Věci, za které stojí trpět

Čas od času na nás dolehne nějaká nouze, bolest, utrpení své nebo našich blízkých. V takových chvílích se ptáme: proč se to stalo, proč mě nebo mé milé něco takového postihlo?

Podobně se ptal dávno před námi i Job. Tento muž prožil ty nejhroznější věci, kterých se děsíme a kterým bychom se všichni rádi vyhnuli. Svádí zápas, hledá smysl, hledá východisko. Po mnoha zákrutech, pastech a slepých uličkách dochází k hlubokému poznání. Odpovědí a protiváhou všemu utrpení je vítězství lidské pokory (Job 42,1-6). Lze se probojovat k poznání, že Boží moudrost je dobrá, přestože ji neobsáhneme. A že je pošetilé proklínat Boha a předepisovat mu jiná řešení. Není to samozřejmě snadné, ale je možné uznat malost svých představ a sklonit se před velikostí nezměrného a divuplného.

Součástí takové probojované pokory je pak i střízlivé ohlédnutí za vlastní cestou, za povrchností vlastních pohledů a vlastního rozumu. To není rezignace a slabost, to je síla. Síla lidství, síla pokory, která je předpokladem tolerance, úcty a solidarity.

Lidské utrpení je zlé a nesmíme se s ním smiřovat, natož je sami páchat a šířit. Lidem v utrpení je třeba pomáhat, jejich břemena snímat. Utrpení  je zlé, a přesto - když se přihodí - může vést do hloubky. K rozpoznání něčeho podstatného, co vyjadřuje nakonec i Kristův kříž. K rozpoznání, že jsou věci, pro které stojí za to trpět. Takto geniálně a zároveň prostě to vystihl fi lozof Jan Patočka.

Které to jsou? Tak se ptejme, toto v životě hledejme. Pro které věci stojí za to trpět? Myslím, že je to milosrdenství, že je to pravda, a že je to věrnost. Co myslíte vy?