Mučednice narozená v Brně

29. října je v kalendáři památka blahoslavené Marie Restituty, panny a mučednice. Letos máme sice v tento den neděli, která má při slavení kostele přednost, přesto chci tuto rodačku z naší diecéze připomenout. Na svět přišla 1. května 1894 v Husovicích v rodině Kafkových jako šestá ze sedmi dětí. Tenkrát to byla vesnice na kraji Brna, která ještě neměla svůj kostel. Proto byla Helenka pokřtěna ve farním kostele Panny Marie v Zábrdovicích. Po dvou letech se však celá rodina Kafkova natrvalo usídlila ve Vídni, kde Helena odmalička vyrůstala a později studovala. Láska k člověku ji přivedla k ošetřování nemocných a k řeholnímu životu, jak jej poznala u sester III. řádu sv. Františka. Od roku 1919 pracovala jako sestra na operačním sále v nemocnici v Modlingu, kde byla oblíbena nejen pro svou obětavou pomoc, ale také jako pomocnice v těžkostech i moudrá rádkyně. V prosinci roku 1941 se podařilo jednomu z lékařů získat kopírovací papír s posměšnou a varovnou básničkou proti nacistickému režimu, z níž sestra Restituta údajně pořizovala kopie. Po jeho udání zatklo řeholnici v roce 1942 gestapo přímo na operačním sále a byla obviněna z velezrady. Přispěla k tomu i to, že odmítla poslechnout rozkaz k odstranění křížů z prostor nemocnice. Po třináctiměsíční vazbě, v níž pět měsíců strávila v cele smrti, byla přes mnohé žádosti o milost 30. března 1943 ve Vídni sťata gilotinou. Její poslední slova byla: „Pro Krista jsem žila, pro Krista chci umřít."

Svatý otec Jan Pavel II. prohlásil 21. června 1998 ve Vídni Marii Restitutu za blahořečenou. V jejím rodišti, brněnské čtvrti Husovice, byla na její rodný dům na Dukelské ulici č. 27 umístěna pamětní deska od akademického malíře Jiřího Šindlera a na návrh brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho, který odsouhlasila Rada města Brna v roce 1999, byl po zdejší rodačce pojmenován nedaleký park. A farnost Brno Zábrdovice si váží křtitelnice, v níž se stala Marie Restituta Božím dítětem.

Jedna z velice mnoha obětí jednoho z totalitních režimů. Právě konec října a začátek listopadu je u nás starších spojen s připomínkou  revoluce v Rusku, kterou také tam začala totalita. Našim slovanským bratřím (i dalším národům) přinesla občanskou válku, řízené hladomory a zubožení lidu i země. Revoluce vypukla 25. října 1917 podle starého kalendáře (6. listopadu podle našeho), ale do roka už V. I. Lenin podepsal rozkaz o zřízení táborů, kam budou soustředěni všichni nepohodlní lidé, kteří nesouhlasí s řešením situace, jak ji nabízí jeho strana. Dokonce pro ně vymyslel jméno: Koncentrační tábor. Díky těmto zařízením se vybudoval průmysl na Sibiři za cenu nesčetných obětí nevinných. V různých památnících také uchovávali lístečky, na které Lenin psal vzkazy během jednání rady komisařů. Často to byl lístek s nějakým jménem, na který on vlastní rukou připsal: Rastreljať. Kdo zná dobře bratrskou slovanskou řeč, ví, že to není rozstřílet, ale zastřelit.

V každém století byli mučedníci, nejvíce jich však bylo ve 20. století. Od začátku církve byli uctíváni nejen jako vzory statečnosti ale i jako přímluvci u Boha. Prosme zvláště oběti všech totalit, aby nám vyprosili věrnost Kristu za všech okolností a naučili nás vážit si svobody a přát ji i druhým.