Tři třetiny (úvahy stěhovací a předstěhovací ) - II. část: Tři třetiny ve farnosti

(vyvěšeno poté, co mi bylo potvrzeno, že změna bude)

„Děti, neříkejte nikdy větší a menší polovička. pokud je to polovička, musí být ta první stejně velká jako ta druhá. Marně však vám to vysvětluji, stejně to větší polovička z vás nepochopí."
Omlouvám se za tento satirický úvod, který používám k vysvětlení různosti třetin. Ty tři v hokejovém zápase nejsou nikdy stejné kvůli střídání a trestání. Stejně tak nejsou stejné třetiny ve farnosti, která se musí vypořádat s přeložením svého duchovního pastýře. Tato situace nastala i pro naše tři farnosti, protože od září 2008 ode mně diecéze očekává službu Božímu lidu v jiné farnosti. A já to beru jako Boží vůli, povzbuzen slovem Božím, které se četlo právě v den, kdy mi to bylo úředně sděleno: Nemyslet na věci lidské, ale Boží! (Mk 8,13) O změnu jsem nežádal ale ani jsem se novému pověření nebránil. Dostal jsem čas na rozmyšlenou a ten jsem se snažil prožít v modlitbě a prosbách o dary Ducha svatého pro sebe i své představené, kterým jsem při svěcení slíbil poslušnost.
Ve farnosti, kterou změna postihne, je třetina lidí, kteří ji přijmou s velkou lítostí. Je tomu tak i nás. Do Meziříčí jsem byl jmenován 18. 5. 1990 a byl to druhý jmenovací dekret, který otec biskup Vojtěch podepsal (prvním bylo jmenování generálního vikáře). Za těch 18 let jsme si pochopitelně na sebe zvykli. Ochotně jste mi pomáhali a nepřestávám být vděčný za vše, co jste udělali z lásky k církvi, pro slávu Boží ale také mně pro radost.
Druhá třetina lidí si oddechne. V každé farnosti jsou pochopitelně lidé, kterým farář „nesedne" a není to ani jejich ani jeho vina. Proto jsem byl rád, že zde byl(i) se mnou vždycky kaplan(i) a že farníci měli možnost si vybrat. Proto se předem oznamovalo, co kdo bude dělat, a pokud ráno nepřišlo hlášení o náhlém onemocnění některého kněze v děkanství i mimo ně, tak se to neměnilo.
Třetí třetina jsou lidé, kteří vždycky půjdou se svým duchovním pastýřem, protože jsou pevně přesvědčeni, že každý kněz, ať je mladý nebo starý, ať chodí v černém nebo v kraťasech, ať zpívá nebo bručí, chce vést svěřené ovečky k Dobrému Pastýři Kristu.
Na třetí třetině vždycky záleží, nejen v hokeji, ale i ve farnosti. Moc bych si přál, aby ta třetí byla ve všech našich třech farnostech ta nejsilnější.
Měl jsem jakousi myšlenku, že v roce svého nástupu do důchodu půjdu pěšky s poutníky do Netína na hlavní pouť (v roce 2013 se půjde přesně po třísté) a pak tam zůstanu jako výpomocný kněz. Bůh rozhodl jinak, po svém, a já jeho rozhodnutí přijímám s ochotou i bolestí. Změna přišla o trochu dříve, zřejmě v ten pravý čas, aby člověk byl schopen ještě něco nového začít.
Letos budou v obcích poutě už po osmnácté, a přesně tolik let uplynulo právě teď od mého jmenování sem, mám tady vlastně plnoletost. A v 18 se chodí do světa .... Na všech cestách této země naděje nás provázej ....
Naděje, že dobře dopadnou všechny ty změny letošní i ta změna nejdůležitější, rozhodující, přechod z pozemské životní pouti v období věčné. Z tohoto úhlu, skutečně z pohledu věčnosti, jak říkal prezident Masaryk, se musíme dívat i na letošní léto u nás.
Závěrem poznámka k rozšířenému názoru, že se musím stěhovat kvůli tomu, že jsem se postavil proti festivalu na Velký pátek v Netíně. Nemá to žádnou souvislost ani po stránce úřední ani po stránce diecézní. Možná však to má souvislost duchovní, ďábel se totiž vždycky snaží pomstít, když mu něco nevyjde.
Netín je mariánské poutní místo a proto si můžeme připomenout slova písně... Potřelas hlavu hada pekelného ...
A prosit: Maria, pomoz ....
Přidejte se ke mně.