V sobotu rano v kostele ve Stribre nam otec Jiri dal pozehnani a letos nas nekropil svecenou vodou. Rekl nam, ze v jeho farmosti na Bilou sobotu po obnove krestnich slibu take nikoho nekropi, protoze sebou nekdy lide primo trhnou, kdyz na ne dopadne kapicka vody. Proto vyzve vsechny, aby sami pristoupili k prave pozehnane krestni vode a sami na sobe s ni udelali kriz se slovy: I ja jsem byl pokrten ve jmenu Otce i Syna i Ducha Svateho. Totez udelali i vsichni poutnici. Vyslo nas 12, z toho 11 z kmenoveho stavu a bratr Zdenek, ktery sel tutez trasu i pred 7 roky. Takze pri kazde etape krome jedne nas nekdo doprovazel. Na kopec nad mestem s nami sli jeste tri mistni.
Usli jsme 43 km po stare silnici na Rozvadov. Bylo to narocne na kazen, i poutnici po nekolikerem pouceni radi zapomenou, ze na silnici se musi chodit nanejvys po dvou, v nekterych castech dokonce po jednom za sebou, ze nelze vybocit z rady a ze bezpecnost se nesmi podcenovat i kdyz o ni musime predevsim prosit andely strazne. Jim dekujeme za to, ze jsme dobre dosli, ale priste uz radeji nemavat a neriskovat a davat vetsi pozor. Kdosi rekl, ze tato je vlastne trvaly zelezny poutnik (pout ze Sv. Kopecka na Sv. Hostyn, pri ktere se za jednu noc ujde 50 km). My jsme meli nekolik ctyricitek. Asi ma pravdu, ale pout je od srdce k srdci, a to je otevrene ve Stribre stejne jako ve Waidhaus bez ohledu, na to, kolik je to mezi nimi kilometru.
Na hranicich jsme se s bratrem Lubomirem modlili za vsechny obeti nasili a dekovali za mir a svobodu a zehnali obema zemim.
Ve Waidhaus nas privital stejny pan farar jako pred 7 lety. Pro vsechny zaridil ubytovani, vetsina spala na fare. Byli jsme na vecerni msi svate, po ni jsem rekl vsem farnikum umysly nasi pouti a pan farar pozval lidi, aby nas doprovazeli, v nedeli na Fahrenberg a v utery pres Fahrenberg az do Weiden. Rano pred 7 hodinou prislo 5 mistnich - vcetne pana farare a sli s nami. Bylo to nadherne putovat jarni vonavou prirodou. V Pleystein se pridalo i pet mych blizkych pribuznych a vernych farniku, kteri prijeli vetsim autem z Moravy, aby mohli nekoho vzit domu. Melo jich prijet sest, ale jeden bratr musel po ceste zustat na pohotovosti. Bohu diky uz je zase doma.
Modlili jsme se ruzenec cesko nemecky, jeden desatek i slovensko nemecky, Otce nas a Slava Otci ... bylo latinsky.
Sli s nami i zkuseni poutnici, proto nic nenamitali proti spolecne modlitbe a radi se pripojili, kdyz jsme si pri prvnim spatreni poutniho mista klekli a zdravili Pannu Marii. Po ceste jsme trochu zmokli a jedna dvojice nasich se malem ztrauila, díky Bohu a andelum straznym vsak cestu odhadli dobre a vse stihli vcas.
Foto najdete zde diky bavorskym pruvodcum:
Na Fahrenbergu jsme byli vcas, tesne pred prichodem jsem zopakoval kratce dejiny tohoto poutniho mista starsiho nez Altoting a leziciho ve vysce 800 m.n.m. Nazyvaji je Svata Hora Horni Falce. Kdyz se mistni kraj dostal pod protestantskou vrchnost, hrabenka Lobkovicova dovolila katolikum, aby dal chodili na poute a v kostele vse zustalo pri starem. Nova je jen socha na strese - Panna Maria Ochrankyne proti valce, FriedensMadonna, jak rikaji mistni, posvecena 13.10.1956, kdy byly skutecne obavy z dalsi valky.
Zopakoval jsem lidem i svoje zazitky z detstvi prave o tomto strachu.
Na tuto nedeli prave vysla pout mladeze, ktera byva jednou za rok. Bylo velmi studene pocasi, proto msi sv. slouzili uvnitr, kde vsak take bylo dost chladno. Po ni byla spolecna fotografie a novinar z mistniho deniku si bral informace o nasi pouti pro svuj denik. Vzadu v kostele jsem pak trochu uschli a neco malo pojedli z velkych zasob, kterymi nas vybavili ve Stribre. Myslim, ze to nebylo neuctive k Panne Marii ani k Panu Bohu. Nezdalo se mi vsak, ze pri msi svate dvakrat tleskali zpevakum. Delame-li neco pro slavu Bozi a k poteseni lidi, nepotrebujeme tleskat. Vzdyt Pan Jezis rika neco o tom, ze uz maji svou odmenu ...
V jednu hodinu jsme zacali svou dekovnou poboznost, stejnou jako pred 7 roky. Panne Marii jsme zapivali: Dekujem ti, Matko milostiva, dekujeme tisickrat, jejiho Syna, Beranka Boziho a Knizete pokoje jsme prosili o mir ve svete i o mir, tedy pokoj pro nase zemrele, zvlaste pro obeti svetovych valek, podekovali jsme i andelum straznym a sverili jim dalsi cast nasi zivotni pouti, aby nas - jak se zpiva pri pohrbech - jednou doprovodili ke trunu Nejvyssiho. O mocnou primluvu jsme prosili velkomucednika sv. Jiri, patrona Ruska (a dalsich zemi) i krestniho patrona nasich vyznamnych dobrodincu. Zpivali jsme take O, Matko Pane, matko rajskych kras, kde je basnicky popsano, co jsme prave prozivali - les vonnych kvetu, cesta z domova do sirych dalek svetu. Bratr Josef na zaver zazpival bavorske litanie a pan farar z Waidhaus nam dal pozehnani. Sjeli jsme na jeho faru a rozjeli jsme se domu. Pouze hrstka zbyva.
S pomoci Bozi to bylo 469 km, i kdyz nekdy byla vzdalenost jen odhadovana, ktere jsme usli s poselstvím z pouti L.P. 2007:
1) poděkovat za svobodu a za to, že už padly hranice mezi evropskými zeměmi
2) konat pokání za všechny války a křivdy, ke kterým došlo dávno i nedávno na obou stranách
3) prosit za obnovu křesťanských kořenů Evropy, protože nechceme, aby uschly.
L.P. 2014 ještě 4) za posvěcení rodin a rodiny v těžkostech. Take jsem prosili za mir a za priznive pocasi a modlili se za vsechny nase dobrodince a na jejich umysly i na ty, ktere nam byly svereny.
Dobrodincum Pan Buh zaplat.
Za to vse Bohu diky.
Panne Marii diky, andelum straznym a svatym diky.
A dekuji take vam mili spolupoutnici a spolupoutnice, Dalibore, Josefe, Jano, Karle, Lubomire, Marie, Marie, Pavle, Vladimire, Vlasto, Vojtechu a Zorko, kterym jsem mohl poslouzit jako ridic doprovodneho vozidla. S pomoci Bozi a pod velkou ochranou jeho andelu se povedlo neco pekneho. Vsichni jsme si prali a prejeme dosud, aby to vse bylo k vetsi slave Bozi, k chvale Panny Marie a andelu straznych, ke cti vsech svatych a k povzbuzeni viry a vericich a k poteseni vsech.
Dekuji take tem, kteri nas den nebo vice dni doprovazeli, proto jsme - az na par vyjimek - nikdy nesli sami. Diky Marie, Iveto, Jarmilo, Pavle, Stanislave, Marie, Jiri, Sarko, Jaroslave, Zdenku, Terezko, Frantisku, Jitko, Adfolfe, Jiri, Vaclave a Zdenku a vsichni ostatni.
