líbí více nežbto úřední ve Zbirohu.

Připomínáme si Smetanovy vzpomínky na Zbiroh, J.V. Sládka, který se zde narodil, i Alfonse Muchu, který žil na místním zámku. Vzpomínám na zimnici před 7 lety i na Michala Sekničku, s kterým jsme se zde tenkrát rozloučili.

Spíme na faře, letos v přízemí, sice na zemi, ale je zatopeno a teče teplá voda. To je pokrok, noví nájemníci jsou skuteční správcové.

Ráno vycházíme brzy, poprchá a začíná svítit slunce, takže vidíme duhu.

Po cestě zásobuji ovocem a sladkostmi, po obědě ve Volduchách - nebo Volduších - jedu přímo do Plzně. Po cestě krátce zastavíme a modlíme se u pamětní desky na rodném domě umučeného Stanislava Broje. Bratr Karel se rozhodl, že půjde až do Cách a proto si vyřizuje pojištění do zahraničí. Jedeme spolu do až středu města, hledáme parkoviště a najednou vidím jakési církevní stavby a čtu Diecézní centrum mládeže a jsme tam. Bohu díky.

Měníme plán, mše svatá je zde až v 8 večer, volám poutníkům, ať jdou přímo sem. Přicházejí dle plánu, děkuji bratru Jiřímu Horskému, který je vedl z Prahy až sem, a loučím se s ním. Pán Bůh zaplať. A Bohu díky, že s námi šel letos i před 7 lety.

Pár poutníků jde na latinské mariánské nešpory do katedrály, pak se scházíme na té studentské mši svaté, obětuji ji za Matici velehradskou, a někteří zůstanou i na adoraci.

Všichni se mohou pořádně umýt a vyprat si. Je to potřeba. Zapnuli nám topení, vše krásně uschne.

Děkujem.