Zloděj

Zloděj

Nepokradeš Kelišová - připomínal své farnici farář Otík ve filmové trilogii „Slunce, seno...". Ale nějak se chápání toho, co je a co není krádež, měnilo a mění v historii. Teoreticky je krádež obecně neoprávněné přisvojení si cizí věci či hodnoty. Právní řády všech zemí ji hodnotí jako trestný čin. Některé formy přisvojení si cizího majetku mohou být v některých obdobích či společnostech zákonem či zvykovým právem tolerovány či podporovány. Ty pak v tomto kontextu nejsou minimálně z právního hlediska chápány jako krádež (konfiskace, válečná kořist). Ale morální pohled nebo pohled různých skupin se také může od právního pohledu v některých případech a dobách lišit. Podle katolické morálky je krádež uchvácení cizího majetku proti rozumné vůli vlastníka. Není to krádež, dá-li se souhlas vlastníka předpokládat, nebo je-li jeho odmítnutí proti zdravému rozumu a všeobecnému určení statků. To je případ naléhavé a zřejmé nutnosti, v níž jediným prostředkem, jak uspokojit bezprostřední a základní potřeby (potrava, přístřeší, oděv...), je mít k dispozici a užívat cizí majetek.

A tak, kdyby si to Kelišová přečetla a analyzovala, došla by k tomu, že ona opravdu zloděj není. Neboť každou krádež zloděj umí nějak hezky vysvětlit a vyžehlit.

Nejdřív, když krade, tak si velmi často říká, že on to opravdu nutně potřebuje, a tomu majiteli je to na nic. Přece on to lépe využije a prospěje mu to. Takový zloděj si může říkat, že je třeba jako Robin Hood, který chce dosáhnout spravedlnosti - bohatým vzít a chudým rozdat. Hmm.

Potom, když už zloděj majetek odcizil, tak si ho většinou neváží, poněvadž, jak už to s námi bývá, tak věcí, ke kterým jsme se jednoduše a bez práce dostali, si stejně nevážíme. Když už zloděje mají dopadnout a potrestat, tak začíná vysvětlování a povídání: na co je to tomu původnímu majiteli, jenom si tak zkomplikuje život. A možná to vůbec nebylo vlastnictvím toho původního majitele. Prostě hledá všelijaké možné výmluvy, jenom aby věc nemusel vrátit, nebo aby nebyl potrestán. Vymlouvá se, hledá dobré právníky a čeká a čeká... snad se povede a bude se nadále radovat z toho, že má to, co mu tak opravdu nepatří.