Česká vize - příspěvek M.C. Putny

MARTIN C. PUTNA

(*1968), literární historik

Praha

Io sono una forza del passato aneb Česká vize

Korupce, hrubost veřejného prostoru, bulvarizace médii, ekologické hrozby, problém soužití generací, národů a náboženství - to vše, nač si lidé obvykle stýskají, čeho se obávají a před čím varují - to jsou problémy obecné, módním hnusným slovem "globální". Na nich není specificky "českého". Výsostně česká témata či spíše traumata, jejichž řešení by měla obsahovat "česká vize", jsou medle dvě:

Za prvé vztah k Rusku. Dokud si Češi plně neuvědomí, pojmem profesora Václava Černého, "vývoj a zločiny panslavismu", dokud napříště neproklejí jakoukoliv řeč o "bratrství slovanských národů" jakožto jedovatou ideologií - dotud budou stále vnitřně bezbranní před ruským imperialismem, dotud budou neschopni čelit oné plíživé „třetí ruské okupaci", která se pomalu a nenápadně děje před našima očima. Dotud budou Češi ruskému rozpínáni sloužit jako klín, vrážený do jednotné Evropy.

Za druhé vztah k vlastni minulosti. Dokud si Češi, frustrovaní z tolikerých změn hodnocení národních dějin (Václav - patron nebo zrádce?; Žižka - hrdina nebo lupič?), nenajdou zralý vztah k mýtům, legendám a symbolům své státnosti; vztah, v němž se kloubí úcta a pochopení  se zdravou kritičností  i se schopností vidět i vnitřní pravdu toho, co je z hlediska pozitivistické historiografie nepravdivé - dotud budou jen těžko hledat zralý vztah i k Evropě: Vztah, v němž je vyrovnáno vědomí vlastních, nezaměnitelných kořenů - a vědomí souvislostí s dějinami a tradicemi ostatních evropských zemí.

Česká vize by se mohla tudíž odehrát pod heslem italského básníka Piera Paola Pasoliniho: Io sono una forza del passato - Já jsem síla minulosti.