17. listopad 2009 ve Křtinách - česky

  začal už v předvečer. U pomníku padlých promluvila paní starostka a všichni - mladí i staří, rodiče i děti - se se světélky vydali ke škole.

Zazpívali jsme hymnu, paní starostka připomněla všechny kladné stránky uplynulých 20 let a pak také upozornila na nedostatky klidným a kladným způsobem zároveň ukázala směr k lepšímu.

Pan ředitel školy nejprve vyjádřil potěšení, že přišlo tolik žáků, ačkoli to nebylo povinné a pak je vyzval, aby se nebáli svobodně  snít a přát si.

Jedno přání jsem měl říci i já.

Odvolal jsem se na slova chorálu, který tak často zazníval právě před 20 lety a přál jsem našemu národu, aby Bůh na přímluvu sv. Václava nedal zahynouti nám ni budoucím, aby utěšil smutné a zahnal vše zlé. Pak jsem si dovolil citovat ještě slova mladší písně z Moravy, písně cyrilometodějské z 19. století: Nechť tvůj oltář nikdy neuhasne .... A připomněl jsem, že tím nemyslím jen kamenný oltář v našem památném chrámu na protějším svahu křtinského údolí, ale ten oltář, na kterém se přináší oběť, oběť  vlasti nebo pravdě a někdy i ta oběť nejvyšší, o které se mluvilo u pomníku. Když budeme připraveni k oběti, můžeme se těšit, že se splní přání a náš národ nezahyne.

Pak žáci každé třídy vypustili balon. Byl slepený z listů papíru, na které každý napsal nebo namaloval svoje přání, uvnitř byla suchá hořlavina, která balon pomalu zvedla. Devětkrát tak letěla dětská přání vzhůru.  

Dnes před 11. hodinou zazvonily všechny zvony a začala mše svatá na poděkování za 20 let svobody s prosbami o dary Ducha svatého pro všechny, kdo dnes nesou odpovědnost za její dobré využití v EU, ČR, našich krajích,okresech, městech, vesnicích a osadách. Toto jsem oznámil i svým přátelům ve Francii, na Slovensku a v Rakousku a oni mně odpověděli, abych poděkoval a poprosil i za ně. Připomněl jsem to všem přítomným (přes 30 lidí  - ze Křtin okolních obcí i z kraje Vysočina, mezi nimi dost dětí a mladých). Zpívaly sestry ze Společnosti sester Ježíšových z Olešné.

Na lidi z ciziny, kteří s námi byli duchovně spojeni, jsme pamatovali zvláště v závěrečném požehnání, které bylo v praevropské řeči -  latinsky. Pak jsme se po chvíli ztišení v pravé poledne pomodlili Anděl Páně a pustili zvonohru, kde 27 zvonů a zvonků zahrálo 5 mariánských písní. Tak měli sváteční poledne všichni občané Křtin.