Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

"Vezmi a čti" - život svatých je žité evangelium.

Dnes má svátek sv. Faustyna, apoštolka Božího milosrdenství,  apoštolka bezmezné důvěry v Pána Ježíše. Je to už šest roků, kdy zvláštním způsobem skrze její relikvie vstoupila tato spiritualita do našeho kraje - Slavkovice (kaple, pallotini) a Rovečné - a dějí se "věci" - viditelné  i neviditelné (jen mít otevřené oči a duši - můžeme užasle zírat, děkovat a .....dál prosit). 

Jako pozornost k jejímu svátku Vám posílám  jednu z  modliteb, kterou jí vnukl Pán Ježíš a doprovodil ji příslibem milosti obrácení hříšníka, za kterého se ji bude modlit:

Krvi a Vodo, která jsi vytryskla ze srdce Ježíšova jako zdroj milosrdenství pro nás - důvěřuji Ti.

K náplni měsíce října slova učitelky Církve sv. Terezičky: "Růžencem můžeš obdržet všechno."

Srdečně zdraví a všem Vám žehnám - ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého - Váš jáhen Ladislav

Nový Jeruzalém č. 10/2010

Zpravodaj  pro 130. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Bůh) v Březí - ve středu 13. října  2010 v 18 hod.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Jámách.

  V pondělí 13. září přijelo a přišlo na pouť NJ do Jam  čtyřmi autobusy, auty a pěšky přes 500 poutníků. Svátost smíření udělovalo 6  zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

                

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání   

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                           

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     

6) na smír za hříchy celého světa

                                        

Myšlenky z promluvy  P. Marka Hlávky:

 

Bratři a sestry, jsem rád, že po jedenácti letech jsem mohl přijet do jamské farnosti, zvlášť při této příležitosti, kdy se tady schází  Nový   Jeruzalém.  Přemýšlel jsem jaké texty vybrat pro tuto mši.  Říkal jsem si, mělo by tam být něco o Jeruzalémě a mělo by tam být o tom jak máme prožívat naši víru.  Všechny ty tři texty Písma, které jsme slyšeli, mluví o tom, jak sv. Pavel, Korinťané, král David, P. Maria, prožívali svoji víru. Každý den, u krále Davida slyšíme o slavnosti, u Panny Marie slyšíme o všedním dnu. Všichni dělají něco co se dá nazvat slovy „nad rámec jejich povinností".  Nikdo  jim to nepřikázal, přemýšleli a říkali si, co mohu udělat pro to, aby moje víra v Boha byla živá, hlubší, intenzivnější. Ten příběh o přenesení archy Hospodinovy do  Jeruzaléma se čte v předvečer slavnosti Nanebevzetí P. Marie.  My jsem doputovali, v těch textech je řeč o pohybu.  Každý pohyb musí mít cíl, každá správná cesta  musí mít cíl, když ho nemá je to bloudění.

  My jsme také na cestě, na cestě k Bohu. Dnes jsme sem přišli, abychom se znovu ujistili, že jdeme dobře.  Abychom se ptali Boha: „Bože, jdu dobře, chceš, abych šel právě touto cestou? Bože, kudy mám jít dál?" Díváme se na Matku Boží, která je už v cíli této cesty.  Chceme se jí inspirovat a chceme si uvědomit, že ona šla za Ježíšem. Chtěl bych dnes připomenout něco, co je velmi důležité a na co se zapomíná. Kořeny, z kterých vycházela a vyrůstala Matka Boží, P. Maria. K tomu se musíme vrátit k prvnímu čtení.  Nevíme, kdo to napsal, říkáme tomu člověku Kronikář. Tušíme, že to byl člověk, který měl velmi blízko k Jeruzalémskému chrámu. S největší pravděpodobností to byl kněz, starozákonní kněz. Byl to člověk velmi zaujat bohoslužbou, liturgií, každodenní bohoslužbou.  Uvědomme si, že z bohoslužby, čerpáme velkou sílu pro svoji víru. A tak on popisoval, jak ta bohoslužba probíhala v Jeruzalémském chrámu a jak začínala. A říká, první základ položil král David. Nechal přinést do Jeruzaléma archu úmluvy.  To byla dřevěná schrána, potažená zlatem,  kterou měli nosit na tyčích. Uvnitř byly desky Desatera, mana, Áronova a Mojžíšova hůl. Archa úmluvy byla znamením Boží přítomnosti mezi nimi, mezi Izraelity. Když chodili po poušti, bydleli ve stanech a Bůh řekl: „Postavte pro archu stan." Bůh nežádal nic víc.  Žádal to co měli oni.  To je první velká myšlenka - Bůh, náš‚ Bůh je pokorný, skromný, on bude tam, kde jsem já, ale musím mu říct - přijď. Jak šly roky, oni začali bydlet v dřevěných domech, archa jen ve stanu a  nebyla ani v hlavním městě, byla v Hebronu. Král David dobyl Jeruzalém, opravil ho a jako poslední „třešničku na dortu" - rozhodl se, přenést tam Boží archu. První pokus nedopadl dobře.  Naložili archu na vůz, který táhl dobytek a vezli ji do Jeruzaléma.  Ale ta dobytčata sešla z cesty a hrozilo, že archa spadne.  Přiskočil člověk, který se jmenoval Oza a archu zachytil.  Jenže, jak mnozí víte, na archu úmluvy nesměl nikdo sáhnout. On byl za to potrestán - zemřel na místě.  Proč byl potrestán, vždyť chtěl pomoci, aby archa nespadla. Proč? Archu měli nést na tyčích. Byl tam někdo pohodlný a řekl - je těžká a my jsme unavení, ulehčíme si to, obejdeme to.  Takhle přemýšleli Adam s Evou. Když člověk začne hledat vedlejší cestu, kdy začne uhýbat, tak to nedopadne dobře. Oni si také říkali, máme to nosit na tyčích, ale my víme, jak to udělat lépe. Adam s Evou si to také říkali, had jim napovídal, Pán Bůh to s vámi nemyslí dobře, já to s vámi myslím lépe.

       Vy sami to víte lépe......obrovská chyba, když si člověk myslí, že to s ním Bůh nemyslí dobře. Říká si, já to vím lépe - je to obrovská pýcha a pýcha předchází pád. Vždycky je tam ten pád. Král David, když začne připravovat druhý pokus přenesení archy do Jeruzaléma, ví, že je to potřeba dobře připravit. A pořád je tady ten problém - Levité jsou staří, archa je těžká a co tedy dělat.  Archu nesli synové Levitů.  Když člověk bude chtít a bude se namáhat, tak najde způsob, jak to udělat dobře, ale člověk musí chtít. Vždycky byli lidé, kteří chtěli a kteří nechtěli.  Jedni říkali - to nejde, druzí - to půjde, když budeme chtít.  Jde o to, abychom patřili mezi ty lidi, kteří chtějí a hledají jak to půjde.

    Jak žít svoji víru, ve dnech  slavnostních  i ve dnech všedních. Král David ustanovil kdo má zpívat, kdo má hrát, kdo má nést. V okamžiku, kdy začala slavnost, král David se stáhl do pozadí, protože hlavní byla archa, ne král.  Král nikomu nediktoval musíš zpívat to či ono a ne jinak,  musíš mávat tak či onak a ne jinak. Král David jim dal svobodu, aby každý vyjádřil svou víru, tak jak to cítí. Náš Bůh není ten, který by z nás chtěl mít vojáky v uniformách a všichni budete křičet hurá a všichni budete křičet stejně. Každý z nás má svobodu a tu svobodu můžete projevit a svoji víru můžete vyjádřit svobodně, už je to na vás. David před archou dokonce tančil, to už jsem zase nečetli.  V tu chvíli ho viděla jeho manželka, dcera krále Saula a pohrdla jím. Král se tam zesměšňuje, že tam tančí jako nějaký šašek. Ale král David říká, ne, já jsem šťastný a budu tančit před Bohem, protože to tak cítím.

    Bratři a sestry, v době, kdy žil král David, všichni ti okolní králové říkali - já jsem Bůh, mně se klanějte a David byl vyjímka - ne, já jsem s vámi, služebník Boží. Bohu se klanějte, Já jsem vám budu ukazovat na Boha, to je to.  To je další rys, jak by měla vypadat naše víra - ukazovat na Boha.  Ne někomu něco vnucovat, ale aby moje víra ukazovala na Boha. Aby to nebylo něco hraného, vyumělkovaného, ale abych to byl já, se svou přirozeností, se svými schopnostmi.

  Bratři a sestry, teď trošku přeskočím - k Marii.  Maria jde k Alžbětě.  Proč tam jde?  Protože cítí, že ji tam bude potřeba, anděl ji tam neposílá, anděl jí říká, že Alžběta počala.  Maria cítí, že je třeba tam jít. Je to úkon její mysli, je to úkon jejích nohou, je to také úkon její víry.  A to je to krásné spojení - ty věci, které konáme každý den - „obyčejné" - abychom dělali ve spojení se svojí vírou, to je to krásné, co na Matce Boží obdivujeme a co se od ní chceme učit. Jak jsem říkal - P. Maria - nevyrostla ve vzduchoprázdnu. Chodila do školy, učila se číst, psát, počítat, učila se náboženství.  Chodila do chrámu a základ té bohoslužby v chrámu položil král David.  Ta bohoslužba byla pořád stejná. To byly její kořeny, z toho ona vyrůstala a v tom byla její síla.

   Bratři a sestry, když vyjedeme kamkoli za hranice, nechci se dotknout žádného cizince, ale bohoslužba u nás ve všední den je nesmírně bohatá, nesmírně krásná. Ministranti, zpěv, varhany - opravdu jsme bohatí. Možná si to neuvědomujeme, ale Církev u nás přežila dobu totality v kostele.  Bylo to omezené, bylo to okleštěné, říkali - v kostele si dělejte co chcete. Bohoslužba, která probíhala tady v kostele udržela víru mnoha lidí. A za to máme taky děkovat. A pořád obnovovat svoji účast na bohoslužbě.  Aby to nebylo - poslali mě sem, každou neděli se sem chodí, jdou sousedi, tak já jdu taky. Aby to bylo moje rozhodnutí, já tam chci být, já se toho chci činně zúčastnit. Nejenom, že je tam moje tělo, ale že je tam i moje duše.

   Bratři a sestry, i my navazujeme na základy, které položili ti před námi. Vyrůstáme z kořenů a snažíme se předat těm, kteří přijdou po nás. Co to bude, jaké to bude - nevíme.  Neměli bychom být nějakými pesimisty, ale měli bychom být optimisty.  Papež Pavel VI. říkal v jednom svém kázání - dnešní doba potřebuje takové křesťany, kteří budou svědky.  To znamená, nebudou o své víře příliš mluvit, ale budou podle své víry žít.   Tak vám, ale i sobě přeji, aby se nám to podařilo, abychom ukazovali na ten Jeruzalém, na to místo pokoje, abychom následovali krále Davida, následovali Matku Boží Pannu Marii, abychom slavnosti prožívali s vírou, abychom dny všední, jako návštěvu a pomoc druhým lidem, prožívali s vírou.  Abychom se všichni jednou sešli u Boha v nebeském Jeruzalémě  - ať se tak stane.  Amen.

   Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo  10 947 Kč, které jsme darovali na pomoc farnosti Hrádek u Znojma.  Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Tomášovi a všem, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení hlavního celebranta poutě Nový Jeruzalém v Březí

• P. Mgr. Blažeje Hejtmánka, faráře vMěříně.
• Q.

Kdy a kde jste se narodil? 

Narodil jsem se 29.12.1980 v Mostištích u Velkého Meziříčí. Pocházím z malé obce Březí, která leží asi 7 km od Velké Bíteše. V Březí  máme farní kostel,  který je zasvěcen „ Jménu Panny Marie". Rodiče pracují a mám ještě dvě mladší sestry Veroniku a Danielu.

Vaše cesta ke kněžství?     

Po maturitě jsem téměř na poslední chvíli poslal přihlášku ke studiu na teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, a to na program Pastorační asistent - pedagog  volného času. Byl jsem přijat, ale během studia se ve mně ozýval hlas, který mne zval ke službě kněze. K rozhodnutí jít cestou kněžství jsem dospěl, až když jsem byl ve třetím ročníku. Přerušil jsem studium v Budějovicích a po přijímacích pohovorech do kněžského semináře jsem v září roku 2003 nastoupil do Teologického konviktu v Olomouci. Po roce jsem dále pokračoval ve studiu teologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Kde všude jste působil?    

Jako jáhen jsem působil ve farnostech Letovice, Vísky u Letovic, Rozhraní a Cetkovice. Po vysvěcení na kněze jsem byl jako kaplan ve farnostech Boskovice, Knínice u Boskovic a Svitávka a nyní působím jako administrátor ve farnosti Měřín.

Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?     

Kam až je historie lidstva rozeznatelná, lze zjišťovat, že idea Boha existovala. Marxisté předpovídali konec víry. Prohlašovali, že na konci poroby se člověk obejde bez medicíny Boha. Ale i oni museli poznat, že víra nikdy nepřestává, protože je skutečně vždy už v člověku samotném. Je to něco živého, co s člověkem buď může růst, anebo se právě tak může otupovat a odumírat. Nicméně i v nevěřícím člověku nějak přetrvává otázka, jestli snad přece jen něco není. Víra v Boha není vědění, které se dá naučit jako matematika či zeměpis. Není to jen záležitost, kterou si připouštím. Víra si žádá celou existenci, vůli, lásku, odpoutání se, je v ní pořád nutné překračovat pouhé vědění či pouhé dokazování. Náboženství není nástrojem k polepšení člověka. Věřící lidé si nedělají nárok, že jsou lepší než ti druzí. Ale především tu jde o Boha samého: o jeho lásku, o jeho tvůrčí moc a dobrotu i o jeho dary.  Náboženství také není jen nějakou berličkou. Právě naopak. Pomáhá nám postavit se na vlastní nohy a čelit skutečné realitě. Je nám povzbuzením, abychom se odvážili položit si základní životní otázky. Učí nás řešit mnohé existenční problémy. Co má člověk dělat? Nebát se žít víru naplno.

Kde Vás nejvíc "tlačí boty"?   

V naší farnosti nyní probíhá rozsáhlá rekonstrukce fary. S tím pochopitelně přichází spoustu komplikací, těžkostí, překážek a starostí. Ale s tím se musí počítat.

Na co se nejvíc těšíte?   

Na co se nejvíc těším? Tak asi na to, aby  se toto velké dílo s Boží pomocí dobře zdařilo.

Mohl by jste nám blíže přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na stavbu nových varhan ve farnosti Březí?  

Apoštol vybízí věřící, kteří se společně scházejí v očekávání příchodu svého Pána, aby společně zpívali žalmy, hymny a duchovní písně (srov. Kol 3,16). Zpěv je znamením plesání srdce. Proto sv. Augustin říká: „Kdo miluje, ten zpívá" a již ve starověku vniklo přísloví: „Dvakrát se modlí, kdo dobře zpívá."  A ke společnému liturgickému slavení neodmyslitelně patří hlas varhan.  Píšťalové varhany jsou v naší latinské církvi ve velké úctě jako tradiční hudební nástroj. Jak říkají církevní dokumenty  - jejich zvuk dovede dodat církevním obřadům podivuhodný lesk a mocně povznést mysl k Bohu a k vyššímu světu. Varhany ve farnosti Březí jsou již ve velmi špatném stavu a proto i tato sbírka má napomoci, aby pořízení nového nástroje dopomáhalo ke hlubšímu a krásnějšímu prožívání liturgie a tak aby se člověk mohl víc a více, i skrze jejich zvuk setkat s živým Bohem.                 Děkuji za Vaše odpovědi.

 

                                                 Křest a katechumenát

 

 Když se někdo v dospělosti chce nechat pokřtít církev od něho žádá, aby prošel alespoň roční katechezí - seznámením se s tím, co je to víra v Trojjediného Boha se vším, co s křesťanskou naukou souvisí. Chtějí-li rodiče nebo jejich zástupci pokřtít nemluvně nebo dítě před užíváním rozumu, je na nich žádáno, aby žili v praktikujícím křesťanství, aby byli zárukou, že jejich dítě v rodině projde něčím podobným jako je katechumenát dospělých. Školní nebo farní výuka to má upřesnit a doplnit. Z doby totality je mnoho pokřtěných, kteří však toho o víře ví málo nebo nic. Církev když něco požaduje, ví proč. Chceme-li, aby svět byl lepší, aby radostná zvěst z evangelia „prokvasila" svět a společnost, je třeba zvláště v této oblasti to brát velice vážně. Kličkování, výmluvy, nedůslednost ke křesťanství nepatří. Bratře-sestro, zamysli se nad tím. A co s tím máš dělat? Je měsíc říjen a budou následovat zimní měsíce, kdy by se dal ušetřit čas pro četbu Písma, hlavně Nového zákona i jiné náboženské literatury nebo periodik. Ale také před takovouto četbou nezapomeň prosit o dary Ducha svatého. Bude-li to ve společenství celé dospělé rodiny,

bude to ještě lepší. Důvěřuj Bohu a on ti pomůže. Vzývej P. Marii a svaté, ať u nebeského Otce tobě i vám vyprošují hojnost jeho darů.                     Bratr Klement Maria

 

7. Smírná pěší pouť P.Mudr.Ladislava Kubíčka se s pomocí Boží uskutečnila v sobotu 11. září 2010 za krásného počasí. 20 km za slunečného počasí  pěšky ušlo  67 poutníků - nejstarší - 76 roků, dva nejmladší Anežka a Románek se vezli v kočárku. (Nezvládnu to? - To slovo neznám! -P.L.Kubíček, jedno z jeho životních hesel). Poutní statistka -  účastníci podle farností: Praha a Bystřice n/Per - po 6; Olešnice - 5;  Kunštát, Tvarožná - 4; Jihlava, Rudikov, Prosetín, Rozsochy, Lysice - 3;  Křtiny, Radešínská Svratka, Litoměřice, Vysoké Mýto, Moravské Prusy, Třebíč, Dubňany - 2;  Brno, Bedřichov, Štěpánov n/Svr, Rychnov n/Kn, Deblín, Strachotám, Dalečín, Babice n/Svit, Veverská Bitýška, Černovice, Kladky, Ostrov n/Osl - 1.

  Sešli jsme se na hrobě P. Kubíčka, P. Peňáz promluvil o významu a smyslu křesťanské pouti a potřebných pomůckách: třech poutnických holích a po požehnání na cestu jsme vyrazili.  Každý poutník dostal lístek do poutnické tomboly, do které paní spisovatelka MUDr. Marie Svatošová věnovala 20 ks svých nových knih - Tykadla víry.  Cestou poutníci přijímali svátost smíření u P. Jana Peňáze a P. Tomáše Koumala z Kunštátu, kteří nás doprovázeli celou cestu.  V Doubravici na faře na nás čekal tradiční polední odpočinek s vynikajícím gulášem.  V kostele uděloval svátost smíření náš hostitel P. Pavel Klouček, po adoraci a svátostném požehnání jsem vyšli do dlouhého kopce do Petrovic a potom už do Sloupu, kde nás přivítal P. Karel Chylík, místní farář,  který vedl byl hlavním celebrantem závěrečné mše svaté.  V promluvě nám nabídl rozjímání o milosrdném Otci a potřebě smíru.  Po vylosování poutnické tomboly jsme nasedli do připraveného autobusu, který nás zavezl do Kunštátu.   Bohu díky!  Vy, kteří si děláte plány na příští rok a už máte kalendář si můžete poznamenat naše srdečné pozvání na sobotu 10. září 2011 - v 8 hodin (dá-li Bůh a všichni svatí) začne na hrobě P. Ladislava Kubíčka 8. Smírná pěší pouť.  A radostný příslib - svou přítomností nás (dá-li Bůh a všichni svatí) poctí litoměřický otec biskup Jan Baxant. 

 

                                                            Pozvánky.

  

Slavkovice - kostel Božího Milosrdenství a sv. Faustyny.  Rádi bychom pozvali všechny do Slavkovic:     1) Každou třetí sobotu v měsíci - 16 - začátek programu - modlitby a sv. zpověď, v 17 hod - mše svatá  2) Každou sobotu a neděli po celý rok od 15 - 17 hod. v kostele ve Slavkovicích je možnost zpovědi nebo duchovního rozhovoru s knězem. Kontaktní čísla: Farnost Jámy: 566 502 856;  Slavkovice:  Infolinka /bohoslužby, poutě.../: 566 502 853 info@slavkovice.cz; Prosby - Kniha milosrdenství: 566 502 852 kniha@slavkovice.cz;  Nahlašování skupin: 566 502 854 pout@slavkovice.cz. Na stránkách http://www.slavkovice.cz/ najdete další informace. Děkujeme a přejeme Vám hodně Božího požehnání - za otce pallotiny:  P. Wojciech Zubkowicz SAC

 

Národní pouť do Říma - ve dnech 9. - 11.11.2010 - informace ve farních vývěskách.

 

Vezmi a čti.  Příprava na cyrilometodějské jubileum - vše na www.vezmiacti.cz.

          

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok  2010, 2011, 2012

 

2010  

13. prosinec     Olešnice   - P. Slavomír Peklanský SAC, kaplan v Radešínské Svratce    

 

2011 

13. leden  Velké Meziříčí;

14. únor  Rad. Svratka;

14. březen Bystřice n/Per;

13. duben Lísek;

13. květen Nové Veselí; 

13. červen   Jimramov ;

13. červenec Radostín;                                                   

13. srpen  Oslavice;  

13. září  Olešná;                                          

13. prosinec     Olešnice

    

2012

 leden Velké Meziříčí;

únor R.Svratka;

duben  Březí; 

květen Nové Veselí;

srpen Olešná

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

   

Srdečné pozvání na 131. pouť NJ - v pondělí 15. listopadu 2010 v 17 hodin do Velké Bíteše - hlavní celebrant - opat Mgr. Marian Rudolf Kosík z Nové Říše

     

Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.10. 2010. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.