Nový Jeruzalém v Oslavici u Velkého Meziříčí v pátek 11.9.09 v 18.00 - zpravodaj

 

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

"Proto se navzájem potěšujte a jeden druhému duchovně prospívejte, jak už to ostatně děláte."

                                                         (1 Sol 5,11)

Slova apoštola Pavla z dnešní liturgie jsou pro nás povzbuzením do celého měsíce září - krásného začátku podzimu, času sklizně a přípravy na zimu, času účtování. Také my jednou budeme "sklizeni" a "zúčtováni".

Slova  - otce Petra Vrbackého (příprava na milostiplný čas prožitý v naší vlasti s Benediktem XVI.),

- otce Marcela Javory (rozhovor před poutí NJU v Oslavici)

 a pozvánka na smírnou pouť P.L.Kubíčka nám mohou pomoci v Bohu milém konání.

Pěkně Vás zdravím, prosím o modlitbu a žehnám -

                                       váš jáhen Ladislav

  Nový Jeruzalém č. 9/2009

 Zpravodaj 

pro 117. prosebnou mariánskou pouť,

 která se bude konat (dá-li Bůh)

 v Oslavici u Vel. Meziříčí  v pátek 11. září  2009 v 18 hodin.

 

        Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Jimramově.

Ve čtvrtek 13. srpna přijelo a přišlo na pouť NJ do Jimramova  pěti  autobusy, auty a pěšky  asi 500 poutníků. Svátost smíření udělovalo 7  zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

 Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání   

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                                

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti         

 6) na smír za hříchy celého světa

 

                Promluva P.Petra Vrbackého, faráře u sv. Tomáše v Brně : 

   V prvním čtení jsme byli svědky okamžiku, kdy Jozue, který se po Mojžíšově smrti stává prorokem a pastýřem Božího lidu, tento lid na cestě do zaslíbené země převádí přes Jordán. A v evangeliu pak zase slyšíme Petra, jak jménem nás všech klade Ježíšovi jednu z nejklíčovějších otázek, jakou lze položit: otázku po míře odpuštění, a vlastně i po důvodu, proč odpouštět. To obojí je pro nás dnes důvodem, abychom se podívali pozorněji ani ne tak na obsah podobenství o nemilosrdném služebníkovi, jakkoli je pro nás burcující a trvalou  výzvou, ale spíše na to, co je jakousi obecnější souvislostí obou dnešních čtení - a tou je úloha Božího služebníka, proroka či apoštola, a její aktuální obsah dnes. A to „aktuální" pro nás platí dvojnásob, když už žijeme téměř v bezprostřední přípravě na příchod jednoho z apoštolů k nám - Petrova nástupce, tedy Svatého otce. Slyšíme totiž kolem jeho osoby i kolem jeho služby spoustu řečí, nadcházející papežova cesta k nám vyvolává mnoho očekávání i nadějí, ale také se ukazuje, že někdy ani sami věřící neumějí jasně a srozumitelně odpovědět na otázku: K čemu to je vlastně dobré? No a právě dnešní Boží slovo nám nabízí cestu k nalezení takové odpovědi.

   To první, snad i nejdůležitější,  jsem slyšeli už  v prvním čtení: Bůh vykonává péči o svůj lid prostřednictvím pastýřů. To je fakt, který se jako červená nit zřetelně táhne celým Božím zjevením. Od Abraháma přes Mojžíše a Jozua až k Janu Křtiteli je to stále stejné. Bůh vytváří z lidí společenství. Neustále v Písmu slyšíme: Já, váš Bůh  - a vy, můj lid. Cesta do Božího království je vždy nabízena vyvolenému národu, tedy celému společenství. To proto, že vztah k bližnímu, přesněji řečeno společenství s bližním, je nedílnou součástí vztahu s Bohem. A v této souvislosti si musíme uvědomit, že vyčlenit se z tohoto společenství víry, říci si - já si vystačím sám se svým Bohem a nikoho dalšího k tomu nepotřebuji - znamená ochudit se téměř o všechny dary, které Bůh k cestě do nebe nabízí. Proč? Protože to jsou dary nabízené skrze společenství.         Tyto dary jistě může „technicky" zprostředkovat jedinec, prorok, apoštol. Tak třeba Jozue nastupuje na Mojžíšovo místo, a jako Mojžíš u Rudého moře, i on u Jordánu nechá přinést archu úmluvy, před kterou se rozestoupí jeho vody. To je čin jedince, Božího služebníka, - ale je nasměrován do společenství! Na druhém břehu se nakonec ocitají jen ti Izraelité, kteří Jordán přejdou společně, zároveň a v celku. Ale žádný z nich jednotlivě a sám.

   První výzvou naší přípravy na setkání s Petrovým nástupcem tedy je příležitost docenit význam církve. Pochopit, že církev je víc, než co v té souvislosti sugeruje obecné mínění naší doby a jeho hlasatelé, ať už jsou to média nebo kterákoli světská celebrita. Církev není spolek lačnící po restitucích. Církev je duchovní společenství, ve kterém sdílíme Boží dary, zakoušíme Boží blízkost, jsme jedni druhým oporou   i úkolem. V církvi získáváme právo na mimořádné Boží prostředky spásy, především svátosti. Církev je studnicí Boží milosti, ochránkyní tisícileté zkušenosti víry, zásobárnou inspirace a průvodcem na životních cestách. A to všechno ze závazného Božího ustanovení - nikoli z historického vývoje či lidské manipulace. Víte, lidé, kteří tvrdí, že víra je věc čistě osobní, že Bůh nežádá veřejnou úctu a hlásání, nebo že Ježíš nechtěl založit církev, prozrazují spolehlivě vlastně jen jediné: že totiž nikdy nedrželi pořádně Písmo svaté v ruce.    No a konečně jsme u toho Petra. Museli bychom teď ještě vydržet minimálně několik hodin, abychom jen stručně probrali všechna místa v evangeliích, kde Petr jedná zřetelně a nápadně jinak, než by bylo za těch okolností normální, nebo jak by jednal na jeho místě kdokoli jiný. A především: sám Ježíš s ním jedná jinak než s ostatními apoštoly! Petr nejednou vletí rovnýma nohama do takového průšvihu,  jakému by se ostatní učedníci obloukem vyhnuli. Za všechny vzpomeňme aspoň to, jak nejdřív suverénně kráčí po mořské hladině, aby o už chvilku později zděšeně polykal andělíčky a Ježíš ho musel rychle zachraňovat - ale nebýt toho, co dnes víme tom, jak vítězit nad pochybností? Anebo jindy, když Pána Ježíše napomíná, že snad kříž není tou nezbytnou cenou za spásu, a musí slyšet to otřesné: „Jdi mi z očí, satane!" Nikdo z nás by to nechtěl od Ježíše slyšet -  ale jak jinak bychom se dověděli o smyslu, který umí Bůh dát lidskému utrpení, když ono samo už ze světa prostě nezmizí? A do třetice dnes: Zase se, za nás ostatní, Petr ptá na něco, u čeho by jinak, bez jeho otázky, zůstali učedníci v omylu. Oni si totiž mysleli (a obecné mínění to taky tenkrát plně schvalovalo), že stačí odpustit jednou, a jen ti nejsvatější že odpouštějí třikrát. Myslíte, že byli rádi, když jim Ježíš najednou říká: Ne třikrát a ne sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát - pořád, stále! Nebýt Petra, zůstali by hezky v klidu a v pohodě, ale taky v zásadním omylu vzhledem k cestě do Božího království. A jen tak pod čarou, co myslíte, že si Petr asi pak vyslechl za komentáře: Kdybys do toho zase zbytečně neryl...!           A tak bychom mohli procházet evangelia ještě dlouho a dlouho a stále více by nám před očima zřetelně vystupovalo, jak si Ježíš Petra vychovává, aby mu při Poslední večeři mohl jasně a srozumitelně říct, co bude mít právě on a jedině on už napořád v „popisu práce": Petře, až se obrátíš (to znamená, až si hlavně na vlastní kůži vyzkoušíš, že beze mně to nejde) - pak utvrzuj své bratry!       Rozumíme, co je podstatou služby papeže? Být majákem víry, ba co víc - být posilou víry! V Petrově přítomnosti, a myslím i zvlášť té fyzické, reálné přítomnosti, podobně jako u svátostí, Bůh dává dar posily ve víře. Ne snad tak, že člověk začne zázračně chápat, čemu předtím nerozuměl, že z něj spadnou naráz všechny tísně o obavy, že se z něj stane katolický superman. A samozřejmě už vůbec ne tím, jakou sám papež předvede výjimečně zdařilou a nápaditou šou! Petr sám si musel prožít řadu selhání, musel spolknout nejednu hořkou pilulku, aby nejdřív vůbec věděl, o čem lidská víra je. Ale právě bez těchto selhání by jeho další svědectví nemělo žádnou věrohodnost, když by se mu to tzv. snadno mluvilo. I to je součást onoho charismatu služby Petra a jeho nástupců, a dějiny papežů víc než bohatě ilustrují, jak Bůh dává své dary skrze svoje služebníky  bez souvislosti a často i napříč lidským kvalitám či naopak selháním.        Vzpomínám v této souvislosti, jak se kdysi Jana Pavla II., ptali, jestli mu nevadí, když o něm  noviny píšou, že je konzervativní. Odpověď: Vůbec ne - posláním papeže je přece uchovávat, tedy „konzervovat"  pravou víru!       To je obsah daru, který Bůh dává každé další generaci lidu Božího skrze službu papeže. Daru sdílení víry, jakéhosi souznění lidských nadějí s jejich nebeským naplněním. Příležitosti pocítit ve svém srdci Boží blízkost a často i nevysvětlitelný dotek radosti a pokoje.      Nenechme si tedy vzít tuto šanci. Proč myslíte, že lidé víře nepřátelští v souvislosti s očekávanou návštěvou Svatého otce na víru tak útočí?  Oni totiž intuitivně cítí blízkost Boží moci.  Tak přece už na Ježíše křičeli zlí duchové: Co je ti do nás, přišel jsi nás trápit? Běž od nás jinam...      Nám všem je adresováno pozvání sdílet svou víru s apoštolem Petrem. Tím, který před námi hledá , ale i nachází cestu, tím který se i za náš rozum ptá, aby slyšel správné odpovědi, i tím, kdo občas provokuje naši víru, aby ji vyburcoval z ospalosti a ochablosti. Jestli to kdo z nás prožije, záleží na naší osobní účasti, ale především na velikém očekávání našeho srdce. A já všem přeji, abychom to opravdu zažili. Někdo třeba hned v té chvilce na letišti, jiný za rok a ještě jiný třebas v tom posledním klíčovém okamžiku života, až vykročí do věčnosti.         Tam všude nechť nás doprovází dar Petrovy služby. Amen.

       Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 16 345Kč, které jsme darovali nadaci Podané ruce na jejich Bohu milou činnost. Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Jakubovi a farníkům z  Jimramova, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

 Představení hlavního celebranta poutě NJ v Jimramově  - P. Mgr. Marcela Javoru, 

             faráře  ve farnosti Vysočany, vyučujícího liturgický zpěv na CMTF UP Olomouc.

Kdy a kde jste se narodil?   Narodil jsem se 31. 10. 1965 v Brně.

Rodiče, mládí, vojna, povolání?    Mám ten nezasloužený dar, že jsem měl oba rodiče po celou dobu svého dětství. Měli se rádi a nás, svoje děti, rovněž. Můj tatínek již zemřel, tak si mohu dovolit alespoň několik slov na částečné vykreslení jeho osobnosti. Byl mužem nesmírně trpělivým, což bylo při výchově tří chlapců nedocenitelným plus...  A protože byl mužem  víceméně mlčenlivým, jednal s námi s rozvahou. Teprve až v  dospělosti jsem pochopil, že tento jeho způsob jednání nepocházel jen z jeho povahy, ale že byl vymodlen a neustálou prací na sobě sama pracně vybudován. Teď, když už je na věčnosti, vím, že mě - a nejen mně -  se stejnou důsledností i nadále pomáhá.

    Mým původním povoláním je práce za pultem obchodu v Brně na ulici České „U Barviče". Jsem knihkupec a těch několik let práce, v níž jsem denně obsluhoval obrovské množství lidí a pozoroval stovky jejich tváří, mi dalo cennou zkušenost určitého umění „číst ve tvářích"... Věřte mi, lze v nich vyčíst velmi mnoho.

    Vojnu jsem prožil v délce dvou let v Karlových Varech u motostřelců, konkrétně jako spojař na raketometu. To je ta zbraň, kterou možná znáte pod sovětským válečným názvem „Kaťuša". Byla to doba silného a potřebného tříbení mého kněžského povolání, ke kterému jsem již v té době byl pevně rozhodnut. Nebylo však možné z politických důvodů vstoupit na Bohosloveckou fakultu. Jednoduše řečeno: pokaždé, když jsem podal přihlášku, STB mému přijetí do semináře zabránila a při následném výslechu se mě estébáci snažili přimět k tomu, abych své rozhodnutí „přehodnotil"... Tuhle radost jsem jim ovšem, s Boží pomocí, nikdy nedopřál.

    Přijat jsem byl až v roce 1988, kdy síla komunistického režimu stále více slábla. Nebo, možná lépe řečeno: byl jsem tehdy přijat, protože to tak Bůh rozhodl. On vládne dějinám!

Vaše cesta ke kněžství?    To je dobrodružství, které nelze vypsat v několika větách. Bůh mi učinil nabídku a já ji přijal. On mě ani na vteřinu nenutil. Ale když vás Bůh volá, je to neodolatelné, byť zcela svobodné. Pokud máte opravdu zájem zjistit, jak to s mým povoláním bylo, přečtěte si 6. kapitolu knihy proroka Izaiáše. Nemohu k tomu nic dodat. Bylo to přesně tak.

Kdo Vám nejvíce pomohl na této cestě?   Zcela jistě příklad mého tatínka, který byl katolickým knězem řeckého obřadu. (tzv. řeckokatolický kněz.) Řeckokatolických kněží v naší zemi není mnoho. Najdete je spíše na Slovensku a ve východní části Evropy. Nesmí vás překvapit snubní prsten na jejich rukách. Nejsou vázáni celibátem.    Můj táta byl knězem tajně vysvěceným v době totality za účelem zachování církve u nás pro případ krvavého pronásledování, které ze strany Sovětského svazu tehdy hrozilo. Bohu díky, nenastalo, ale tatínek v tajných strukturách skryté církve po celou doby totality působil.  Kromě něj mě pohled na kněžství formovalo také několik vynikajících římskokatolických kněží.

Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?  Mohu-li odpovědět v krátkosti, zmíním větu sv. Františka z Assisi. Ten, když posílal své spolubratry k evangelizační službě mezi lidi, řekl jim: „Kažte! Kažte ze všech svých sil! A bude-li to zapotřebí, můžete při tom použít i slov!" Z toho vyplývá, že nejsilnější pomocí lidem v jejich hledání víry je osobní příklad života, který se pohybuje v atmosféře ctností a střízlivosti a který se kryje s našimi slovy, jimiž svůj život doprovázíme.                              Mohl by jste nám blíže přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na bohoslovce?   Velmi rád. Je tomu již 13 let, co při své pastorační službě ve farnosti Vysočany u Blanska vyučuji liturgickou hudbu s zpěv na Liturgické katedře CMTF UP v Olomouci. Po celou dobu se setkávám se studenty - bohoslovci v kněžském semináři, kde s nimi prožívám dva dny v týdnu. Kněžský seminář je místem, které je třeba chránit, podporovat modlitbou i hmotnou pomocí, protože je třeba dát bohoslovcům najíst a v zimě zatopit - a to něco stojí. Snažíme se jim pomáhat tím způsobem, že určitou existenční starost přebíráme na sebe místo nich, abychom jim umožnili maximální soustředění na studium, modlitbu a jejich zrání.

Kněžský seminář naše veliká naděje a budoucnost...    

Kde Vás nejvíc "tlačí boty"?    To vám nepovím. O tom mluvím se svým Pánem.

 Na co se nejvíc těšíte?    Teď se velmi těším na návštěvu papeže Benedikta XVI. My jsme s ním v duchovním kontaktu při každém slavení mše svaté. Jistě víte, že je výslovně zmiňován v mešním kánonu. Tvoříme s ním duchovní společenství. Žijeme z jeho služby. S důvěrou se jím nechávám vést. A právě při jeho návštěvě můžeme toto duchovní společenství a sounáležitost prožít fyzicky. To je veliký dar. Nesmírně by se mýlil ten, kdo by v účasti na této papežské mši svaté viděl jen nějakou demonstraci síly českomoravského katolictví, nebo exhibici. Je to možnost fyzicky prožít společenství kolem oltáře se zástupcem Krista, které jindy prožíváme duchovně. V tomto smyslu se snažím zvát na toto setkání i svoji farnost a bude mě velkým potěšením, když nás, takto podobně smýšlejících, bude víc.    

 Kdo je Vaším životním vzorem a proč?     Životní vzory se mění podle okolností lidského zrání. Podobně, jako tomu bývá se svatořečením světců. Ti totiž bývají veřejně prohlášeni za svaté až ve chvíli, kdy je jejich životní styl, způsob dosažení svatosti a jejich ctnosti zvlášť

potřebné postavit „do světla pozornosti" lidí v souvislostmi s jejich obtížemi a výzvami jejich doby.   Tak také i já si volím své životní vzory - nebo spíše si přibírám další - podle okolností mého života. Mým životním vzorem je nyní svatý Jan Maria Vianney, patron kněží i roku, který nyní prožíváme. Dále svatý Vincenc, kněz, který se nechal několikrát prodat do otroctví, aby tím vykoupil jiné otroky, svatý Maxmilián Kolbe, který položil život pro zachování života druhého člověka v koncentračním táboře. Také svatá Terezie od Dítěte Ježíše - kvůli její nesmírné důvěře v Boha.                                                             Děkuji za odpovědi na otázky.

 

Poděkování sester premonstrátek.  Sestry děkuji za dar poutníků NJ z Rožné. K jejich obvyklému apoštolátu patří modlitba za  maminky, které mají rizikové těhotenství nebo podle prognóz jejich dítě není zdravé nebo ženy, které nemohou počít dítě.  Při návštěvě mi ukázaly hromádku fotografií „vymodlených" dětí.  Za 14 roků jich už „mají" 1637.  O dítěti, které přežilo dvakrát smrt v lůně své matky - příště (nemám místo).

Poděkování dobrodincům. Pán Bůh zaplať všem - kteří se svými dary, modlitbami, přijetím do svých domovů - pomohli pěším poutníkům na Velehrad a tím se připojili k této pouti.  Více o jejím průběhu příště.

                                                          

 Pozvánky.   

    6. pěší smírná pouť P.MUDr. Ladislava Kubíčka. Vyjdeme  v sobotu 12.9.2009 od hrobu P.Ladislava v Kunštátě v 8 hodin. Půjdeme krásnou přírodou přes Doubravici (zastávka na občerstvení)  do Sloupu v Moravském Krasu, kde zakončíme pouť mší svatou v 17 hodin. Délka 20 km, autobus zpět do Kunštátu zajištěn.

    Pouť - Sloup,  Křtiny, Vranov u Brna (autobusem) - Neděle 11.10. 2009 (datum je přesunut na říjen, kvůli návštěvě sv. otce Benedikta v ČR.  Program: 7,30 mše svatá v  Sloupu,  10,30 - mše svatá ve Křtinách, možnost oběda ve Křtinách, 14 - svátostné požehnání na Vranově u Brna.   Je nutné se přihlásit - (přihlášky  co nejdříve, nejpozději do 3.10.) se zálohou 150 Kč  u jáhna L. Kince.

    Slavkovice - kostel Božího Milosrdenství a sv. Faustyny.    Rádi bychom pozvali všechny do Slavkovic:     1) Každou třetí sobotu v měsíci - 16 - začátek programu - modlitby a sv. zpověď, v 17 hod - mše svatá  2) Od začátku postní doby 2009 (25.2.), každou sobotu a neděli po celý rok od 15 - 17 hod. v kostele ve Slavkovicích bude možnost zpovědí nebo duchovního rozhovoru s knězem.   Kontaktní čísla: Farnost Jámy: 566 502 856;  Slavkovice:  Infolinka /bohoslužby, poutě.../: 566 502 853 info@slavkovice.cz; Prosby - Kniha milosrdenství: 566 502 852 kniha@slavkovice.cz;  Nahlašování skupin: 566 502 854 pout@slavkovice.cz. Na stránkách http://www.slavkovice.cz/ najdete další informace.   Děkujeme a přejeme Vám hodně Božího požehnání  - za otce pallotiny:  P. Wojciech Zubkowicz SAC

 

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí N. Jeruzalém na rok  2009 a 2010

      2009   

13. listopad     Žďár n/Sáz II       P.Jiří Veselý SDB       

14. prosinec       Olešnice

       2010  

13. leden         Vel.Meziříčí                                            

12. únor              Rad.Svratka 

                  12. březen                                                                     

13. duben            Křtiny

                  12. květen        Heřmanov u Vel.Bíteše  P. Ing. Mgr. Karel Chylík

                  14. červen        Rožná                                   

                  13. červenec    Lysice                                                 

13. srpen          Oslavice  

                  13. září             Jámy                                                  

13. říjen            Březí

                  12.listopad                                                                   

13. prosinec     Olešnice                              

 

 Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

Srdečné pozvání na 118. pouť  NJ - v úterý  13. října 2009 v 18 hodin

                               do Nového Veselí hlavní celebrant  P. Jan Peňáz, farář ve Křtinách    

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.9. 2009. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.  

 Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz   

Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.