Zajímavý objev kolem kostnice

Zajímavý objev je popsán v Křtinském zimním zpravodaji, vděčíme za něj znalci místní historie a kronikáři městysu Dr. Švendovi:

Pomalované lebky ve Křtinách: Věnec a písmeno T. Věnec se dává vítězům, dodnes dostávají závodníci, kteří vyhrají,  kolem krku  věnce. Na těch lebkách jsou věnce z vavřínových listů. Tím se chce říci, že to vyhráli, protože vytrvali v dobrém až do konce. Za to jim patří odměna, proto jim namalovali věnec vítěze.

Písmeno T: My říkáme od A až do Zet, Řekové mají Alfu a Omegu, v hebrejské abecedě se začíná Alef – hlava býka, je to podobné obrácenému A, huba a dva rohy - a končí Tau. Jako naše T. Proto může písmeno T připomínat konec, podobně jako na hřbitovech bývá někdy napsáno místo číslo popisné: ČÍSLO POSLEDNÍ. Pro křesťana je to vlastně ČÍSLO PŘEDPOSLEDNÍ. To poslední bude v Božím království, protože na hřbitov ukládáme pozůstatky našich drahých, aby tam očekávali slavné vzkříšení. Pozor: Svatoantonínský kříž má také podobu písmena T  a nosí jej často mniši františkáni.

Kronikář naší obce, dobře znalý její historie, Dr. P.Š.  vysvětluje pomalované lebky takto:  "Výstavba současného kostela  byla zahájena r. 1718. Nejprve zbourali gotický kostel, starší románský  však zachovali, protože celá stavba trvala  30 let. Hřbitov kolem něho musel být zrušen hned na počátku výstavby a rozsáhlé zemní práce si vynutily exhumaci všech pohřbených. Tělesné ostatky, které se podařilo z hrobů vyjmout, byly pak společně uloženy do krypty v základech nového kostela. Je pravděpodobné, že hřbitov obsahoval i několik privilegovaných hrobů významných osobností křtinské historie, nejspíš farářů, možná i urozených dárců. Nutnost umístit jejich pozůstatky do společné hrobky s ostatními zemřelými vedla patrně k nápadu alespoň symbolicky odlišit ostatky těchto zemřelých od běžných nebožtíků ozdobením jejich lebek křížem a malovaným věncem."

Z toho plyne, že všechny  ostatní názory jsou jen čiré spekulace, včetně teorie, že zde byli pochování templáři a podobně. To jen záhadologové na tom chtějí vydělat a zviditelnit se.

Závěr: CO BY ŘEKLI MRTVÍ, KDYBY JEŠTĚ MOHLI MLUVIT

Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.

CO ODPOVÍME MY:

Kdybyste nebyli vy, nebyli bychom ani my.

(Je to tak, kdyby nežili naši předkové, nenarodili bychom se ani my. Každý z nás musí mít dva dědečky a dvě babičky, 4 pradědečky a 4 prababičky a tak dále. Výpočet je: Kolikrát je u dědečka přepona PRA, na tolik plus jedna je třeba umocnit číslo dvě a dostaneme počet  těchto dědečků. Praprapradědečků máme tedy 16 = 2 na čtvrtou.

Vzoreček zní: Počet dědečků s N krát předponou = 2 umocněno na (N+1).

Takže desetkrát pra-dědečků (i prababiček) máme 2 na 11-ou to jest 2048 - tolik jich muselo žít zhruba před 300 lety! Zajímavé je, že (pouze) v českém jazyce stejný vzoreček k zjištění počtu platí i pro pra--pra--rodiče.)

DĚKUJEME za vše, co jste nám předali, za život i víru i vzdělanost.

DĚKUJEME také za památky, které jste zbudovali a děkujeme všem, kteří je až dodneška pro nás udržovali.

DĚKUJEME  i za všechny vymoženosti, které jste zařídili (tzv. infrastrukturu) a kterých můžeme dodnes využívat.

Proto se s vděčností za ně pomodlíme: Otče náš, Zdrávas Maria ... (můžeme rozsvítit svíce).

Odpočinutí věčné dej jim a všem zemřelým, o Pane, a světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají v pokoji. Amen.

Odplať, Bože, všem našim zemřelým dobrodincům, zvláště rodičům, životem věčným. Skrze Krista, našeho Pána. Amen. ....

Nás pak požehnej, ode všeho zlého ochraňuj, na všech cestách této země provázej a ke šťastnému shledání v nebi jednou přiveď všemohoucí Bůh

Otec + i Syn i Duch svatý.