Upoutávka - krásné české pojmenování pro užitečnou věc - na novénu po 4. neděli postní
03.04.2011 - promluvy
Na dnešní den připadá ten na straně 49, kde se mluví o Pánu Ježíši a jeho matce. Zdánlivě jednoduchá věc, ale následovat Matku Boží a rozhodovat se pro Boha není tak snadné, vždycky však potřebné.
Zítra je postní úvaha o utrpení a smrti Božího Syna. Je tam pěkně vysvětleno, že to k sobě patří a co to znamená pro mně dnes.
V úterý si můžeme přečíst o vzkříšení Pána Ježíše. Smrtelná slabost nehrozí jen ve stáří nebo při těžké nemoci, ale Pán Ježíš vzkříšený pomůže vždycky.
Ve středu si přečteme jasně a krátce, to známé, že Duch svatý je láska, která spojuje Otce se Synem, ale že to je láska jiná, než známe my slabí lidé. Proto o ni stojíme, proto potřebujeme Svatého Ducha.
Na čtvrtek připadá velmi důležitá úvaha, proto ji přečtu celou:
Vykoupení nutně vede k tomu, že se kolem Krista začali shromaždovat lidé a vzniklo tak společenství Církve.
To společenství stále žije. Mnoho jeho členů zazářilo velikou ctností, statečností a láskou. Mezi svatými máme nepřeberně skvělých vzorů. Do tohoto společenství ve křtu vstupujeme a jsme jím přijati.
Musíme si ovšem být vědomi, že žijeme ve své době a zde na zemi. Církev, do níž vstupujeme, je složena z lidí, kteří zdaleka nejsou svatí. Chtějí se jimi stát. Narazíme tam i na takové, kteří to ani moc nechtějí, nebo to chtějí zadarmo, a proto se vůbec nesnaží.
Nejednou to vedlo k myšlence: Boha ano, ale Církev ne. Jenže to nejde. Ve křtu
přijímáme Krista a Církev není spolek jeho ctitelů.
Je to jeho tělo, je to hojící se část lidstva. Vykoupení a vzkříšení jsou dlouhý proces, kterým všichni a každý procházíme.
V pátek si můžeme přečíst a popřemýšlet o tom, co známe nazpaměť a říkáme někdy jakoby samozřejmě, že odpuštění má dvě poloviny: mně je odpuštěno a já odpouštím, jinak to není celé.
Na sobotu připadá článek víry o vzkříšení a životě věčném, to všechno však začíná už teď. Mýlí se ten, kdo si říká, že je čas.