Zvědavým čtenářům KT - K čemu zádušní mše? (podzim 2007)

 

Mrtvý už své chyby nenapraví

Když umře katolík, bývá na parte informace o jakési zádušní mši. Co to znamená? Ovlivňuje podle katolíků tato mše, jestli se nebožtík dostane do nebe?

 

Když člověk zemře, zanechá nám tělo bez ducha, jak lidově říkáme. Proto při pohřbu děláme vlastně dvě věci: Doprovázíme tělesné pozůstatky na konkrétní místo, do hrobu, výjimečně k spálení v ohni. Zároveň vyprovázíme duši zemřelého někam dál. Jaké to tam bude, to si tady na zemi nejsme schopni představit. Něco však zůstává, protože není možné, aby lidský život skončil jen tak. Myšlenky různých lidí přece burcují druhé třeba i po sta letech, když už jejich pohřbené tělo se dávno rozpadlo na prach.

Pro tělesné pozůstatky jsme schopni vybrat nejlepší místo na hřbitově a postavit tam nejdražší kamenný pomník. O místě, kam se naši zemřelí dostanou, však my nerozhodujeme. Je to věc někoho tam nahoře, ještě vyššího než jsou nejmocnější páni na zemi, protože i oni se musí smrti podřídit a odejít. A to je Bůh. Nadarmo se přece neříká: Všeho do času, Pán Bůh navěky.

Proto se dělá při pohřbu bohoslužba, které říkáme mše. 

Je to lidový název, který se užívá už mnoho století. Dříve se jí latinsky říkalo eucharistie a to znamená díkůvzdání. Děkujeme při ní Bohu. Při pohřbu bychom však rádi poděkovali ještě jednou i zemřelým. Přímo už to není možné, oni už nic nevnímají. Proto se za ně slouží mše, děkovná bohoslužba.

Jsou však věci, za které děkovat nejde.

Při většině pohřbů sice slyšíme jen chvalořeči, ale skutečný stav je jiný. Přesně tak, jak jej vyjádřila Božena Němcová v Babičce: „Není na světě člověk ten, jenž by se zalíbil lidem všem."

Ano, každý z nás je chybující. Živý to může ještě napravit, mrtvý už ne. Proto mu chceme umožnit odpuštění. Živému člověku můžeme říci, že jsme mu odpustili, nebo že mu byl prominut trest, mrtvému už ne. Už je skutečně pozdě. Pro Boha však není pozdě, o je přece věčný.

A to je druhý důvod k bohoslužbě, ke mši. Bůh to může ještě nějak spravit, napravit za nás. Na zemi to totiž za všechny už předem zaplatil Ježíš Kristus, když zemřel za nás hříšníky, aby nám všem bylo odpuštěno. To nám připomíná každý kříž. Proto jej dáváme i na parte.

A mše je odborně řečeno zpřítomnění této jeho oběti. Přejeme si, aby to pomohlo zvláště našemu drahému  zemřelému, tedy jeho duši, proto zádušní mše.