Svědomí - vědomí nebo strach

Moje věřící kamarádka stále mluví o svědomí. Já žádné svědomí nepotřebuji, protože nic špatného nedělám. Znám lidi, kteří druhým škodí neustále a žijí spokojeně. Je-li nějaké svědomí, proč je nechává v klidu? Není svědomí jen přejmenovaný strach?

Všechno živé cítí bolest, ale vědomí má jen člověk. To ho odlišuje od ostatních tvorů. Kromě vědomí má i svědomí, vnitřní hlas, který nás uklidní, když s dobrým úmyslem uděláme něco dobrého, ale druzí to špatně pochopí a vynadají nám. S tím souhlasí každý, všichni jsme se už v takové situaci víckrát octli. A pomohlo nám jen to, že jsme nechtěli nic špatného udělat. V této chvíli je každý rád, že svědomí má. Ono však má i druhou stránku. Víme, že jsme udělali něco špatného a druzí lidé si toho nevšimnou. Dokonce nás chválí, ale nás to netěší, protože ten náš vnitřní hlas nám připomíná, jak to s námi skutečně bylo.

Proto je těžké rozhodnout, jestli je někdo opravdu spokojený. Co když jen tak vypadá a uvnitř ho hryžou výčitky? Co když ti lidé ani nevědí, že druhým škodí? Nejsou si toho vědomi, proto jim svědomí nic nevyčítá. Co když se to stane i nám? Co když budeme přesvědčeni, že to děláme dobře, ale přitom všichni budou vidět, že v tom chodíme jako slon v porcelánu.  

Proto jsou nutné určité zásady chování mezi lidmi. Proto jsou daná pravidla. Posledním hlediskem zůstane však právě naše svědomí - vnitřní hlas v nás, který nás pochválí, když uděláme něco dobrého a vyčítá nám, když uděláme něco špatného.

Výčitky nejsou nikdy příjemné, strach také ne. Strašpytlům se dokonce smějeme. Výjimečně se narodí děti, které necítí bolest. Ty pak nemají strach sáhnout na rozpálenou žehličku, pak si klidně strkají do pusy kus skla. Jenže kdo je má pořád obvazovat a ošetřovat. Vyhýbáme se bolesti, bereme léky na její ztišení. Bolest však svým způsobem potřebujeme, abychom se uchránili věcí ještě horších. Stejně tak potřebujeme i výčitky svědomí.

Máme rozum a využíváme jej k tomu, abychom toho více věděli a uměli, on pohání dopředu naše vědomí. Někdy jej však zneužijeme a snažíme si zdůvodnit i špatné věci. Anebo si lámeme hlavu, jak je zamaskovat. Přesto se naše svědomí ozývá. Dejme mu prostor, udělejme mu místo právě ve svém srdci, kam logicky patří.

Známe ty kreslené karikatury různých osobností, kdy je malíř zobrazí s velikánskou hlavu a jen malým tělíčkem. Takovým, že by se tam normální srdce nevešlo. Jde o to, abychom opravdu žili, aby náš život nebyl jen karikatura. Proto chceme používat nejen rozum ale i srdce, jednat vědomě i svědomitě.