Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

Tyto dny nám nesení každodenních křížů, bolestí a trápení pomáhají nést a prosvětlují krásné a radostné události a slavnosti. Např.: narozeniny sv. Jana Křtitele, slavnost svatých Petra a Pavla, kněžská a jáhenská svěcení, primiční mše svaté, připomínka výročí svěcení, slavnost svatých Cyrila a Metoděje a mnoho místních poutí.

Nejen pro dnešní den Vám posílám úryvek horského kázání Pána Ježíše, který předkládá Církev dnes v liturgii: Ježíš řekl svým učedníkům: "Nedávejte svaté věci psům a neházejte svoje perly před vepře, nebo je nohama pošlapou, obrátí se proti vám a roztrhají vás. Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon a Proroci. Vejděte těsnou branou. neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou!"

K životu, podle tohoto životodárného Slova vám posílám myšlenky ve zpravodaji a požehnání - Váš jáhen Ladislav

P.S.

Ještě jsou volná místa na pouť po slavných poutních místech Litoměřické diecéze - viz pozvánky ve zpravodaji.

Nový Jeruzalém č. 7/2012

 

Zpravodaj  pro 151. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Pán Bůh) v Oslavici u V. M.- v pátek 13. července  2012 v 18 hodin.

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Rožné

   Ve  středu 13. června přijelo a přišlo na pouť NJ do Rožné pěti autobusy, auty a pěšky asi  450 poutníků. Svátost smíření udělovalo 7 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.     

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                          

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti    

6) na smír za hříchy celého světa

Kázání Mons. Jiřího Mikuláška na pouti NJ  v Rožné:

    Je doba prvních svatých přijímání, prvních svatých zpovědí a tak vlastně děti začínají, nastupují do určitého řádu života - měsíční pravidelná sv. zpověď,  pravidelné sv. přijímání - to by se měl člověk naučit pro celý  život.  Může nás povzbudit, co k tomu řekl sv. otec Benedikt  XVI.  Stal se papežem v roce Eucharistie. Svolal do Říma z celé Itálie 100 000 dětí, které byly u prvního sv.
přijímání.  Měli možnost se ho na něco zeptat.  Jeden chlapec se ptal:  „Papeži, jak to bylo, když  tys měl první sv. přijímání?"  A svatý otec říká: „ Byl krásný den a já si uvědomil, že začíná nová etapa mého života. 
Pokřtěný člověk dospěje k tomu, že rozpozná obyčejný chléb od svátostného chleba - může přistoupit ke svatému přijímání.  Prosil jsem - Pane  Ježíši, 
buď vždycky se mnou a hlavně, ať já jsem vždycky s Tebou. A  tak to dělám dodnes."  Máme návod. 
Dnes je určitá mezera v tom, že připravujeme  děti na první sv. přijímání,  a až je přijmou, tak zapomeneme je učit, jak Pána Ježíše přivítat, jak to s Ním prožívat.  To díkůčinění je velmi důležitá věc. 
   A potom se ho jedna holčička zeptala: „ Když chodíme ke zpovědi, tak se zpovídáme stále ze stejných hříchů.  Má to cenu chodit každý měsíc?"  A svatý otec na to řekl: „ Ano to je pravda, to souhlasí, máme pořád stejné hříchy.  Když máme svůj pokojíček, tak ho uklízíme také každý týden.  Je to pořád stejné
smetí.  A kdybychom to nedělali, tak by nám to za chvilku přestalo vadit. A sv. zpověď to je vlastně duševní, duchovní hygiena.  Jestliže si toho přestaneme všímat, tak ztratíme cit.  Za chvíli přijdeme na to, že žádné hříchy nemáme, že jsme nikoho nezabili. Ale jak to vypadá s naším vztahem k Bohu,  to potom v tom chybí. 

Dnešní úryvek z evangelia hovoří o tom, že Pán Ježíš nepřišel zrušit zákon,  ale, že  ho přišel naplnit.  Přišel ho naplnit láskou. A tu lásku je třeba pěstovat. Sledovali jsme to v prvním čtení,  jak Eliáš bojoval  s Bálovými kněžími o uznání pravého Boha.  Izraelité nakonec říkali, že Hospodin je pravý Bůh, protože spadl oheň z nebe. Eliáš to nepotřeboval - ten oheň z nebe - protože on měl s Pánem Bohem  osobní zkušenost.
On věděl, že Pán Bůh je jediný  Bůh. A tou svou vírou to umožnil poznat Izraelitům.  Přivést je k uznání Boha, aby se obrátilo jejich srdce.  A jak to 
můžeme udělat my?  Tím, že dáme Pánu Bohu možnost, aby skrze nás něco dělal.  A k tomu je potřeba mít  víru.  Je potřeba, tam, kde se cítíme osamoceni -
jako Eliáš, sám a proti němu 500 Bálových proroků, lidé odvrácení od pravého Boha - my to můžeme také někdy takto prožívat. 
Když jsem si v padesátých letech stěžoval jednomu knězi, který se vrátil z komunistického vězení, jak ubývá lidí v kostele, dětí v náboženství, on mě řekl: „Věříš tomu, co Církev učí?" - „Věřím." - „Tak zůstaneš, i kdybys měl být sám." Proč?  Protože, když jsem o něčem přesvědčený, že je to pravda, tak se toho nemohu vzdát.  Pravda se nezískává hlasováním, ani počtem těch, kteří ji zastávají.  Pravdu poznáváme ve svém srdci - takhle je to správné a tak i kdybych  měl zůstat sám, i kdybych měl být za to upálený, tak musím vytrvat.  Vydržet. To je ten základní způsob, jak pěstovat lásku.   Krásným vzorem nám může být Panna Maria.
Připravil jsem si pro to dnešní setkání slova sv. otce Benedikta XVI., když vydal svou encykliku Deus caritas est - Bůh je láska,  tak poslední odstaveček věnoval Panně Marii.  „K životu svatých nepatří pouze vyprávění o jejich pozemském životě, nýbrž také jejich život a působení po smrti."  My jsme to poznali s Anežkou.  Jak Anežka znovu vstoupila do dějin našeho národa, jak zaúčinkovala, před těmi víc než dvaceti lety.  Je potřeba, abychom na to nezapomněli.  Ve svatých se objasňuje, že ten, kdo směřuje k Bohu, se nevzdaluje lidem, nýbrž se jim stává opravdu blízkým.  Na nikom jiném to nevidíme lépe než na Panně Marii.  Slovo Ukřižovaného, určené učedníku Janovi a jeho prostřednictvím všem Ježíšovým učedníkům  - To je tvá matka. - se v každé nové generaci stává novým způsobem pravdivé.  Maria se opravdu stala matkou všech věřících.  K její mateřské dobrotivosti, stejně tak jako k její panenské čistotě a kráse se utíkají lidé všech dob a ze všech částí světa.  Ve svých potřebách i nadějích, ve svých radostech i utrpeních, ve své osamocenosti, stejně ve svém sdílení. Lidé vždy zakoušejí obdarování její dobroty, zakoušejí její nevyčerpatelnou lásku, kterou právě ona rozdává z hlubin svého srdce. Svědectví vděčnosti, která se jí projevuje ve všech světadílech a ve všech kulturách představuje uznání oné čisté lásky, která nehledá sebe,  ale prostě a jednoduše chce dobro. Tady, možná, někoho může napadnout, jak to může Panna Maria stihnout.  Tolik lidí se na ni obrací a tak mě napadá, jak P. Marek Orko Vácha jednou měl článek v jednom časopise.  Začínalo to: „Katolický týdeník píšou pražští intelektuálové pro moravské věřící."  Když to potom otiskli v Katolickém týdeníku, tak to trošičku upravili, aby to tak netrčelo.  On tam uvádí takový příklad: Když se řekne, že se zjevila Panna Maria na Turzovce, tak český věřící se zeptá: „Jak je to možný?" a Moravan řekne: „A co chtěla?".   A to je právě to.  To jsou věci, které nemůžeme pochopit, které věříme. Ale my věříme někomu. Věříme Bohu, věříme Kristu, který nám ji dal za matku, a proto nad tím nemusíme mudrovat, protože nic nevymudrujeme.  Ale máme, můžeme s tím mít zkušenost.  S tou pomocí Panny Marie a svatých. Jedna moje zkušenost - ne s Pannou Marii - ale se svatým Antonínem.  Já jsem nemohl najít svůj diář. Všechno jsem prohledal a nic.  Vzpomněl jsem si na svatého Antonína, patrona věcí ztracených a hledajících.  Řekl jsem: „Svatý Antoníne, jestli můžeš, tak mi pomoz."  A během čtvrthodiny jsem si vzpomněl a zavolal jsem na Vranov, kde jsem včera byl a kde jsem ho zapomněl. Byl tam. Cestou sem jsem si ho tam vyzvedl a už mám zase hlavu.  Zase už mám určitou jistotu v tom co podnikám. Je to taková prostá věc, někdo tomu nemusí věřit, že zasáhl svatý Antonín.  Ale to je moje osobní zkušenost z dnešního dne.

A u Panny Marie ještě jedna krásná věc.  Panna Maria je na straně dobra každého člověka. My ji vzýváme jako Neposkvrněnou Pannu a na druhé straně jako Útočiště hříšníků.  Jak se to srovnává?  My můžeme vždycky být na straně dobra druhého člověka, ať je to na straně nejhoršího člověka na světě - můžeme mu přát dobro.  
Toto dělá Panna Maria, ona stála na straně katů, kteří Pána Ježíše křižovali.  Ona prosí za všechny, i za ty křesťany, kteří ji třeba nevzývají.  Protože je to Matka a protože jí byli svěřeni všichni. Všechny děti Církve, které se staly dětmi Otce, jí tak  byly svěřeny. Můžeme to vydedukovat z toho, že na svatbě v Káně k Panně Marii nepřišli ti snoubenci, aby jí řekli: „Přimluv se u toho svého syna, ať něco udělá."  Ona si sama všímá a sama šla.  Nejprve  k Synu a pak to zařídila, připravila u těch služebníků, ne naopak.  Ale obojí připravila a proto je Panna Maria  prostřednicí všech milostí.  Ona není další úřad s razítkem. Ona připravuje cestu tomu, co se má stát. Připravuje naše setkání s Bohem, to co potřebujeme, ona nám vyprošuje.  Prosí i za ty, kteří ji neprosí, aby za ně prosila. Prosí za všechny křesťany ostatních denominací, protože je matka všech. 
Také my máme stát na straně dobra druhého člověka.  I když někdy stát na straně dobra druhého člověka může znamenat, že stojíme proti němu, ale pro jeho dobro.  Myslím, že to nikdo nepochopí špatně. Je to tak.     Kdysi v hospici v Brně
bylo nějaké výročí a zpíval tam židovský soubor.  Zpívali v sále a za nimi byl kříž.  Jak zpívali, tak jsem se díval na kříž a říkal jsem v duchu: „Pane Ježíši, líbí se ti to, když tady zpívají?"  A byl jsem si jistý, že ano. A potom sestřička, řeholnice - alžbětinka, každému z nich dávala růži.  Potom jsem hovořil s jedním lékařem,
který tam v tom hospici pomáhá, on řekl: „Já nejsem věřící, já cítím ve svém svědomí, že to mám dělat. A tak jsem  mu položil ruku na rameno a řekl mu: „Říkal jsem si, když tady zpívali ti židé - s vámi chci být  jednou v nebi."  A to můžeme říct o každém člověku. S tebou chci být jednou v nebi.  Ty na to ještě nemáš - ale jak je to se mnou?  Tímto způsobem otvíráme své srdce pro Boží lásku.   
Úcta věřících k Panně Marii, pokračuje sv. otec,  dokládá neomylnou intuicí toho, že taková láska je možná.  Někdo řekne: „To přece nejde."  Nedávno byl na Petrově den pro děti a tam jsem se zmínil, že blahoslavený papež Jan Pavel II., když měl po tom  atentátu a probral se, první co bylo, že odpustil tomu vrahovi.  Jeden chlapec mi řekl: „To přece není možný, když on mu ublížil, on mu odpustí."  A to je křesťanství, Pán Ježíš na kříži prosil za ty, kteří ho ukřižovali. A Panna Maria nám ukazuje, že je to možné.  Je to možné díky tomu nejniternějšímu sjednocení s Bohem, které dovoluje, abychom jím byli zcela proniknuti, což je podmínka, která dovoluje tomu, kdo se napojil z Boží lásky, aby se také on sám stal pramenem, z jehož tečou proudy vod.  Maria - Panna i Matka - nám ukazuje co je láska, kde se nachází její původ i její stála se obnovující síla. To nám připomíná evangelium z vigilie svatodušní: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije a z jeho nitra budou tryskat vody prameny živé vody do života věčného."  My přijímáme Boží Lásku - Ducha Svatého.  Z nás má tryskat láska do světa kolem nás.  Svatý otec končí encykliku: Jí, Panně Marii, svěřujeme Církev, její poslání a službu lásky. A uzavřel to modlitbou, kterou uzavřu to naše povídání: Svatá Maria Matko Boží tys darovala světu pravé světlo, Ježíše, svého syna, Syna Božího. Ty ses bezvýhradně odevzdala  Božímu povolání a tak se stala zdrojem té dobroty, která prýští z Něho. Ukaž nám Ježíše, veď nás k Němu, uč nás Ho poznávat a milovat, abychom byli schopni opravdové lásky a uprostřed žíznícího světa byli pramenem vody živé. Amen. 

 

   Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo  7 480 Kč, které jsme darovali na
celostátní setkání mládeže v srpnu ve Žďáře n/Sáz.  Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Pavlovi, roženeckým farníkům a všem, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

Poděkování za  11. pouť  NJ ve farnosti Rožná

Díky velké milosti Boží, úžasné Boží režii , přímluvám Panny  Marie se 13. června
v naší  farnosti uskutečnila  150. pouť NJ . Děkujeme hlavnímu  celebrantovi mše svaté ,  generálnímu  vikáři brněnské diecéze Mons. Jiřímu Mikuláškovi, za povzbuzení   k víře a  k předávání víry   dětem, druhým lidem.  Poděkování  patří všem kněžím  za obětavou službu při svátosti smíření , panu varhaníkovi a všem poutníkům , kteří připutovali do naší farnosti Sv. Havla , abychom  prožívali 
společenství víry, naděje, lásky a radosti.  Děkujeme Pánu Bohu  za požehnání pro naši farnost,naše rodiny, které přichází skrze 11 měsíců ustavičné modlitby svatého růžence v kostele  u sochy Panny Marie, Matky Lásky a  obrazu Panny Marie, který putuje vesnicemi naší farnosti.  

Farní společenství sv. Havla v Rožné

Představení hlavního celebranta  poutě NJ v Oslavili u Velkého Meziříčí
P. ThDr. Lukáše Ondřeje Szendzielorze, děkana a faráře ve Velkém Meziříčí
a Borech.   

Kdy a kde jste se narodil?   
Narodil jsem se 30. prosince 1970 v Siemianowicach v Polsku. Moje rodné město s počtem obyvatel kolem 80 000  se nachází asi 7 km od Katowic. 

Rodiče, mládí, vojna, povolání?    
Rodiče zemřeli, tatínek byl architekt. Na základní školu jsem měl blízko, asi dvě minuty pěšky. Na gymnázium už to bylo horší - 10 km do sousedního města Chorzów. Od roku 1989 jsem byl v semináři v Katowicích.  

Vaše cesta ke kněžství?     
Strýc matky byl knězem. Můj strýc, bratr otce, byl knězem. Já jsem od roku 1980 byl ministrantem. Duchovní povolání jsem poznával od svého mladí. Definitivní rozhodnutí jsem udělal na střední škole.   

Kdo Vám nejvíce pomohl na této cestě?   
Bylo hodně lidi, které jsem potkal v životě. A proto nebudu tady nikoho jmenovat.

Co si představujete pod pojmem nová evangelizace?  

Mluvit o Bohu způsobem, který pochopí člověk XXI. stol. Jedná se o způsob jak mluvit dnes a tady o Bohu.

Čemu nebo komu vděčíme, za to, že jste odešel z rodné země - Polska - k nám? 

Možná že to zazní sobecky, ale bylo to moje svobodné rozhodnutí - kladná odpověď na jednu z nabídek práce v ČR.     

Jaký je podle Vás rozdíl mezi životem katolíků v Polsku a České republice? 

Rozdíl je tak velký, že by to stačilo na knihu.

 Jaká byla Vaše dosavadní kněžská působiště a čeho si vážíte v současných farnostech, za co jste zde vděčný?      

Po vysvěcení v roce 1995 jsem tři roky pracoval ve farnosti sv. Maxmiliána Kolbeho v Tychach v Polsku. Od roku 1998 jsem na Moravě - nejdřív jsem byl kaplanem v Moutnicích u Brna. Od 1999 farářem v Blučině, administrátorem v Měníně od roku 2000  a v Přísnoticích od roku 2003. Od 1. srpna 2008 jsem farářem  a děkanem ve Velkém Meziříčí a Borech.

   Na co určíte sbírku na pouti NJ v Oslavici?  

Je mnoho různých dobročinných projektů, jejichž autoři stále prosí o pomoc. Není jednoduché rozhodnout, zvláště, když se čas od času některé projekty  ukážou jako dílo podvodníků.  Pro sbírku v Oslavici jsem vybral nadaci Člověk v tísni, která má u naší veřejnosti  dobré jméno díky tomu, že pomáhá účinně v těch  njchudších zemích světa.  Líbí se mi jejich projekt skutečný dárek.  Za peníze které vybereme koupí chudé rodině např. kozu, slepice, osla, krávu, kanystry na vodu apod.  Je to pomoc účinná v tom, že chudý člověk dostane od nás něco, co potřebuje k životu, a přitom se o to sám musí dál starat, aby mu to sloužilo.  Je
to naplnění starého přísloví - „Člověče přičiň se, Pán Bůh ti pomůže." Jsme
s jáhnem zvědaví, jak sbírka v Oslavici dopadne - jakou náš společný dobrý skutek bude mít podobu - tu si můžeme určit sami.  Pro majitele internetu - více informací
můžete najít na www. skutečnýdárek.cz

Plnění vůle Boží

Oslovilo mne kázání z Bohdalova a budu se snažit si je občas znovu přečíst a uplatňovat v životě. Je měsíc červenec - měsíc svatých Cyrila a Metoděje. I oni patří k těm, kteří konali to, co po nich Bůh požadoval. Byli vzdělaní kněží a byli ochotni plně pracovat pro Církev. Byli povoláni na první misii a osvědčili se. Potom mohli zůstat ve svém klášteře a konat své každodenní povinnosti. Ale přišlo poselstvo z Velké Moravy a císař ví, že pro tento úkol jsou nejschopnější. Neodepřou, ale musí se dobře připravit. Nebylo to „jednoduše sbalit kufry" a jít. Jsou obeznámeni se situací.  Chtějí-li uspět je třeba vytvořit písmo, bez kterého by byli odkázáni na Germány. Vytvářejí slovanskou abecedu, překládají Písmo svaté a vytváří i novou liturgii. Cesta je dlouhá i nebezpečná, ale je neodradí. Je to vůle Boží a oni ji chtějí plnit. Na Moravě jsou sice s láskou přijati panovníkem i obyčejnými lidmi. Ale ďábel nespí a klade obtíže. Musí do Říma obhájit překlad Písma i liturgie.  Papež se z toho raduje, ale Boží prozřetelnost odvolává na věčnost Konstantina-Cyrila. Metoděj však zase uposlechne Boží vůli a vrací se na
Moravu. A zase ďábel nespí. Plnění Boží vůle nikdy není snadné, ale pomoc Boží
pomáhá. I my jsme vyzýváni konat Boží vůli jak v rodině, společnosti, v církvi. Jak ji plníme? Bez Boha to nedokážeme, ale s ním ano. Proto si stále vyprošujme pomoc z Nebe - od Panny Marie  i svatých.                   
Bratr Klement Maria.                                                  

Pozvánky

Společenství Cyrilometodějských poutníků vás srdečně zve na Pouť na slavná poutní místa Litoměřické diecéze:    Filipov (české Lurdy), Jablonné v Podještědí (sv. Zdislava), Bohosudov, Hejnice (český Mariazell),  Třeběnice (místo muč.
smrti P. L.Kubíčka), Křešice,  Litoměřice, Osek,    Mariánské Radčice, Č. Kamenice.         Termín:   čtvrtek 19. -  sobota 21. července 2012V ceně pouti :  doprava, 2 x nocleh, 3x večeře, 2x snídaně, režie.   Přihlášky (co nejdříve - počet míst omezen) se zálohou (dospělí: 2000, děti a studenti: 1000, děti a studenti z početných rodin: 500) na adrese: jáhen Ladislav Kinc, 592 64 Prosetín 79; tel. 516463315 nebo 606948970; e-mail: kinc@biskupstvi.cz      Srdečně zvou:  Mons. Jan Peňáz a jáhen Ladislav Kinc

 

Pozvánka na primiční mše svaté: 
1.7. v 15 hodin na farních humnech ve Žďáře n/Sáz - u sv. Prokopa - P.
Josef Novotný, 

6.7. v 11 hodin v Jámách - P. Karel Janů.

Pěší pouť na Velehrad 
v pořadí již dvanáctá - bude letos v termínu 20. - 25. srpna 2012.  Všechny důležité  Informace na:http://www.poutnik-jan.cz/pesi-pout-na-velehrad

9. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka. Sobota 8. 9. 2012.

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok   2012, 2013, 2014

2012

13. září Pavlov

12. října  Zvole

13. listopad Měřín

13. prosinec  Olešnice

2013

14. leden Velké Meziříčí

12. únor Žďár n/Sáz I.

březen

12. duben Lísek

13. květen Nové Veselí

13. červen  Jimramov

12. červenec Oslavice

srpen

září

14. říjen Jámy

listopad

13. prosinec Olešnice

2014

13. duben Bohdalov

13. květen Březí 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............ 

 Srdečné pozvání na 151. pouť NJ - v pondělí 13. srpna 2012 v 18 hodin do Olešné,  hlavní celebrant   -  dá-li Bůh a všichni svatí - novokněz

 

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 7. 2012. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ
sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.