Věřící - ne věřitel
05.09.2008 - úvahy
Kdo staví je stavitel, kdo nás zastupuje je zastupitel, kdo věří, není věřitel, ale věřící. Věříme v Boha, který všechno stvořil, proto mu říkáme Stvořitel.
Věřitel je ten, kdo někomu půjčil peníze nebo jinou věc, prostě ten, kdo jinému svěřil svůj majetek a věří, že on mu všechno poctivě vrátí. Věří tedy člověku.
Věřící v Boha ví, že všechno dostal od něho, od svého Stvořitele, život, zdraví, schopnosti a nadání, čas. A všichni víme, jak jsme někdy těchto darů málo využili, kolik času nám uniklo mezi prsty. Když někdo pořád pracuje a ani chvilku nezahálí, často musí upřímně přiznat, že stihl všechno, kromě modlitby, že neměl čas se ani na chvilku zastavit, aby Bohu poděkoval.
Pán Ježíš mluví o modlitbě dvou lidí, farizeje a celníka. Farizej vypočítával, co všechno dělá a stavěl se tak do role věřitele vůči Bohu. To jsem udělal já a teď je řada na tobě, Pane Bože, abys mi to vrátil. A Pán Ježíš mu to neschválil.
Celník věděl, že je vůči Bohu dlužníkem, ani nevypočítával, co všechno udělal špatně, jen prosil: Bože, smiluj se nade mnou hříšným. A Pán Ježíš o něm řekl, že byl ospravedlněn.
Víme, že nemůžeme být věřiteli vůči Bohu a bráníme se jakékoli myšlence v tomto směru.
Někdy jako bychom nechtěli uznat , že jsme dlužníky. Z toho, jak to chodí mezi lidmi, známe, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají: Jen si u nás půjčete, beze všeho vám dáme, kolik budete chtít. A víme, jak je potom těžké to splácet, jak na to člověk skutečně doplatí, jak to věřitelé jsou tvrdí.
Bůh takový není. On je milosrdný. Proto mohl celník v evangeliu říci: „Bože, buď milostiv." A proto můžeme i my říci se žalmistou: „Bože, buď milostiv a žehnej nám ..." A dokonce můžeme už teď poděkovat za milosrdenství Boží, které ukázal ve svém Synu Ježíši Kristu, našem Zachránci.
Věřitel je ten, kdo někomu půjčil peníze nebo jinou věc, prostě ten, kdo jinému svěřil svůj majetek a věří, že on mu všechno poctivě vrátí. Věří tedy člověku.
Věřící v Boha ví, že všechno dostal od něho, od svého Stvořitele, život, zdraví, schopnosti a nadání, čas. A všichni víme, jak jsme někdy těchto darů málo využili, kolik času nám uniklo mezi prsty. Když někdo pořád pracuje a ani chvilku nezahálí, často musí upřímně přiznat, že stihl všechno, kromě modlitby, že neměl čas se ani na chvilku zastavit, aby Bohu poděkoval.
Pán Ježíš mluví o modlitbě dvou lidí, farizeje a celníka. Farizej vypočítával, co všechno dělá a stavěl se tak do role věřitele vůči Bohu. To jsem udělal já a teď je řada na tobě, Pane Bože, abys mi to vrátil. A Pán Ježíš mu to neschválil.
Celník věděl, že je vůči Bohu dlužníkem, ani nevypočítával, co všechno udělal špatně, jen prosil: Bože, smiluj se nade mnou hříšným. A Pán Ježíš o něm řekl, že byl ospravedlněn.
Víme, že nemůžeme být věřiteli vůči Bohu a bráníme se jakékoli myšlence v tomto směru.
Někdy jako bychom nechtěli uznat , že jsme dlužníky. Z toho, jak to chodí mezi lidmi, známe, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají: Jen si u nás půjčete, beze všeho vám dáme, kolik budete chtít. A víme, jak je potom těžké to splácet, jak na to člověk skutečně doplatí, jak to věřitelé jsou tvrdí.
Bůh takový není. On je milosrdný. Proto mohl celník v evangeliu říci: „Bože, buď milostiv." A proto můžeme i my říci se žalmistou: „Bože, buď milostiv a žehnej nám ..." A dokonce můžeme už teď poděkovat za milosrdenství Boží, které ukázal ve svém Synu Ježíši Kristu, našem Zachránci.