ZÁKLADY VÍRY 2/6 Je Bůh spravedlivý nebo ne?
30.10.2008 - víra pro hledající
2. základní pravda víry: Bůh je nejvýš spravedlivý.
Proč však je na světě zlo? Za co mně Pán Bůh trestá, naříkají i věřící lidé. A mnozí mají kvůli utrpení těžkosti ve víře, mnozí přestanou věřit úplně.
Fyzické zlo je opak fyzického dobra: Naprší a voda způsobí, že je vláha, že vše může růst. To je fyzické dobro. Naprší moc a voda všechno odplaví. To je fyzické zlo. Stejně tak je fyzické zlo, když neprší a vše uschne. Bůh mohl stvořit svět lepší, ale on nás chtěl svobodné, abychom se mohli sami zdokonalovat.
Andělé a lidé, rozumní a svobodní tvorové, mají směřovat k svému cíli svobodným rozhodnutím. Mohou ovšem sejít z cesty a tím hřeší, a to je mravní zlo. Když někdo sekyrou naštípá dříví pro slabou babičku, je to mravní dobro, protože to je cíl té sekyry. Když ji však tou sekyrou umlátí, vykoná mravní zlo. A to je hřích.
Uvěřit, že Bůh je, že se ten nádherný a dokonalý vesmír neudělal sám od sebe, to může být někdy těžké, ale je to logické. I nositel Nobelovy ceny a objevitel teorie relativity Albert Einstein říká, že si nedovede představit, že by nekonečně krásný vesmír vznikl náhodou. Dobře, Bůh to stvořil a řídí. Proč však je na světě zlo? Za co mně Pán Bůh trestá, naříkají i věřící lidé. A mnozí mají kvůli utrpení těžkosti ve víře, mnozí přestanou věřit úplně.
Biblická odpověď zní: Bůh nestvořil zlo, nelibuje si, když hynou hříšní. To nám jasně říká kniha Moudrosti hned v 1. kapitole. To vinou ďábla, který zlákal první lidi k neposlušnosti, se na světě objevilo zlo. Oni zneužili svobodu, kterou dostali. A svou úlohu přitom hrála Eva, která nabídla Adamovi zakázané ovoce. Zásluhou Ježíše Krista se můžeme až jednou vrátit do stavu rajské blaženosti. A svou úlohu tam hrála Maria, která mu dala lidské tělo. Proto jí říkáme druhá Eva nebo ještě lépe nová Eva.
Zatím jsme však na cestě, k tomu rajskému štěstí. A mnozí o ně nestojí. Hladí se po břichu a říkají: Co je tady, to se počítá. K tomu poznamenává kardinál Pázmáň, Slovák, který se v 17. století stal arcibiskupem v Ostřihomi: Hospodář měl hodně krav a od každé malé telátko. Ta chodila s mámou na pastvu a vesele tam skotačila. Když odrostla, hospodář je rozdělil. Ta, co chtěl vykrmit a zabít, nechal na pastvě a ještě je přikrmoval, aby byla pěkně tlustá. Z některých chtěl mít tažný dobytek, proto je vzal stranou a učil je tahat. Zapřáhal je, i bič na ně vzal, aby z nich něco bylo. Těch, které chtěl zabít, si nevšímal. Těm nechal volnost. Ale ne budoucnost.
Na ostrov Rhodos přijel nějaký hrdina a vychloubal se, kolik metrů skočí. Říkal, že nikdo na světě neskočil víc jak on. Obyvatelé Rhodosu mu však řekli: "Tady je Rhodos a tady skákej, tady to chceme vidět. My ti totiž nevěříme, proto nám to ukaž tady a teď!"
Jsme daleko od řeckého ostrova, ale máme pořád na mysli jen to tady a teď. Člověk nekouří, nepije a umře na rakovinu. Jede řidič, přesně podle předpisů a druhý, opilý do něj vrazí, zabije ho a jemu se nic nestane. A my se divíme a říkáme: "Bože, jak jsi to mohl dopustit?" Tady a teď se nám to zdá nespravedlivé. Bůh však je nejvýš spravedlivý, to znamená, že všechno dobré odměňuje a všechno zlé trestá. Odplatí každému podle jeho skutků. To je druhá základní pravda víry.
Díky nové Evě, Panně Marii, máme Krista, nového Adama, který nás učí o věčném životě. Každý ví, že je tady a teď. Díky Kristu víme, že je také Tam a potom. A tam bude spravedlnost. Slovo Boží nás o tom ujišťuje. "Na každého člověka, který páchá zlo, přijde soužení a protivenství: nejdříve na žida, potom i na pohana. Ale každému, kdo koná dobro, se dostane slávy, cti a pokoje,nejdříve židovi, potom pohanovi." (Řím 2, 9-10) Proto nesuďme předčasně, jak důrazně vyzývá svatý Pavel (1. Kor 4, 5) ani ty hříšníky, vždyť Bůh jim dává čas na pokání. A vůbec už nesuďme Boha způsobem, jakým obyvatelé ostrova soudili toho skokana.
Katechismus katolické církve uzavírá tuto složitou otázku slovy: To, že Bůh dopouští fyzické i mravní zlo, zůstává tajemstvím, které Bůh osvětluje ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel na vstal z mrtvých, aby přemohl zlo. Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedopustil zlo, kdyby ze samého zla nevytěžil dobro, a to cestami, které poznáme plně až ve věčném životě (odstavec 324).