119. pouť Nový Jeruzalém v bazilice minor ve Žďáře II. v pátek 13. listopadu 2009 v 17 hod - zpravodaj

 

 Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

Benedikt XVI. nám dal rok kněží - máme za sebou už víc než čtvrtinu. Můžeme zpytovat svědomí - co pro naše kněze děláme. Jedna z takových možných "prací" je vyprošovat jim milosti potřebné pro věrnost jejich povolání a horlivé službě. (Dík patří všem, kteří už takřka 10 roků se o to snaží každodení modlitbou sv. růžence při NJ)

  Za patrona tohoto času dal kněze - sv. Jana Maria Vianeye. Mnozí nad ním lámali hůl - díky Bohu je vzorem. Mnohé napovídá jedna z klíčových událostí jeho života, kdy po překonání mnohých těžkých překážek jeho farář  znovu žádá o jeho vysvěcení na kněze:

.....Poslední slovo bude mít prelát Courbon. Tento prelát spravoval diecézi v nepřítomnosti arcibiskupa.  Když ecullský farář řekl, co si myslí o svém svěřenci, chvíli mlčel, Potom se na kněze, jehož úsudek i věrnost ve víře dobře znal, zadíval moudrýma očima a zeptal se: "Je Vianney zbožný? Uctívá Matku Boží? Modlí se růženec?"  - "Ano, je vzorem zbožnosti!" - "Vzorem zbožnosti, právě to Francie dnes potřebuje.  Zbožné kněze. Tak dobře, přijímám ho.  to ostatní doplní Boží milost."....... (a doplnila)

    (W. Hünermann: Farář arský, Karm. nakl. 2007, str.83)

Pro povzbuzení a vytrvalost v dobrém, radost ze života přijměte zpravodaj NJ č.11/2009. 

Na přímluvu svatých apoštolů Šimona a Judy, P.Marie ať Vám žehná Bůh - Otec,Syn a Duch Svatý.

                                                                                     Váš jáhen Ladislav

P.S.

Pán Bůh zaplať za dary na opravu fary v Rovečném.

 

 Nový Jeruzalém č. 11/2009

  Zpravodaj  pro 119. prosebnou mariánskou pouť,

 

která se bude konat (dá-li Bůh) ve Žďáře n/Sáz - zámku v bazilice minor  Panny Marie a sv. Mikuláše - v pátek 13. listopadu  2009 v 17 hod.

 

    Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Novém Veselí.

V úterý 13. října přijelo a přišlo na pouť NJ do Nového Veselí čtyřmi  autobusy, auty a pěšky  přes 500  poutníků. Svátost smíření udělovalo sedm  zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

 

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) za nová a trvalá kněžská a řeholní povolání

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                          

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti  

6) na smír za hříchy celého světa

 

 Promluva P. Jana Peňáze, faráře ve Křtinách:

Ve Velkém Meziříčí je pochován Zikmund Helt z Kementu, má tam na hrobě svůj znak. Stejný obraz najdeme ve znaku Nového Veselí, protože zásluhou tohoto pána bylo Veselí obnoveno a rozšířeno, proto je to Nové Veselí a dneska dokonce městys. Chci však vzpomenout na jednoho živého občana z města velkého mezi říčkami malými. Zná ho mnoho lidí z celé naší  vlasti, protože ji zastupuje na mezinárodních závodech. Je to motocyklista Ivo Kaštan, který jezdí Ralley Paříž Dakar. Mluvil o tom i na faře po žehnání aut a motorek. A vyprávěl, jak jezdí přes poušť. Všude kolem pusto, proto je to poušť. Celé hodiny, celé dny. A pak vyprávěl. Co viděl na vlastní oči: Najednou tam jde žena, pěšky, celá v tom černém závoji, nese děcko. Dokola kolem pusto a prázdno a ona klidně  a vytrvale šlape dál.

1. 

Za týden začnou lidové misie ve Slavkově. Žehnali jsme domy, vstoupili jsme do bytovky s 8 byty, až na jednoho nebo dva všichni zdvořile a slušně odmítli. Pusto a prázdno, i když všude je možné vidět zárodky naděje. Třeba v tom slušném odmítnutí můžeme cítit, že to nejsou zabouchnuté dveře ani u bytu ani u srdce. Jak je nás málo, to si uvědomí i malé děti i na Vysočině, když se podívají, kolik ze třídy jich rodiče přihlásili do náboženství. I my se můžeme s podobnými pocity dívat kolem sebe. Proto rádi jedeme na Nový Jeruzalém, kde nás je více. Proto přijíždí nástupce svatého Petra povzbudit svěřený lid a utvrdit jej ve víře, proto jsme rádi, že papež přijel, rádi jsme tam jeli  a děkujeme Bohu, že dopřál příznivé počasí.

2.  

Každá poušť však skrývá život, i když vypadá jako mrtvá. I ta naše poušť, kdy často nevíme kudy kam, kdy si připadáme sami, daleko od lidí a vzdáleni od Boha. Motocyklista na poušti najednou uviděl ženu uprostřed písku. Jakoby spadla z nebe. Přitom tam asi místní lidé takto cestují. My si také často připadáme sami, opuštěni, jako na poušti. Říkáme si: Jak to všechno dopadne, jak to všechno zvládneme? Najednou se z ničeho nic objeví třeba dopis, telefon nebo malý vzkaz, neobjednaný, nevyžádaný, ale přesně na míru sedící a povzbuzující v té chvíli nejpotřebnější. Pozdravení od Boha, jak říká jedna věřící sestra. Prostě spadne to z nebe, přesně tak, jak to připadalo závodníkovi, když viděl člověka, který postupoval krůček za krůčkem tou planinou, kde se řítila auta a motorky stokilometrovou rychlostí. I v tom pouštním písku jsou semena, která při prvním a jediném jarním deštíku vzklíčí, vyrostou a uzrají. V té šedi všedního života se objeví kvítek, kvíteček, malý Boží pozdrav. A člověka potěší, že Bůh o nás ví, že nezapomíná, že nám připravuje oázy, ostrůvky zeleně na poušti života. Učili jsme se, že se u nich cestující zastaví, občerství, aby mohli pokračovat dál.

3.

 Na poušti jsou někdy i kaktusy. Krásné, ale pichlavé. A jsou jistě i na té poušti velmi užitečné. Nemusíme však chodit na poušť. Není růže bez trní. Nemusíme chodit do zahrady ani do květinářství. Maria vítězí s mečem v srdci, napsal kdosi. A pomáhá. Proto se k ní modlíme Maria, pomoz přišel čas, milostná Matko slyš náš hlas. Nemáme právo opravovat modlitby, je potřeba se podřídit slovům, které schválila církev, ale sami si můžeme říci: Bolestná Matko, slyš náš hlas i v naší bolesti. A pomoz nám. A ona pomůže. Pošle svého Syna. O něm čteme v listě Židům: Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky. Pomůže, je Spasitelem světa, je Salvator mundi. A on se ozve. Pošle i do té naší pouště svůj pozdrav. Boží pozdravení, je přece Boží Syn,

Závěr: 

Proto ho tady společně vzýváme. A věříme, že nás potěší v té naší opuštěnosti, samotě, která nám může připadat jako poušť. Že nás potěší tak, abychom v té dnešní oáze, ostrůvku zeleně,  nabrali sílu a šli, třeba sami, jako ta žena na Sahaře během závodu, abychom šli a vydrželi aspoň do dalšího Nového Jeruzaléma příští měsíc. A pak znovu čekejme další pozdrav z nebe, přímluvu Panny Marie, pomoc toho, který je skutečně Salvator mundi, Spasitel světa. A těšme se, že v síle jeho pomoci vytrváme až do cíle, až do nebeského Jeruzaléma.

Amen.

     Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 20 917 Kč, které jsme darovali na opravu fary v Rovečném. Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Miroslavu Kazíkovi a všem lidem, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení hlavního celebranta poutě NJ ve Žďáru n/Sáz  - P. Jiřího Veselého SDB,  faráře  v Moravských Budějovicích .

    Kdy ses narodil a odkud pocházíš?

 Přesně na přelomu starého a nového liturgického roku. Neděle nejbližší tomuto dni je vždy 1. adventní. Světec toho dne je jedním ze dvou prvních učedníků Páně. Su ze Štatlu, ale kořeny mám na Vysočině: z tatínkovy strany přes Židenice v Bobrůvce a z maminčiny přes Bystrc na Svojanově.

     Rodiče, mládí, řeholní povolání?

 Vyrůstal jsem v muzikantské rodině, otec dirigent a matka varhanice v Brně u minoritů, oba učitelé hudby. Klavír mě neminul a k tomu trocha violoncella. U sv. Janů jsem byl pokřtěn „hlásnou troubou diecéze" P. Norbertem Škrdlíkem. Poznal jsem zde spoustu kaplanů, za kterými jsem pak jezdil se sourozenci hrát a zpívat při jejich bohoslužbách. Myslím, že až tatík bude přecházet z tohoto světa do Otcovy náruče, měl by být odevzdán jako diecézní varhaník. Ale nevím, jestli to nevzbudí závist. Film „Už zase skáču přes kaluže" mě poznamenal natolik, že si s touhou po koních nedám asi pokoj do smrti. Zatím v sedle toleruju svého patrona, ale hodlám se mu ještě více připodobnit. Také jsem byl doma v zoologické zahradě a protože v pavilonu šelem bylo plno, tak jsem se chodil starat aspoň o krokodýly, hady a želvy. Později mi jedna doma zdechla a tak jsem zanevřel na chov zvířat v domácnosti, protože mi jich bylo líto. Měl jsem tu možnost prožít tři legendární chaloupky s Kájou, dnešním biskupem v Praze, od tzv. Potápky až po Prostiboř, kde nás vybrali estébáci. Jednou ve čtvrtek odpoledne před písemkou z ruštiny jsem byl zavolán do ředitelny a já vítězoslavně opouštěl nemilosrdné spáry naší třídní. Když si dnes čtu výpověď z mého prvního výslechu, žasnu, kde se to ve mně bralo.       

Tvoje cesta ke kněžství a působiště?

Její počátky hledám někde u největšího brněnského Betléma, v Loretě a na Svatých schodech. A zároveň v kruhu ministrantů svatotomášského konventu. Jako rodina jsme jezdili také na Příchovice ještě za salesiána Josefa Pavlase a Jizerky se mi staly druhým domovem. Mirek Šimáček mne oslovil, abych si vzal jedno zastavení křížové cesty. Byla to moje první modlitba vlastními slovy. Myslím, že kvůli mému povolání ke kněžství 6.8.1978 umřel papež Pavel VI. Do té doby mě, třináctiletého ministranta, víra a církev nezajímaly, ale od té chvíle mi bylo jasné, že na budoucího papeže toho bude trochu moc a tak jsem se rozhodl, že mu budu pomáhat. No, nevím! V Litoměřicích jsem byl do Ježíše úplně zblázněný. Modlilo se to samo. Ve druháku jsem prožíval tajný noviciát, navštívil Jana Pavla II. v Římě, v klášterní knihovně v Kostelním Vydří složil první sliby, pak s odjištěným samopalem hlídal muniční sklad. Přípravu na jáhenskou službu jsem prožil ve znamení kanonizace Přemyslovny Anežky. Považuji si, že jsem byl vysvěcen na kněze mezi prvními naším biskupem Vojtěchem. Nastoupil jsem do Moravských Budějovic, pak jsem kaplanoval v Brně-Líšni, tamtéž jako ředitel střediska mládeže a pantáta převor, Rumburk, nezapomenutelné tři roky na Fryšavě poblíž P. Simajchla (posledního interpreta II. Vatikánu), Pardubice a nyní zpět v Morbudkách.      

Kdo ti nejvíce pomohl na této cestě?

To je těžký. Ale chci vzpomenout ještě Michala Špačka. Byl to první člověk, který mi otevřel kněžské srdce. Velice si jej vážím pro jeho velkorysost a svobodu. Kdokoli jiný by se třepal na nové „své" povolání, ale on mě klidně poslal za salesiánem Pavlem Klimovičem na Staré Brno. Palladium města Brna dělalo své. No to je gól - v Roce kněží mi dochází, že v křestní kronice mám zápis Jiří Jan Maria, ale já ty jeho tejden starý plesnivý brambory moc neprožívám. Přesto na mě nezapomněl.

     Co si představuješ pod pojmem nová evangelizace?

 - Nic nového, nic zvláštního. Např.: nebýt moc zpózivej Duchu svatýmu, žít jako milovaný syn Boží v této zemi, sdílet duchovní svět s nepokřtěnými (např. skauty), nebýt důležitý jak čerstvě natřené zábradlí, nerejpat se v druhých a mít smysl pro tajemství, radovat se z bukového listí, pískovcových skal a nebe plného hvězd. Nic moc, že?

     Jak jsi prožil návštěvu papeže Benedikta XVI., tvůj nejkrásnější zážitek?

 - V pražské katedrále při nešporách, na letišti v Brně při nedělní eucharistii i ve Staré Boleslavi při setkání mládeže. Myslím, že Benedikt se fakt snažil, náš biskup si to zjevně užíval a já s ním, na Petra Vrbackýho jsem byl hrdej, Janáček k Brnu prostě patří a mládež svým zpěvem to na závěr korunovala a vodšpuntovala. A Benediktovo: „Pravda je návodem ke svobodě a dobro je dokonalostí svobody."

     Co může věřící člověk dělat pro to, aby vzrostla víra v jeho okolí? -

 To vopravdu nevím. Snad žít jako vykoupený člověk, Ježíšův sourozenec, Boží obraz. Prostě něco normálního, žádnej moc pobožnej.

     Co tě v poslední době nejvíc potěšilo? -

 Úsměv lidí v kostele, ale je to nebezpečný. Kněz pak nedokáže najít „Amen". Taky jsem dokázal pořídit na faru pračku. A mám tolik práce, že už nemám čas ani na hříchy.

      Co tě nejvíc zarmoutilo?

 Když musím někoho někam poslat a potřebuji k tomu sprostý slovo, kde je „r". Když moji bližní umí zavírat jen vnitřní okna a na ty vnější nechaj chlejstat. Když se Táta na chvíli odmlčí.

      Mohl bys nám blíže přiblížit úmysl sbírky?

Když je ten kněžský rok, tak P. Jaroslavu Gajdošíkovi, našemu Maximovi, v Semilech, když už musí žít v takové ratejně. Já bych šel normálně do bytovky, docela obdivuji jeho věrnost.

     Kde tě nejvíc „tlačí boty"?

 V totální angličtinové a řemeslné neschopnosti.

     Na co se nejvíc těšíš? 

 Až budu v nebi jezdit na koních a kouřit dýmku před roubenkou.

     Co vidíš jako důležité, na co kladeš důraz v Roce kněží ve své farnosti?

Poněkud mě vyděsilo, že po Roce se sv. Pavlem je další „Rok". A tak jej vnímám jako výzvu spíše pro nás, presbyterium - bratrstvo kněží: nezachraňovat furt ty druhé, ale nechat trochu zachránit sebe.

      Kdo je tvým životním vzorem a proč?

sv. František, přeborník v milování, sv. Jiří, přeborník v bojování, sv. Pavel, přeborník v mudrování... a radši už dost. Done Bosko a ostatní, nezlobte se.                                                                                             

 Děkuji za rozhovor.

 

  Povídání o 9. pěší pouti na Velehrad (na pokračování):

Prostě být Pánu Bohu trochu blíž..

Do Nové Vsi jsme šli po silnici. Těšila jsem se, že půjdeme lesem, jako před 3 lety, ale asi nebyl nikdo, kdo by tudy cestu bezpečně znal, takže jsme šlapali po silnici. Vzpomínala jsem na svoji 1.pouť, kdy jsem měla tehdy pocit, že tady, v tom kopci před Novou Vsí, padnu a zemřu vyčerpáním ještě v našem okrese J. Letos se mi šlo dobře. Byl krááásný, teplý, letní den. Skoro až moc, řekla bych.  V Nové Vsi krátké zastavení a občerstvení u kapličky, přivítání dalších poutníků , a se zpěvem „Anděle Boží, strážce můj" jsme odcházeli směrem k Olešné. V prvních desátcích růžence si vždy rovnám v hlavě, za koho a co všechno chci prosit, příp. děkovat. První Zdrávasy patří mým nejbližším, pak přicházejí na řadu přátelé, známí, sousedé..., na nikoho nechci zapomenout. Dělala jsem si malou inventuru toho, kdo všechno mě prosil o modlitbu...

„Kterého jsi  z Ducha svatého počala" - tento desátek patří většinou těm, kteří  jen těžko dokáží vyslovit ono „ANO - staň se- přijímám to"a kteří mě prosili o modlitbu nejvíc.  Život je někdy dost těžký.  Na ně se především snažím  myslet. Někdy mám pocit, že by tento desátek měl mít Zdrávasů ne deset, ale aspoň sto...    Za Novou Vsí, v kopečku,  kousek od křižovatky od Křídel se objevily na kraji silnice tři postavy - očividně další poutníci. „Kdyby to tak byla Šárka!", pomyslela jsem si a vroucně vyslovila svoje přání ve svém nitru. Loni s námi šla už z Rad.Svratky, letos jsem se tam po ní marně ohlížela... Tak ráda bych jí řekla, jak moc na nic myslím. A že budu dál! Celých těch asi 300 metrů jsem k nebi vysílala svoje přání, aby mezi těmi čekajícími poutníky byla i ona.... Byla! A s ní i maminka a její sestra. Když se k nám přidávaly,

modlily jsme se růženec, takže se jen tiše zařadily, pozdravily jsme se jen očima. Ale byla s námi. Moc jsem za to Pánu Bohu děkovala!! V Olešné jsme se občerstvili u sestřiček na faře a já poprvé na vlastní oči viděla, co jsem uplynulé roky účtovala-ten zrekonstruovaný půdní prostor mě doslova ohromil! Natočili jsme si čerstvou vodu do lahví a spěchali do kostela. Letos mi tam chyběla paní Zdražilová. Každý rok mi tady dělává křížek na cestu. Letos byl Nový Jeruzalém v srpnu nikoliv v Olešné, ale v Jimramově, tím pádem jsme se nepotkaly a já jí nemohla připomenout, aby mi přišla požehnat ke kostelu. Cestou napříč Olešné jsem se ohlížela, jestli ji někde nezahlédnu, ale nikde nebyla.

Křížek jsem ale nakonec dostala - od Marušky, se kterou jsem putovala poprvé, před 7 lety. Letos nás přišla pozdravit ke kostelu ona. Jak úžasně řízené! J  Stoupání do prudkého kopce z Olešné nám dává každoročně zabrat, takže se růženec nemodlíme. Mohla jsem si tak v klidu konečně trochu popovídat se Šárkou a pak cestou lesem s Honzou, který šel letos taky s námi. Moc hezky jsme si popovídali.... J samozřejmě vám nepovím o čem J, to bych pak chodila vždycky už jen sama a na konci průvodu J.  Růženec jsme se pak modlili celou cestu ke Skaláku. Otec Pavel dal pokyn, že ženy  budou předříkávat a muži (resp. hoši) budou odpovídat. A další desátek obráceně. Prakticky to  vypadalo tak, že modlitby žen doslova vzorně„zněly"do široka, zatímco odpovědi mužů se scvrkly jen do hlasu otce Pavla, lehce podbarveného tlumeným „hučením". Asi v polovině desátku o. Pavel, který šel za mnou, pronesl : „Já nevím, jestli jsem hluchej, ale já žádnýho chlapa neslyším...!"    Řekl to tím svým tónem, který zní trochu naivně, trochu jako zoufalství a trochu jako výčitka -  každopádně já jsem následujících pár Zdrávasů musela mlčet, protože nahlas bych se jen smála...J. Teprve, až je „seřval" silným chlapským hlasem, modlili se o něco hlasitěji J.                                 (Pokračování příště)

 

                                                        Pozvánky.   

 

    Orel - Metodějova župa Vás všechny srdečně zve na Adventní duchovní obnovu v  sobotu  28. listopadu 2009 v Lomnici vedenou jáhnem Ladislavem Kincem, duchovním rádcem Orla -  Metodějovy  župy. Téma:  „...Víra, naděje, láska..."  Program:  8,30 -  sv. růženec; 9 - mše svatá;  10 - 1. přednáška;  11 - 2. přednáška; 12 - občerstvení; 13 - 3. přednáška; 14 - kající pobožnost, svátost smíření; 15 - svátostné požehnání - kostel sv.Bartoloměje.

Orel Bystřice n.P. pořádá v sobotu 5. prosince 2009 celodenní poutní zájezd do Koclířova. Přihlášky se budou přijímat od 23. listopadu v prodejně Textilní galanterie v Bystřici n.P. (tel. 566 552 201). Další informace budou k dispozici tamtéž.

 

  Slavkovice - kostel Božího Milosrdenství a sv. Faustyny.   

Rádi bychom pozvali všechny do Slavkovic:     1) Každou třetí sobotu v měsíci - 16 - začátek programu - modlitby a sv. zpověď, v 17 hod - mše svatá  2) Každou sobotu a neděli po celý rok od 15 - 17 hod. v kostele ve Slavkovicích je možnost zpovědi nebo duchovního rozhovoru s knězem. Kontaktní čísla: Farnost Jámy: 566 502 856;  Slavkovice:  Infolinka /bohoslužby, poutě.../: 566 502 853 info@slavkovice.cz; Prosby - Kniha milosrdenství: 566 502 852 kniha@slavkovice.cz;  Nahlašování skupin: 566 502 854 pout@slavkovice.cz. Na stránkách http://www.slavkovice.cz/ najdete další informace. Děkujeme a přejeme Vám hodně Božího požehnání  - za otce pallotiny:  P. Wojciech Zubkowicz SAC

 

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí Nový Jeruzalém na rok   2010

 

13. leden         Vel. Meziříčí                                

12. únor           Rad. Svratka 

12. březen                                                           

13. duben        Křtiny

12. květen        Heřmanov u Vel.Bíteše  P. Ing. Mgr. Karel Chylík

14. červen        Rožná                                          

13. červenec    Lysice

13. srpen          Oslavice                                      

13. září             Jámy                                                                       

13. říjen            Březí                                         

 12. listopad       Velká Bíteš  

 13. prosinec     Olešnice

                   

2011         

13. červen        Jimramov

 

 Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

 

            Srdečné pozvání na 120. pouť NJ (ukončených 10 roků putování, každodenních modliteb sv. růžence na úmysly  NJ) - v pondělí  14. prosince 2009 v 17 hodin do Olešnice - hlavní celebrant a kazatel  P. Tomáš Koumal z Kunštátu a Sebranic. 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.11. 2009. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz  Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.