ZÁKLADY VÍRY 5/6 Smrtelné tělo a nesmrtelná duše, vzkříšení nebo převtělování?

Tatínek nutil svou dcerku: Musíš ten špenát jíst. Ona se bránila, ale on ji nakonec přiměl, že ho snědla. A teď si představte sílu ducha: Ten malý človíček mu řekl: Tatí, můžeš mě přinutit, abych ten špenát snědla. Ale nemůžeš mě přinutit, aby mi chutnal. Duše je víc než tělo. Ve vlaku jel chudý študent v obou významech toho slova: Bez peněz a vyzáblý na kost. Nastoupil do kupé a snažil se dát kufr na poličku. Oběma rukama ho zvedal a nemohl ho tam dostat. V kupé seděl silný chlapík, jednou rukou ten jeho kufr vzal a lehce ho umístil na polici. Zasmál se studentovi, poklepal si na své čelo a říká: „Není potřeba mít tady", a zatnul jednu ruku a druhou si poklepal na bicepsy, které mu naskočily, a dokončil: „ale tady". Študent na to nic neřekl a klidně si sedl. Po půlhodině jízdy se zvedl, oběma rukama vzal za záchrannou brzdu a snažil se ji stáhnout dolů. Dělal, že zabírá ze všech sil a že ji nemůže stáhnout. ten chlapík vstal, povýšeně ho dostrčil, jednou rukou brzdu vzal a stáhl dolů. Vlak zastavil, přišel průvodčí a vlakvedoucí, vše se vyšetřovalo a milý chlapík musel zaplatit ohromnou pokutu. Študent mu pak na rozloučenou řekl: „Musíš mít taky tady." a poťukal si na čelo.

Je jasné, že více zmůže důvtip nežli hrubá síla, rozum je důležitější svaly. Proto také je duše víc než tělo. Protože každé tělo je smrtelné, duše je převyšuje právě tím,  že je nesmrtelná. Někteří učenci však tvrdili, že duše při smrti umírá a že bude také vzkříšena spolu s tělem v poslední den. Po staletí se o tom vedly učené spory. Někteří dokonce tvrdili, že duše ženy je jiná než duše muže. V Písmu svatém  to totiž není jasně napsáno a je tam i věta, že všechno stvoření usne. Tuto debatu uzavřeli teprve otcové na 5. lateránském sněmu roku 1513 a prohlásili jako správný výklad Písma, že lidská duše je nesmrtelná. Opírali se přitom o více míst z Písma mimo jiné o slova Pána Ježíše, že duši zabít nemohou (Mt 10, 28).

Na otázku, kterou dávají často děti: „Mají také zvířata duši?" je odpověď: Mají, ale je smrtelná. I když z listu sv. apoštola Pavla vyplývá, že všechno bude obnoveno, že tedy i v nebi bude stvoření v plnosti, ale nedojde k osobnímu vzkříšení zvířat a rostlin, právě proto, že to nejsou osoby.

Často se ozvou námitky: Vždyť se po vzkříšení lidé na zem nevejdou. Bude nové nebe a nová země, jak píše sv. Jan ve svém Zjevení(20,1). Po vzkříšení se lidé už nebudou ženit ani vdávat, řekl Pán Ježíš přímo (Mt 12, 25). Sám měl už tělo oslavené, takže prošel zavřenými dveřmi. Proto lidé po vzkříšení už nebudou potřebovat tolik místa, jak potřebují teď.

Jak to je s těmi lidmi, které třeba roztrhal výbuch anebo kteří byli zpopelněni a jejich popel rozptýlen. Popelce smíchali popel s hrachem. Zdánlivě neřešitelný úkol jí pomohli vyřešit holoubci. Horší je směs popela a železných pilin. tady pomůže magnet. Pán Bůh si poradí, nemusíme se bát.

Jak je to s převtělováním. To je módní nauka, která k nám přišla z východní Asie. Věřící budhisté to však chápou úplně jinak. Přímo se obávají, že jestli budou na zemi jednat špatně, po smrti budou potrestáni tak, že jejich duše přejde do nějakého zvířete, které trpí,  třeba do tažného slona nebo tygra, kterého pořád nahánějí lovci. Mají z toho strach, a říkají si: Kolik životů ještě budu muset prožít, než moje duše se rozplyne v božské nirváně (božském nic) jako kapka vody v oceánu. U nás se k převtělování hlásí takzvaní evropští budhisté.  Východní učení si změnili po svém a hlavní jejich myšlenkou je zvědavost: Jaké by to bylo, kdybych byl v kůži tygra nebo naopak krysy. To je však naprosto špatný přístup, opravdový budhista se jako člověk na to vůbec netěší, a nechce být zvířetem. Sám totiž ví, jak vesničané tygry pronásledují a krysy hubí. Evropští obdivovatelé těchto nauk dokonce tvrdí, že církev z Bible věty o převtělování a stěhování duší vyškrtla. Pravý opak je pravdou: Nikdy tam nic takového nebylo, a když se ve 4. nebo 5. století objevili lidé, bludaři, kteří tvrdili, že z Písma vyčetli, že bude to stěhování duší, církevní sněm prohlásil jejich názory za bludné. Z Písma by nikdo nic nevyškrtl, když se opisovalo ručně, psali písaři na konci každého řádku malé čísílko. To byl počet písmen na tom řádku a bylo to proto, aby ten příští opisovač si mohl zkontrolovat, že tam má všechna písmenka, že ani na jedno nezapomněl. Proto není možné, že by si někdo dovolil vyškrtnout z Písma věty, které tam byly. Odmítli však přidat výklady, které odporují učení Pána Ježíše. On jasně říká, že každý bude v poslední den vzkříšen a přitom odměněn nebo potrestán za své jednání (Jan 5, 28 - 29), jak to vyplývá i z dalších míst Starého i Nového Zákona.