Pochválen buď Ježíš Kristus! Milí přátelé! V předvečer slavnosti Zvěstování Páně si dovoluji vám poslat zpravodaj NJ č. 4 jehož hlavní náplní - je postní promluva P. Jiřího Janouška - podle mého soudu v dobrém slova smyslu nadčasová  - rozhovor s P. Charouzem  a různé nabídky, z nichž bych podtrhl poutní výlet rodin s dětmi - ještě několik volných míst (vzal jsem víc noclehů v Želivském klášteře, než se dosud přihlásilo účastníků a teď s napětím čekám jak to dopadne) a pouť na Moravu a do Polska.   K zítřejší slavnosti Vám přepisuji několik slov z promluvy patrona roku kněží sv. Jana Maria Vianneye o Panně Marii:    Svatá Panna bývá často nazývána Matkou. Ve skutečnosti však v mnohém převyšuje i nejlepší matky, které občas trestají své děti, dělají-li něco, co se jim nelíbí.  Věří, že konají správně.  Ale svatá Panna tak nereaguje.  Je tak dobrá, že s námi zachází vždy láskyplně.  Její mateřské srdce je samá láska a milosrdenství.  Jejím jediným cílem je vidět nás šťastné.  Stačí, abychom se k ní obraceli a budeme vyslyšeni. Srdečně Vás zdravím a všem žehnám - jáhen Ladislav  

 

 

Nový Jeruzalém č. 4/2010

Zpravodaj  pro 124. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Bůh) ve Křtinách - v úterý 13. dubna  2010 v 18 hod.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v  Bystřici.

V pátek 12. března přijelo a přišlo na pouť NJ do Bystřice  pěti  autobusy, auty a pěšky  přes 500 poutníků. Svátost smíření udělovalo pět zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

                

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání    

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                           

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     

 6) na smír za hříchy celého světa

                                       

Promluva  P. Jiřího Janouška:

   

Prožíváme dobu postní a o ní se říká, že je to doba milosti, čas spásy a pro nás je to často pouze fráze.  Já jsem si to kdysi také myslel, ale pak jsem pochopil, že to skutečně fráze není.  To je doba, kdy je nám nabízena milost, kdy nám ji dává Pán, abychom ji využili.  Ono to je tak krásně situováno do předjaří, kdy naštěstí je ještě plno sněhu, kdy ještě nemůžeme pracovat na zahradě a v podstatě se nemáme na co vymlouvat. Máme více času, abychom se zabývali sami sebou, nad celým svým životem.  Krásně to uvedlo na Popeleční středu první četní, kdy jsme slyšeli o proroku Jonášovi, jak přechází přes Ninive a říká - ještě čtyřicet dní a toto město bude vyhlazeno. Jako by to prorok říkal každému z nás - ještě čtyřicet dní. Jestliže se toho chytíme a řekneme si, ano, my chceme dělat pokání, my skutečně chceme změnit svůj život, tak je to potom doba spásy. Je to čas milosti, ale je potřeba, abychom těchto čtyřicet dní využili.  Čtení po celý půst nám dávají  to samé, říkají - obraťte se, věřte evangeliu.  To co jsme slyšeli, když nám kněz uděloval svátostinu popelce - obraťte se, věřte evangeliu; člověče, čiň pokání, neboť jsi prach a v prach se obrátíš. To je výzva do celého postu. I dnes jsme slyšeli v prvním čtení - obraťte se, vy si děláte bohy z věcí vyrobených lidskýma rukama.  Je třeba si položit otázku - co my pokládáme za Boha. Jestli skutečně náš Bůh je Hospodin, Ježíš Kristus, v podstatě Nejsvětější Trojice ...nebo čemu dáváme přednost.  Jestli skutečně ve svém životě nedáváme přednost jiným věcem a každý si tam může dosadit něco svého.  Jestli je skutečně Hospodin na prvním místě.  To jsme slyšeli i v evangeliu - miluj Boha celým svým srdcem, celou svou duší. To, že jsme křesťané, to nás trošku odlišuje od zbytku společnosti. Zbytek společnosti žije, řekněme, ne tak dobře a když se podíváme na televizi, tak všechny reklamy hlásají: „Nevaž se, odvaž se; co si děláš ze života, hlavně si užívej; hodnoty moc nedodržuj" - a celá společnost tím žije. Každý v této společnosti cítí jak je to prázdné a on neví, jak z toho ven. A potom hledá někoho, kdo by mu v tomto pomohl.  A tak se často dívá na křesťany jako na někoho, kdo se odlišuje, kdo žije trošku jinak. Kdo žije, jak káže evangelium, jak káže tato morálka a který se odlišuje. Jenomže problém je, že my křesťané se často ani odlišovat nechceme. My si říkáme  - tak co budeme vyčnívat, budeme v uvozovkách normální; a tak se budeme podřizovat tomuto světu.  A potom žijeme úplně stejně jako všichni ostatní. My si říkáme - proč bychom měli být vlastně jiní. Ale ono je to důležité.  Když prožíváme dobu postní, je to období, kdy máme být jako na poušti, kdy se máme zabývat sami sebou, kdy Pán Ježíš se čtyřicet dní postil na poušti.  Kdo putuje po poušti, pro toho je velikou spásou, když najde nějakou oázu. Oáza, to je místo, kde jsou stromy, kde je stín, ale hlavně kde je voda.  Voda je důležitý prostředek k životu. My křesťané máme být takovou v uvozovkách řečeno oázou v poušti a těm putujícím, hledajícím, kteří hledají občerstvení máme poskytnout životodárnou  vodu.  Můžeme se přirovnat ke studni, která dává životodárnou vodu.

    Ale zde je jeden základní problém.  Pokud se budeme podřizovat pouze  tomuto světu a ne Pánu Bohu, tak jsme sice studní, to už jsme od svého křtu, jsme křesťany - ale studní, která nemá žádnou vodu nebo jenom minimum.  K čemu taková studna v poušti je, když nemá žádnou vodu. Je potřeba, abychom studnici svého života nějak napravili.  Kdo jste někdy prohluboval studni, tak víte, že jediný způsob jak dostat do studny vodu je prohloubit ji. A právě v našem životě, takové prohlubování naší studny, může být tato postní doba. Kdy Církev říká - obraťte se,  skutečně se sebou něco dělejte. Kdy čtyřicet dní nás k tomu Církev vybízí. Ale my se často chováme tak, že si říkáme - no tak dobře, my se nějak upravíme. A děláme to tak, že chceme prohlubovat studnu košťátkem, jenom to uhladíme, možná lopatičkou, kterou používají děti na písek - ale skutečně se sebou nechceme dělat nic.

  Jestliže chceme prohloubit studnici našeho života, musíme se sebou udělat zásadní krok.  Zajet na hlubinu.  Ono je to někdy nepříjemné.  Ono nás to někdy nepříjemné, ono nás to omezuje, někdy se zpotíme - ale je to velmi důležité, abychom udělali razantní krok.  Někdy se stane, že se dostaneme na tvrdý kámen a motykou, krompáčem to prostě nejde.  Pak je potřeba, povolat těžkou techniku  - nějakou sbíječku nebo to odstřelit dynamitem. A tak je potřeba, že ve svém životě poznáváme, že jsme na tom tak špatně, že, ať děláme, co děláme, pořád je ještě možnost.  Je potřeba použít nějakou razantní metodu.  A tak jsem rád, že jste na této pouti, protože i tato pouť může být pro nás účinným nástrojem, kdy si řekneme - ano já chci se sebou něco dělat.  Máme tady mnoho zpovědníků - využijte toho.

Ať je to pro nás, třeba i dnes, takové setkání se sbíječkou nebo dynamitem.  Je potřeba, abychom udělali skutečnou svátost smíření.  Abychom jenom neříkali: „Tak Pane Bože, když už jsem tady, tak já toho teda lituji, ale skutečně to tak nemyslím.  Často, když chodíte ke svátosti smíření, zakončujeme - Pane Bože, já se chci polepšit.  Ale uvědomujeme si vůbec co to říkáme.  Skutečně se chceme polepšit?  To není pouze slib knězi.  My to říkáme přímo Pánu Bohu.  A jestliže říkáme, Pane Bože, já se chci polepšit a v duchu si říkám „Vlez mě na záda.", tak co to potom je?  Co je to za svátost smíření?  To je potom otázka cti, abychom toto splnili.  Ono to není jednoduché, ale jestliže využijeme-li tuto postní dobu, tak skutečně zjistíme, tato doba byla pro nás časem spásy, že nám ji Pán dává jako velikou milost. Jako veliký dar.  A pak už pro nás to nebude fráze, že doba postní je doba milosti a časem spásy.  Ale to už záleží na každém z nás.  Na každém z nás záleží jestliže se sebou chceme něco se sebou dělat nebo jestli tuto dobu prožijeme formálně.  Když se ptám dětí - jak máme prožít postní dobu,  tak mi odpoví, že čtyřicet dní nesmíme jíst maso, na zelený čtvrtek musíme jíst špenát, atd. Ale to není to nejdůležitější.  Důležité  je, abychom celý svůj život napravili.  Teď k tomu máme dost času. Je otázka, jak toho času využijeme. Vrátím se k tomu, co jsem říkal na začátku.  V neděli jsme slyšeli podobenství o fíkovníku - Pán říká co s ním, nepřináší žádné ovoce, pryč s ním. Ono je to možná tvrdé, když vám řeknu, pryč s ním, ale možná je to jediný způsob, jak vás třeba k něčemu donutit. Nepřináší ovoce, pryč s ním, co bude zabírat místo. A tak vám přeji, aby právě tato doba postní byla pro vás časem spásy, časem milosti. Je to veliký dar, který nám Pán dal, využijme toho.   A uvidíte, že jestliže toho využijeme a obrátíme svoje srdce, prohloubíme studnici svého života, potom budeme oázou ostatním. Kdy i oni mohou přicházet k nám a čerpat u nás, neříkám milost, ale  odpočinek, potřebné povzbuzení a my také dobře prožijeme nadcházející Velikonoce - ty jsou vrchol postní doby. Radost - ale je třeba prožít tuto postní dobu, tak jak máme, tak jak hlásá Církev: „Pomni člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš; obrať se a věř evangeliu. Amen.

     Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 8 551 Kč, které jsme darovali na opravu kostela ve Sněžném. Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Karlovi a všem, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení hlavního celebranta poutě Nový Jeruzalém veKřtinách

P. PhDr. Zdeňka Jindřicha Zdíka Charouze, OPraem., Th.D.

 

Kdy a kde jste se narodil? - Byl jsem sice u toho, ale nic si nepamatuji. Podle doslechu a archivních dokumentů to bylo o svátku sv. Markéty Antiochijské, panny a mučednice, v roce 1959 v Brně u Milosrdných bratří.

Rodiče, mládí, vojna, povolání, cesta ke kněžství? - Rodiče jsem měl, tatínek ale zemřel, když mi bylo deset let. Tím pádem bylo mnoho věcí v životě těžších, než to měli jiní, ale mne život ledasčemu naučil, co v žádných knihách není anebo, když to tam je, tak tomu nikdo nevěří. Vůbec bych řekl, že svůj život - školy, vojnu, zaměstnání - mohu charakterizovat titulem jedné krásné knihy „On mne vede". Jen se divím, že jsem se nechal vést. Že jsem tam, kde jsem, to je pro mne nejlepší důkaz toho Božího vedení - bylo pro mne vždy lidsky nepředstavitelné, že by to mohlo vyjít.

Kdo Vám nejvíce pomohl na této cestě? - Moc lidí, kteří někdy ani nevěděli, že jsou nástroji v Božích rukou. Já jsem také hned nechápal, proč mi pomáhá ten nebo onen, proč něco jde a něco ne - to se ukázalo časem. A věřili byste, kolik z nich mělo čistou a obrovskou radost, když zjistili, že jsem knězem?

Co si představujete pod pojmem nová evangelizace? - Podle mne nová evangelizace znamená hlásat staré evangelium tak, aby mu dnešní lidé rozuměli. Tak, jak to dělali třeba Cyril s Metodějem ve své době a všichni misionáři. Nejde o stejný jazyk, ale o to, aby srdce byla naladěna na stejnou vlnovou délku. Nestačí vysílat, ten druhý musí být schopen přijímat.

Co může věřící člověk dělat pro to, aby vzrostla víra v jeho okolí? - Věřit sám a svou víru žít. Podle toho se to pozná a to je nakažlivé. Když dělám to, co říkám, a když to dělám jaksi samozřejmě, nenuceně, chcete-li z lásky a s láskou - pak je to nakažlivé. Jakákoliv křeč vede k záhubě. Skutky vždy překřičí naše slova.

Jak jste prožil návštěvu papeže Benedikta XVI. v naší zemi? - Na exerciciích s kardinálem Schönbornem v Arsu ve Francii. Bylo to nádherné.

Co Vás v poslední době nejvíc potěšilo? - Vždy mne potěší, když potkám člověka, který bere své povolání vážně, i když mu to zrovna teď nejde jaksepatří. A je jedno, jestli je to kněz, řeholní sestra, manžel či manželka, kdokoliv.

Co Vás nejvíce zarmoutilo? - Když jsem slyšel, jak se někteří kněží nemodlí. Ne dlouhé modlitby, ale breviář.

Mohl byste nám přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována pro Nemocnici Milosrdných sester sv.Karla Boromejského v Praze Pod Petřínem? - Víc se o tom dozvíte z letáčku, který dostanete o pouti. Teď jen stručně - jedna část dnešní nemocnice byla postavena před válkou jako moderní budova pro mateřinec kongregace. Po vyhnání sester v roce 1952 (o svátku Nanebevzetí Panny Marie) se stala nemocnicí a pořád sloužila, jen stále sloužila ... Dávno nevyhovuje, teď se přestavuje, aby mohla sloužit dál, na úrovni, jak si to zaslouží člověk, který je obrazem Božím. Má sloužit jako centrum paliativní péče pro nevyléčitelně nemocné. Zatím by byl nadbytek nemocných. Aby bylo pro ně místo, musí být napřed peníze. Arcibiskup Stojan svaté paměti říkal, že má to, co dal druhým. Dlouho jsem tomu moc nerozuměl - teď vím, že měl pravdu. Neváhejte a vězte, že neproděláte!!!

Kde Vás nejvíce „tlačí boty"? - Na zádech a v hlavě.

Na co se nejvíc těšíte? - Až pojedu do lázní (viz předchozí otázku a odpověď).

Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz v roce kněží? - Nezapomenout, že jsem knězem, i když skončí rok kněží.

Kdo je Vaším životním vzorem a proč? - Nerad bych na někoho zapomněl, tak žádná jména nebudou. Mám dva druhy vzorů. Jedni mne naučili věrnosti v povolání a poctivosti v práci, co přinášelo požehnání jim, přináší i mně. A ti druzí? To jsou vzory ještě cennější, protože ukazují, jak se to dělat nemá. Jak pohořeli oni, pohoří asi každý. 

 

                                                        Křestní slib.

  Prožili jsme velikonoční vigilii, na kterou jsme se celou postní dobu připravovali častější modlitbou, postem a odříkáním. Součástí obřadů vigilie byla obnova křestního slibu. Církev ví, že je třeba si alespoň jednou do roka uvědomit své závazky. Každý si má uvědomit povinnosti, které vyplývají z daru svatého křtu. Je však velké procento lidí, kterým křest zprostředkovali v útlém dětství jiní - rodiče, prarodiče... Křest je velký nezasloužený Boží dar. Křest  člověka zbavuje dědičného hříchu a dává dary pro věčnost, což je spojeno s tím, že budeme věřit v jednoho Boha a zachovávat přikázání Boží - přikázání lásky k Bohu a bližním, zahrnutém v Desateru. Nedodržuje-li se však slib, pak jsme ochuzováni o příliv darů od Boha. Začne-li nám svědomí říkat, že jsme něco zanedbali a zradili, musíme okamžitě reagovat lítostí, prosbou o odpuštění a nápravou. O co bychom měli celý rok prosit pro sebe i ostatní lidi, zvláště ty kterým jsme pomohli k pokřtění? Aby každý pokřtěný začal žít a plnit křestní závazky, aby o příští velikonoční vigilii přibylo těch, kteří žijí podle Božích přikázání, žijí z víry v Boha a jsou věrnými členy Církve. Ať všem dá Pán svou milost a dary.

 

                                                                Pozvánky.   

 

Slavkovice - kostel Božího Milosrdenství a sv. Faustyny.  Rádi bychom pozvali všechny do Slavkovic:     1) Každou třetí sobotu v měsíci - 16 - začátek programu - modlitby a sv. zpověď, v 17 hod - mše svatá  2) Každou sobotu a neděli po celý rok od 15 - 17 hod. v kostele ve

Slavkovicích je možnost zpovědi nebo duchovního rozhovoru s knězem. Kontaktní čísla: Farnost Jámy: 566 502 856;  Slavkovice:  Infolinka /bohoslužby, poutě.../: 566 502 853 info@slavkovice.cz; Prosby - Kniha milosrdenství: 566 502 852 kniha@slavkovice.cz;  Nahlašování skupin: 566 502 854 pout@slavkovice.cz. Na stránkách http://www.slavkovice.cz/ najdete další informace. Děkujeme a přejeme Vám hodně Božího požehnání - za otce pallotiny:  P. Wojciech Zubkowicz SAC

 

IV. brněnské bioetické dny.  ČBK ve spolupráci s dalšími institucemi pořádá ve dnech 23. - 25. 4. 2010 v Brně konferenci s mezinárodní účastí - IV. brněnské bioetické dny, které budou zaměřeny na aktuální etické otázky manželského a rodinného života. Na konferenci promluví přední odborníci z oblasti teologie, biologie, medicíny, psychologie a dalších oborů. Přihlášky je třeba zasílat co nejdříve e-mailem na adresu konference@bioetika.cz, případně na adresu Hippokrates, Míčkova 59, 614 00 Brno. Podrobnosti na www.bioetika.cz.

 

Pěší pouť na Velehrad. V pořadí již desátá - bude letos v termínu 16. - 21.srpna 2010.

 

!!!! Ještě několik posledních volných míst!!!!    Poutní výlet rodin s dětmi. P. Pavel Lazárek a jáhen Ladislav vás srdečně zvou 30.4. - 2.5. 2010. Kam?  Polná, Pelhřimov, Želiv, Křemešník, Jihlava. Program?  Cesta autobusem, modlitby, povídání, zpěv, mše svaté, táborák, muzeum kuriozit a rekordů, aquapark nebo ZOO, prohlídky kostelů a kláštera, přednáška.        Jídlo?  Pátek - vlastní zásoby ...sobota - snídaně,  večeře.... neděle - snídaně, oběd. Ostatní - z vlastních zásob nebo nakoupit na zastávkách. Cena:  Sedadlo v autobuse: 300 Kč,  děti - 150 Kč, tatínci rodin - zdarma. Ostatní: 2 noclehy, jídlo, vstupy, parkovné, režijní náklady - to vše je v jednání - a bude vyúčtováno na konci výletu a doufáme, že o mnoho nepřekročí zálohu. Vše je v jednání a záleží na počtu účastníků.  Záloha: Dospělý:  1100 Kč, děti a tatínci - 700 Kč, třetí a další děti z rodiny - zdarma (Pán Bůh zaplať dobrodincům).  Přihlášky:  Co nejdříve!  Informace: jáhen Ladislav Kinc, 592 64 Prosetín 79,  tel. č. 516 463 315 nebo 606948970,  e-mail: kinc@biskupstvi.cz. 

 

J. Em.Tomáš kardinál Špidlík SJ.  Přednáška  přední světové duchovní osobnosti a rodáka z Boskovic na téma: „Kořeny evropské kultury" v Mahenově divadle. V průběhu večera zazní od sólistů Národního divadla v Brně „hudební dárek" pro pana kardinála. Sobota 22.5.2010 večer. Autobus pojede Vír - Rovečné - Olešnice. Předběžná cena vstupenky a cesty - 200, děti a mládež 100 Kč. Je ještě volných deset míst. Přihlášky u jLK.

 

Pouť na Moravu a do Polska. P. Jan Peňáz a jLK Vás srdečně zvou na tato poutní místa: Hostýn P. Maria ochránkyně Moravy,  Čenstochová - P. Maria Královna Polska, Krakov - Boží milosrdenství a sv. Faustyna.  Pojedeme 6. - 8. 7. 2010.  Záloha - 2000 Kč, děti a mládež 1000 Kč.  Závazné přihlášky  u jLK.

 

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí Nový Jeruzalém na rok  2010 a 2011

      2010   

14. červen        Rožná                                    

13. červenec    Lysice                                               

13.srpen           Oslavice  

13. září             Jámy                                                    

13. říjen            Březí

12. listopad      Velká Bíteš                                          

13. prosinec     Olešnice                              

    2011      

13. leden           Velké Meziříčí                                        

únor

14. březen        Bystřice n/Per                                   

13. duben         Lísek

13. květen        Nové Veselí                                        

13. červen        Jimramov

13. červenec    Radostín n/Osl                                    

13. srpen         Oslavice

13. prosinec     Olešnice

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

           Srdečné pozvání na 125. pouť NJ - ve středu 12. května 2010 v 18 hodin do Heřmanova - hlavní celebrant a kazatel  P.  Ing. Mgr. Karel Chylík ze Sloupu

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.4. 2010. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz