(Svatomartinské) víno a pravda

Ve víně je pravda

Tak se to říká  a je to pravda, protože mírně rozehřátý člověk povolí sevření a vypustí z pusy, co by jindy neřekl. Je to podobné jako když nahříváme šrouby, protože s nimi nemůžeme pohnout.

Nejhorší je však šroub naprosto uvolněný. Ten za chvilku vypadne a dopadne to špatně.

Dneska se nabízejí cigarety  těm nejmladším a už i děti jsou přímo vybízeny, aby se odvázaly. Když si pak mladí lidé zvláště děvčata na kouření zvyknou, má tabákový průmysl zisky zajištěny až do jejich smrti. A před ní lékaři práci navíc.

Říká se, že Indiáni neumějí pít alkohol a proto podlehli bělochům. Uměli však kouřit, když bylo potřeba, zapálili dýmku míru, společně ji vykouřili a pak se k ní už nevraceli. A toto pravidlo dodrželi.

Pít  víno je velké umění. Ať už se pije  bílé nebo červeného, člověk se  dobrovolně  podřizuje  pravidlům ještě zajímavějším, než podle kterých se řídila jednání rudých a bledých tváří. Pravidla jsou vždycky důležitá. I ta nepsaná, třeba při společném nesení břemene pevně držet, dokud si druhý nepřehodí ruku anebo nepřesune váhu na druhou nohu. Je třeba pořád počítat s těmi druhými.

I když se na pohárek vypravíme  sami, někdo nás doma čeká a na nás se těší. My se těšíme na skutečný zážitek u sklenky dobrého vína v kruhu milých přátel, kéž nezklameme těšení našich domácích na  nás. Kéž  víno uvolní napětí, ale nevytváří nové. Pak umíme pít a můžeme se učit dalším pravidlům.

Kéž k tomu napomůže i svatomartinské víno, které se podle pravidel načíná 11.11. v 11 hodin a  11 minut.