Noc kostelů ve Křtinách 2010

Začala jako jinde zvoněním, mší svatou a krátkou adorací s tichou prosbou, aby to vše chystané přineslo duchovní užitek.

Ve Křtinách trvala 3 hodiny a měla jasnou strukturu: Tři přednášky a mezitím tři modlitby z breviáře.

Dnes se nazývají Denní modlitba církve, dříve se jim říkalo: Církevní hodinky. Proto byly v každou celou hodinu. Modlili se je otcové premonstráti z novoříšského kláštera, protože jejich předchůdci měli Křtiny na starosti víc jak půltisíciletí.  Zpívali je krásně česky z kancionálu, takže se lidé mohli přidat. Ti, kdo se nepřidali, mohli procházet kostelem, a přitom  modlitbu nerušili - což by neplatilo případě, že by  byla mše svatá. Nejdojemnější bylo, že premonstráti  ve Křtinách společně zpívali hodinky naposledy před dvěma stovkami let i když tenkrát latinsky. Když Josef III. v roce 17584 zrušil zábrdovický klášter, odkud sem dojížděli, dožívali otcové zde. Poslední opat Michael Marave zde L.P. 1819 zemřel a je pochován na místním hřbitově. Letos se modlili třikrát a bylo to živě, žádná ukázka nebo představení.

Modlitby začaly během večerního klekání ve 20 hodin společným Anděl Páně a oni pak zpívali večerní chvály, v 21 hodin modlitbu se čtením a po 22. hodině modlitbu před spaním.

První přednášku měl o půl osmé večer o. Tomáš Prnka. Půl hodiny mluvil nadšeně o zjevení Panny Marie v Bukovince před 800 lety, o úctě k ní zde ve Křtinách a její soše. Svůj výklad prokládal vtipnými větičkami či postřehy, které bych nazval: Perličky (o. Tomáše) z Perly Moravy. Když například vysvětluje, že sv. Cyril a Metoděj, kteří zde také křtili, mají na památku toho na každé straně svatostánku svůj obraz,  říká nakonec: „Každý lehce pozná, kde je svatý Cyril. Je to tom krajním obraze."

Druhou přednášku měla Bc. Anna Horáková, která nás seznámila  s křtinskými zázraky a poutěmi vůbec. Byla k tom,u nad jiné povolaná, protože ve své bakalářské práci se podrobně zabývala  Křtinskou knihou zázraků" jejíž druhý název je  „Zázračná uzdravení v Oudolí křtinském". Třetí přednášku o malířské výzdobě kostela měla  Mgr. Michaela Šeferisová Loudová, PhD. jako její předřečnice také z Masarykovy univerzity v Brně. Zatímco jiní průvodci vás nechají sedět v lavici, kroutit hlavou na všechny strany  a zaklánět ji až to bolí  a přitom vás unavují rozborem slova freska a životopisy malířů a všech jejich pomocníků, ona nás vodila po kostele tak, abychom fresky viděli pěkně z boku, přesně popsala, kdo přesně na nich je a teprve až jsme to  věděli, dodala ty všeobecné údaje o malování fresek a podobně.

Mezitím se lidé mohli podívat na ještě na dalších sedm míst v kostele a okolí, třeba i na oratoř. Dvě paní ze Křtin, jedna 57 letá a druhá 70 letá si pochvalovaly, že jsou na oratoři poprvé a měly z toho upřímnou radost. Podobně mohli lidé vidět kůr, kostnici, staré ambity a zimní kapli, ve které mohli ochutnat dobroty napečené farníky a něčeho teplého nebo studeného (samozřejmě nealkoholického) se napít. Mohli jít i do kaple svaté Anny, kde  ochotná rodina připravila celovečerní  program pro děti. Mimo jiné si psaly na papírové vlaštovky svá přání a prosby, tedy modlitby,  a na závěr je pouštěli z kůru hlavního kostela. Posledním  místem, kam se mohlo zajít, byla vysečená a vykolíkovaná plocha pro nové ambity na druhé straně kostela. Kvůli dešti tam však moc lidí nešlo.

Na závěr dal otec opat Marian Kosík všem požehnání.