Liturgie - dílo Nejsvětější Trojice Boží - učící se církev na 29. neděli v mezidobí

Úvod:

Někteří si vzpomenou, jiní si přečetli, že dříve byla mše svatá záležitostí kněze a varhaníka. Kněz něco zpíval a varhaník mu odpovídal, někdy sbor zpíval a  vlastně se nezajímal o to, co se děje u oltáře, někdy byla tichá mše svatá a lidé se při tom modlili růženec anebo byli úplně potichu,

 Dneska se to změnilo, pořád je někoho slyšet, když kněz mluví vždy nahlas, když mlčí, je to proto, aby naslouchal, co čte lektor, co zpívá žalmista.

Od papežské mše svaté v Brně však víme, že je možné, aby víc jak sto tisíc lidí mlčelo a modlilo se.

1.

Mše svatá je vrcholem bohoslužby, ale celý život církve není jen bohoslužba. Odehrává se v trojici, trojím projevu. Tím prvním jer vyznání víry, svědectví o víře, které se někdy a dávalo a někde dodnes dává i za cenu krve, prolití vlastní krve pro Krista. Tím druhým projevem křesťanství je služba, služba lidem, zvláště trpícím. Dneska na to máme státní ústavy a neziskové organizace, ale víme, že první nemocnice, první sirotčince i starobince byly zřizovány u far a u klášterů. Ačkoli jsme rádi, že se o to dneska stará stát a ty neziskovky, stále jsme zváni ke službě druhým, příležitost je pořád a někdy hodně blízko.

2.

Třetím projevem je bohoslužba, liturgie. Ta není záležitostí kněze  a varhaníka, ta není záležitostí kněží a zpěváků a ministrantů. Na základě dnešního 2. čtení a podle přání našich otců biskupů si máme dnes připomenout, že to je záležitost Nejsvětější Trojice Boží.

Vše co máme, máme od Boha, člověk sám nic nevyrobí, jen zpracováváme suroviny, které nám Stvořitel připravil. A za to mu nemůžeme děkovat přímo na místě, kde je najdeme nebo těžíme. Nic není náhoda, vše je řízení Boží, nic není samozřejmost, vše je Boží dar. Za to mu společně děkujeme, to je ta bohopocta, liturgie, bohoslužba.

3.

Jdeme cestou, kterou nám Bůh Otec připravil, na kterou nás vybavil. Přesto klopýtáme, můžeme se dostat i do příkopy, i mimo cestu. Naštěstí Bůh poslal svého Syna, Dobrého pastýře, aby každou ztracenou ovečku našel a zachránil. On to udělal, za všechny prolil svou krev. To není dávný příběh, to není někde z dálky. Právě při bohoslužbě, při liturgii si to připomínáme, víc než připomínáme, to tajemství se zpřítomňuje, Pán Ježíš jako Dobrý pastýř je s námi v Nejsvětější svátosti a nabízí nám duchovní pokrm.

4.

Sami nic nezmůžeme, lidé se musí dávat dohromady. Když se dají dohromady fanoušci nějakého mužstva, je to smutně poznat na stadionu ve vlaku, kterým jedou a i na cestě z nádraží . A je to poznat opravdu smutně. V Tuřanech bylo víc jak sto tisíc lidí. A bylo to poznat, že to bylo v jiném duchu. Bylo to v Duchu Svatém. On, třetí božská osoba z nás činí společenství, v jeho jménu se scházíme, to on nás vede k tomu, že můžeme říci Bohu Otče, i přes různé zkoušky. To on nás vede k tomu, že v Ježíši Kristu ukřižovaném uznáváme svého Pána.  Proto je liturgie dílem všech tří božských osob, Nejsvětější Trojice.

Závěr:

Ať právě při ní najdeme pomoc k odvážnému svědectví a vyznání, k obětavé službě, ať při ní najdeme posilu, abychom dobrou cestou šli, k cíli došli a Boha Otce i Syna i Ducha svatého mohli oslavovat navěky.

Amen.