Duchovní obnova ve Slavkově u Brna

28. 3. 2009

Téma: Život jako pouť 

 Článek vložil P. Milan Vavro

Duchovní obnova na téma Život jako pouť, ve mně probudila maličko nostalgickou vzpomínku na dobu před 30 lety, kdy jsme jako „náctilení“ a „cetiletí“ chodili s naším „spolčem“ každoročně týden před svatodušními svátky pěšky do Křtin. P.Peňáz Totalita netotalita, dopravili jsme se do Pozořic a odtud se šlo společně s „Pozořáky", „Brňáky" a dalšími, kteří se během cesty přidávali. Po cestě bylo několik zastavení na občerstvení těla i ducha. Šlo se většinou lesem, takže cesta nebyla stereotypní a na konci, v cíli, na nás čekala Panna Maria Křtinská a nezapomenutelný otec Prnka. Škoda, že s pádem totality, padly i tyto pěší poutě do Křtin a na podzim do Sloupu. Byly sice nahrazeny autobusovými poutěmi, ale ty pěší měly v sobě něco víc, něco, co se nedá popsat, může se jen zažít. No, kdoví, třeba se tato tradice dá ještě vzkřísit...? Neudivilo mne, že průvodcem naší letošní postní duchovní obnovy se stal poutník tělem i duší, otec Jan Peňáz, ovšem co mě dojalo a potěšilo, je, že o. Jan je současným farářem ve Křtinách a nástupcem o.Prnky. To, že není žádným poutním teoretikem, ale praktikem par excellence, je o něm všeobecně známé a bylo to zřejmé po celou obnovu. Když člověk putuje daleko, musí šetřit síly a energii, takže na nějaké „vykecávání" není čas, protože správná pouť znamená přinejmenším fyzickou oběť, ale hlavně očistu ducha. Přesně podle takových pravidel vypadala obnova i přednášky o. Jana – krátké, stručné, výstižné, bez balastu „omáček", polopatické a plné Ducha Svatého. O to víc prostoru, tak jako při opravdové pouti, zůstalo pro vlastní usebrání, ztišení a očistu duše svátostí smíření. Podle permanentně zaplněné kaple s vystavenou Nejsvětější Svátostí, bylo zřejmé, že pracující, katolická žena, nejenže potřebuje, ale přímo touží po klidu v Ježíšově bezprostřední blízkosti, kde může čerpat sílu pro svůj, často nelehký život manželky, matky, babičky, prababičky, farnice, zaměstnankyně a …?! ....prostě pracovní síly na několik neviditelných pracovních úvazků, o kterých ví nejvíc právě ON, Ježíš. Když to shrnu dokola kolem, tak alespoň za sebe mohu říct, že tato duchovní obnova nepřinesla nějaké převratné myšlenky, ale připomněla, vysvětlila a upevnila mnohé a důležité, na co v každodenním shonu zapomínáme, a taky obveselila zábavnými historkami o.Jana, pohladila jeho úsměvem a povzbudila na pouti k Věčnosti, na které se nacházíme bez rozdílu úplně všichni. Záleží jen na nás, do jaké míry si to uvědomujeme, do jaké míry si to připouštíme a do jaké míry děláme něco pro to, abychom do cíle naší pouti dorazili, třebaže unavení, s životními puchýři a škrábanci, ale šťastní a s čistou duší.

To vám všem k nastávajícím Velikonocům přeje poutnice Ludmila Nosková

 

P.S. : No a na konec děkuji našim milým sestřičkám za láskyplnou srdečnost, tradičně vynikající jídlo a příjemné prostředí, které nám již po několikáté poskytují a připravují. A dík taky těm mladým dívenkám, které nás tak mile obsluhovaly při obědě. Ono místo zábavy nebo třeba randění obsluhovat 140 ženských, to je taky oběť. Díky.

 

Další příspěvky:

Na sobotu jsem plánovala práci, na kterou mi nezbýval čas během týdne, a protože dopoledne jsem byla v zaměstnání, myslela jsem si, že na obnovu nemusím. Když mi, ale den před tím přišla SMS zpráva od sestry z farnosti s pozváním na obnovu, nedalo mi to, a alespoň na odpolední část jsem se vydala. A děkuji a nelituji. Oslovila mě mše svatá, při které jsme měly možnost v delší pauze vkládat v tichu srdce Pánu všechnu chválu, radost, dík, ale i starosti a obavy. V té chvíli jsem s jistotou prožila, že Pán Bůh o mně ví a slyší všechno. Bylo to povzbuzení naplněné pokojem a radostí. Kdyby skrze obnovu obnovil Pán Bůh jen můj vztah ke mši svaté, myslím, že to není málo. Ale Pán Bůh dává víc než dáme my Jemu a tak i práci, kterou jsem měla v plánu, jsem zvládla a zbytek dokončila další dny. Určitě to nebyl ztracený čas a věřím, že se několikanásobně vrátí.

Děkuji všem, kdo obnovu pro ženy připravili, zvláště sestřičkám a ostatním. Jana P.

 

  Obnova mne naplnila Boží láskou, nadějí, novou energií a krásnými myšlenkami. Umožnila mi poodstoupit od každodenního shonu a podívat se na mou osobní pouť z povzdálí. Obnova pro mne byla i překvapivě aktuální a velmi mne oslovila. Byla jsem obdarována vidět dar poznání, pokory a lásky. Vzhledem k tomu, že jsem dosud na žádné "křesťanské" pouti nebyla, obnova mi do duše také vložila touhu putovat na poutní místa s mými blízkými. Přednášky otce Jana byly stručné, plné krásných myšlenek, které byly jasně pochopitelné a dobře strukturované. Také mne velmi zaujala myšlenka: "Jednu hodinu denně děkovat Pánu Bohu". Velmi podnětné! Vnímáme svůj život natolik pozitivně, že najdeme dostatek pozitivních podnětů k díkům?? Ano! Jde jen o to, jak se díváme. Z obnovy jsem domů letěla, fyzicky i v duši. Také chci vyjádřit velký obdiv a velké díky sestrám za organizaci celého dne.

Moc Vám děkuji! PB

 

  Byla jsem poprvé. Jsem velmi spokojená. Dík za duchovní obnovu a za výborný oběd! Doporoučím dalším, aby nás příště přijelo víc!  Byla jsem tady poprvé a doufám, že ne naposled. Jsem velmi spokojená se vším, co jsem dnes prožila. Děkuji z celého srdce. požehnání Byla jsem poprvé, jsem spokojená, je to tu moc pěkné. Děkuji za všechno a doporučuji všem.