ZÁKLADY VÍRY 1/6 Je Bůh anebo není?

Skupina turistů došla do Prahy, před orlojem poslouchali průvodce. Ten mluvil o mistru Hanušovi, který to vytvořil a kterého pak dali radní oslepit, aby už nikde nemohl udělat něco tak krásného jako pražský orloj. Poslouchal to pavouček, který tam pěkně v chládku lovil mouchy. Měl tam pavučiny přes celý orloj. Když slyšel výklad, řekl si: „Hodinář, mistr Hanuš, to bych ho musel znát, vždyť tady mám prozkoumanou každou skulinku. Ale pro jistotu si to ještě prověřím." A vysoukal se nahoru, a spouštěl se dolů všemi směry, pak napříč a ještě vzhůru. Celý orloj prošmejdil, do všech koutů zíral svými pavoučími očky a žádného hodináře neuviděl. Pak prohlásil: „Ten průvodce si vymýšlí. Je jen orloj a já, žádný hodinář neexistuje."
Může se něco udělat samo? Nemůže! Když přišel nejmenovaný žák 1. třídy základní školy domů, hodil aktovku pod postel, vytáhl míč a začal ztrénovat. Nakopl ho vší silou a trefil  přímo do okna. To se vysypalo a do místnosti začal proudit chladný čerstvý vzduch. Prvňák poznal, že bude zle. Schoval míč, zametl střepy, pak si sedl ke stolu, vytáhl slabikář a začal nahlas číst: Máma má mísu. My máme maso. Dáme maso na mísu. O my se  máme. V tom přišel rodič, ucítil čerstvý vzduch, uviděl díru a začal výslech: „Kdo rozbil to okno?" „Já ne, řekl prvňák", protože nevěděl, že lež má krátké nohy a zapomněl, že je to hřích.
„A kdo tedy?", ptal se rodič neúprosně dál. „Vono se to rozbilo samo." Rodič však nebyl spokojen, a trest následoval.

Žák 6. třídy základní školy přišel domů, hodil aktovku pod postel, vytáhl míč a začal ztrénovat. Nakopl ho vší silou a trefil  přímo do okna. To se vysypalo a do místnosti začal proudit chladný čerstvý vzduch. Hned poznal, že bude zle. Schoval míč, zametl střepy, pak si sedl ke stolu, vytáhl učebnici chemie a začal se nahlas učit: Ný, natý, itý, ičitý a tak dále.  V tom přišel rodič, ucítil čerstvý vzduch, uviděl díru a začal výslech: „Kdo rozbil to okno?" „Tatí, víš, on se udělal průvan, ono to bouchlo s tím oknem a vysypalo se to."Rodič jistě nebyl naivní, přece však je možné, že se výprask nekonal, že šesťák trestu ušel. Rodič neměl po ruce kriminalistickou laboratoř, aby zjistil, jestli sklo prasklo nárazem nebo pnutím, neměl po ruce mikroskop, aby zkoumal otisky na střepech. Neschvaluji jednání našeho staršího žáka, ale využil svého rozumu, neboť mu bylo jasné: Nic se neudělá samo. Každá věc a každý jev musí mít příčinu. Jsou-li někde hodinky, musí být i hodinář, každý dům má svého stavitele. Podobně platí: Svět má svého Stvořitele. Tak vypadá naše první cesta k Bohu. Nic se neudělá samo. Není to důkaz, je to cesta.
Filosofie je věda o nejhlubších příčinách všech věcí. Když začneme filosoficky myslet, zjistíme že příčina je vždy víc než výsledek.Když je nekonečně složitý a dobře do sebe zapadající vesmír, kde třeba nejsou žádné odpadky, všechno se spotřebuje a recykluje, tak musí být někdo ještě chytřejší, který to udělal. Bůh, který je víc než hmota, proto hmotné zkoušky na něj nestačí. Stvořil viditelné věci, ale sám je neviditelný. Dal nám však rozum, abychom ho z těchto viditelných věcí poznávali.
Svatý Pavel o tom píše v listě Římanům (1,19): Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh sám zjevil. Co je totiž u něho neviditelné - jeho věčná moc a jeho božské bytí - to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil.
Pojďme jeho cestou a využijme svůj rozum.