Učící se církev o slavnosti Všech svatých

Úvod:

 Věřím v svatých obcování, říkali jsme donedávna. Dnes k vyznání víry patří: Věřím ve společenství svatých a je to totéž, pouze to pěkně vyjadřuje to, co nám víra dává. Každý se bojí samoty, ale každý může věřit ve společenství svatých a v něm žít.

1.

Katechismus nám říká, že je společenství svatých věcí a společenství svatých lidí. To první se týká mše svaté - oběti nejsvětější. Proto není správné říkat, že jdeme na mši,  to můžeme jít do divadla nebo do koncertního sálu, kde hrají Glagolskou mši nebo Beethovenovu G dur a podobně. Zde v domě Božím je to vždycky mše svatá, protože společenství svatých věcí se týká všeho, čeho se dotkl Svatý Boží, Pán Ježíš. A to nás pak dává dohromady, to vytváří to společenství. Kvůli Pánu Ježíši a kvůli jeho Matce vybudovali naši předkové tento velechrám, společně postavili tak veliké dílo a společně je udržovali,opravovali, zdobili a uklízeli a také naplňovali zpěvem a modlitbou. Tady prostě prožívali to společenství svatých.

2.

Pak je společenství svatých lidí. To platí i o nás, svatý Pavel psal svým ovečkám a  nazýval je svatí z té a té obce. Pak jim tam vyčítal, že se hádají a nebo je vyzýval,a bys skončili s tou ostudou. Přesto jim říkal svatí, protože ji jich se dotkl Pán Ježíš, v jeho jménu byli pokřtěni, v něho uvěřili, k němu se hlásili. A toto společenství trvá, nerozdělí je ani ohromná propast, totiž smrt, proti které z lidského hlediska není léku. 

3.

a) Proto mluvíme o církvi putující, trpící a vítězné. Tato slova musíme správně chápat. Pouť není jen ta jarní, které říkáme u nás jarní, pouť není jen když se někam vyrazí pěšky, pouť neznamená jen atrakce a kolotoče. Všichni jsme na pouti na tomto světě, i když někdy říkáme, že jsme  zde na výletě. Na každou pouť, na každý výlet se těšíme,chceme si to užít, ale pak se těšíme i domů. Chceme si užít pozemskou pouť,ale můžeme se těšit domů, neboť putujeme k Otci, jenž je na nebesích, tam je náš domov, tam nás on čeká. To je církev putující, to jsme my.

b) Trpící církví se nemyslí pronásledovaní křesťané v Indii nebo Pákistánu nebo Somálsku, trpící církví se nazývají ti, kteří už odešli ze světa, zemřeli, mají namířeno do nebe, ale musí se nejprve očistit. Proto mluvíme o duších v očistci, pro které to asi nebude moc příjemné, proto je nazýváme církve trpící.

c) A pak je církev vítězná. To není jak čteme v každém dějepise a jak píši skoro ve všech novinách, že se u nás prosadila   katolická církev  pomocí habsburských císařů, kteří zvítězili ve válce, a pak se začaly stavět honosné církevní stavby, přímo paláce. Církev vítězná je tam, kde je vítěz nad smrtí Pán Ježíš, který po svém vzkříšení vstoupil na nebesa.

Závěr:

Tyto tři druhy církve patří k sobě, společně tvoří jeden celek, přímo jednu rodinu, kde si lidé pomáhají právě tak jako my v každé rodině. Proto mluvíme o společenství svatých osob zde na zemi, v očistci a v nebi. Všichni na sobě závisíme, i my putující, za které se svatí v nebi přimlouvají, i ti trpící, za které se modlíme my  nejvíc právě v tomto dušičkovém čase. Lidé se chtěli modlit na pěkném  místě, proto hroby uklidili a vyzdobili. A pak se tam modlili. Tak to má být, tak to chceme dělat i my. A těšit se, že pomůže těm bratřím a sestrám dostat se z církve trpící do církve vítězné a že oni pak pomohou nám, aby nakonec byla jen jedna církev - vítězná v nebi, kde bude nespočetný dav, jak jsme to slyšeli v 1. čtení, které nás má povzbudit, že je tam dost místa i pro nás. A těmi svatými věcmi, v tom společenství svatých věcí, především ve mši svaté chceme najít sílu, abychom cíle dosáhli.

Amen.