Zvědavým čtenářům KT po druhé - Setkám se tam s Bohem anebo jsem sám? (jaro 2008)

Do kostela na mši nechodím. Někdy se tam ale zajdu uklidnit, přemýšlet.
A pak nevím na čem jsem. To, co mě v tichu prázdného kostela napadá, jsou moje myšlenky, nebo ke mně opravdu mluví Bůh? Jak to mám poznat?
Máte pravdu, kostely nejsou jenom na mše. Jsou přístupné po celý den, někdy i v noci. Jsou opravdu ideálním místem pro přemýšlení a uklidnění. V tom tichu pak člověka něco napadne. Rád by se o to s někým podělili, někoho se na to přeptal, ale v takových chvílích bývá v kostele sám.

Je-li kostel dům Boží, jak se říká, můžeme být přesvědčeni, že se zde s ním setkáme. Můžeme se tedy oprávněně domnívat, že k nám nějak mluví.

K setkání a rozhovoru jsou potřeba nejméně dva, někdy však to může být i beze slov. Když jsem tedy před Bohem, jsem před svým stvořitelem a stvořitelem celého světa. On však nedělá všechno sám, on od člověka očekává spolupráci. Lidé na venkově i ve městě si to uvědomují zvláště teď zjara. My musíme připravit půdu, zasít semena, ale Bůh dává vlažičku a sluníčko, aby to mohlo růst. Toto je spolupráce Boha s námi a naše s ním.

Podobné to bude i při přemýšlení, i v rozluštění vaší otázky, zda k vám opravdu mluví Bůh. Když se člověk zklidní, on se ozve. Jako spolupracovník, protože tu spolupráci od nás očekává. Ne v tom vykřičeném slova smyslu, jak toto slovo zohyzdily totalitní režimy! Spolupráci pěknou, lidově a básnicky pojatou třeba v té dětské říkance o mravenečkovi. Je i spolupráce s Bohem v umění: Ten kámen musí nějaký člověk pracně osekat, ale tu šikovnost a nápad k tomu, to má jako dar zhůry, nadání, které si sám nemohl vypěstovat, protože je dostal od Boha.

V našem případě je spolupráce s Bohem v tom, že když nás napadne něco pěkného, to mluví on. Něco zlého nikdy nemůže být od něho. Hasič s vámi také nebude spolupracovat, kdyby vás napadlo založit požár. Ale když se vám to stane, můžete ho zavolat na pomoc a přijde s celou technikou.

Přesně tak je to s Bohem. Od něho jsou jen dobré myšlenky, při tom skutečně mluví on. I kdyby se stalo a my bychom byli přímo zaplaveni špatnými myšlenkami a přímo se topili v jejich následcích, můžeme si říci: Potřebuji odpuštění, chci se z toho dostat. A to už je jen krok k tomu, abychom to upřesnili: Pane Bože, pomoz mi, odpusť mně. A to nikdy nezazní do prázdna. On to uslyší, on přijde, on je v pohotovosti stále  a kostel je jeho oblíbené místo přebývání.

V případě pochybnosti však máme jeho slovo, Bibli. V té najdete upřesnění, podle ní můžete určit směr. A komu se zdá Bible moc tlustá a moc těžká, ať si vezme katechismus nebo kancionál. Snad nějaký doma najdete, možná že i v tom ztichlém kostele třeba nějaký leží na lavici. Tam jsou zkráceně vypsány nejdůležitější věci z  Bible - z Božího slova, které nás může vést.