Dopisy chlapcům, děvčatům, manželům, rodičům - rodičům o dobrém a moudrém sv. Mikuláši
10.09.2023 - úvahy
Milí rodiče.
Nebojte se dětem říci, proč chodí Mikuláš.
Je to náboženská hra. Každé dítě, i to nejmenší, má vědět, kdo hraje a koho hraje. Proto jasně vysvětlíme, že před 1600 roky žil ve městě Myra, které se nacházelo na území dnešního Turecka, skutečný biskup Mikuláš. Potají pomáhal chudým lidem a dával dárky hlavně dětem. Zemřel 6. prosince a po jeho smrti už nikdo dárky nedával. Dětem bylo smutno a proto se rodiče domluvili, že večer před výročím jeho smrti dají potají pár dárků, aby si připomněli hodného biskupa Mikuláše. Ten zvyk se udržuje dodneška.
Přitom se zároveň vysvětlí, že nyní je biskup Mikuláš v nebi, zatímco ten, kdo přišel, je jen přestrojený. Tím odpadnou otázky, proč měl Mikuláš stejné boty jako dědeček a podobně.
Mikuláš by měl všude, kam přijde zanechat dobrý dojem. Proto je veliká škoda, že s ním chodívají čerti, kteří jsou hlavní příčinou toho, že se ti nejmenší vylekají. K dobrému biskupovi Mikuláši prostě něco takového nepatří, a kdyby chodil úplně sám, bez anděla, bylo by to ještě lepší.
Když Mikuláš přijde, nemůže ani malé děti zkoušet, jestli se umí modlit. Modlitba je přece rozmluva s Bohem a dítě také nezkoušíme z toho, co bude vykládat mamince po návratu ze školky. Modlitby se učíme nazpaměť jen proto, abychom se mohli modlit společně. Děti předškolního věku se sice naučí Otčenáš nazpaměť, ale stejně mu nerozumí a odříkají ho jako kteroukoli jinou básničku. I ty nejmenší děti mohou pochopit, že modlitba je rozhovor s nebeským Otcem a říci mu, že děkuje za pěkné počasí a za výlet, který se mu líbil. Může také poprosit, aby chránil tatínka, který se vrací z práce domů.
Nejlepší by bylo, kdyby se Mikuláš s dětmi takto pomodlil sám.
Na tohle všechno si vzpomeňme, až budeme uvažovat, jestli pustíme do bytu mikulášskou partu, kde vynikají čerti, lomozící řetězy, až z toho jde mráz po zádech.
Neriskujme, že se děti vylekají a že strach bude jediná vzpomínka, která se jim při slově Mikuláš vybaví. Veďme je k tomu, aby se i ony snažily udělat někomu potají radost.
Nebojte se dětem říci, proč chodí Mikuláš.
Je to náboženská hra. Každé dítě, i to nejmenší, má vědět, kdo hraje a koho hraje. Proto jasně vysvětlíme, že před 1600 roky žil ve městě Myra, které se nacházelo na území dnešního Turecka, skutečný biskup Mikuláš. Potají pomáhal chudým lidem a dával dárky hlavně dětem. Zemřel 6. prosince a po jeho smrti už nikdo dárky nedával. Dětem bylo smutno a proto se rodiče domluvili, že večer před výročím jeho smrti dají potají pár dárků, aby si připomněli hodného biskupa Mikuláše. Ten zvyk se udržuje dodneška.
Přitom se zároveň vysvětlí, že nyní je biskup Mikuláš v nebi, zatímco ten, kdo přišel, je jen přestrojený. Tím odpadnou otázky, proč měl Mikuláš stejné boty jako dědeček a podobně.
Mikuláš by měl všude, kam přijde zanechat dobrý dojem. Proto je veliká škoda, že s ním chodívají čerti, kteří jsou hlavní příčinou toho, že se ti nejmenší vylekají. K dobrému biskupovi Mikuláši prostě něco takového nepatří, a kdyby chodil úplně sám, bez anděla, bylo by to ještě lepší.
Když Mikuláš přijde, nemůže ani malé děti zkoušet, jestli se umí modlit. Modlitba je přece rozmluva s Bohem a dítě také nezkoušíme z toho, co bude vykládat mamince po návratu ze školky. Modlitby se učíme nazpaměť jen proto, abychom se mohli modlit společně. Děti předškolního věku se sice naučí Otčenáš nazpaměť, ale stejně mu nerozumí a odříkají ho jako kteroukoli jinou básničku. I ty nejmenší děti mohou pochopit, že modlitba je rozhovor s nebeským Otcem a říci mu, že děkuje za pěkné počasí a za výlet, který se mu líbil. Může také poprosit, aby chránil tatínka, který se vrací z práce domů.
Nejlepší by bylo, kdyby se Mikuláš s dětmi takto pomodlil sám.
Na tohle všechno si vzpomeňme, až budeme uvažovat, jestli pustíme do bytu mikulášskou partu, kde vynikají čerti, lomozící řetězy, až z toho jde mráz po zádech.
Neriskujme, že se děti vylekají a že strach bude jediná vzpomínka, která se jim při slově Mikuláš vybaví. Veďme je k tomu, aby se i ony snažily udělat někomu potají radost.
Komentáře:
Děkuji moc | - 26.7.2016
Moc děkuji za těchto pět dopisů. Jsem otec dospívající dcery a někdy ji nedokážu přesně říci, co ji vlastně chci říci... S těmito dopisy se mé myšlenky ztotožňují a dám jí je k přečtení. Ještě jednou díky.
Poděkování | - 10.9.2009
Děkuji, za pěkný materiál. David Smetana Farář CČSH Červený Kostelec