Slovo Boží, od Krista, skrze Ducha svatého, čtverý smysl Písma (na 2. čtení)

Úvod:

Každý poctivý katolík se modlí Anděl Páně, díky Proglasu můžeme na jeho vlnách zaslechnout i polední zvonění, které je jinde  přehlušeno denním ruchem. Třikrát denně tedy si opakujeme, že slovo se stalo tělem a přitom se bijeme v prsa anebo aspoň skláníme.

1.

A víme, že tato věta platí o Pánu Ježíši, který se narodil Panně Marii. Většina Čechů uzná, že nad námi musí něco být, přemýšliví lidé uznají, že někdo musel stvořit svět, a že ten stvořitel asi bude neviditelný, Ale právě ten neviditelný Bůh se nám chtěl přiblížit, proto se jeho Syn stal člověkem, slovo se stalo tělem, tedy to Boží slovo. Jak píše list Židům, už před tím mluvil Bůh skrze proroky, pak promluvil ve svém Synu a když pak apoštolové zažili smrt a vzkříšení Pána Ježíše, také o tom psali.

2.

Tak vzniklo slovo Boží. Je o Pánu Ježíši a o přípravě na jeho příchod, o očekávání jeho příchodu a také o tom, jak si vše pak vyprávěli jeho učedníci. Slovo Boží se sdělovalo ústně, předávalo, teprve později bylo zapsáno. Psali je lidé, ale byli vedeni Duchem svatým, proto tam nemůže být chyba. Ale psali je lidé a ti zůstali slabými lidmi, omylnými jako jsme my. Proto tam mohou být nepřesnosti. Když je rodina v pilné podzimní práci a maminka najednou musí do nemocnice, tatínek se má co ohánět, aby se všechno včas sklidilo a děcka aby měly všechno, co potřebují. Nemá čas a tak řekne nejstaršímu děcku: „Napiš mamince, že všechno stíháme, že jsme brambory už vybrali." Děcko to napíše, možná jako dopis na papír, možná jako sms, ale to jej jedno. Napíše tam však brambory s měkkým mi po r. Maminka je ráda, uklidní se, zpráva ji potěší. Pak  řekne sousedkám:  „Ten náš mudrlant napsal brambory  s měkkým i." Sousedky se tomu smějí, některá seč dokonce rozčiluje, že dneska se ve škole ani ten pravopis nenaučí. Tak je to dneska s Biblí, s Písmem svatým, najdou tam nějakou nepřesnost, vůbec nedbají na to, že poselství od Boha tím není vůbec změněno nebo poškozeno, ale z té chybičky dělají vědu. Proto mnozí pořád tak zdůrazňují, že v Bibli se píše o kosmonautech a další nepřesnosti.

Nám jde o to poselství a to je díky Duchu svatému, který napovídal lidem co mají psát dobré a správné a úplné. .

3.

Písmo bylo tedy prvně sdělováno, předáváno ústně, to se odehrávalo v církvi. Až později bylo zapsáno. Proto církev je ten pravý vykladač. A říká nám , že každá část má čtverý význam. Nebudu vás zatěžovat cizími slovy, ale přece jenom pár jich musím říci. První význam je literární, litera je písmeno, tedy jde o to, co je napsáno, co čteme. Dneska jsme četli, že si máme si dělat poklad v nebi. Při té příležitosti můžeme ten poklad chápat jako zlaté mince nebo stádo mladých velbloudů v těch časech, dneska jako nějaké nemovitosti nebo cenné papíry nebo dluhopisy anebo fondy. Druhý význam je alegorický, co tedy máme věřit: Máme  věřit, že i v nebi může být něco cenného, něco cennějšího než jsou ty nejcennější pozemské papíry. Nakonec víme, že tady nemáme žádnou jistotu, ani kdybychom investovali do zlatých dolů. Jediná jistota je, že každý zemře. Další smysl je  morální: Co máme dělat? Pán Ježíš to právě řekl dnes v evangeliu. Když něco rozdáme, náš poklad se zmenší, ubyde nám, dát něco na dobrý účel nám nepřinese ani úroky ani bonus. Ale tím se připraví poklad v nebi, o kterém Pán Ježíš jinde říká, že se nezkazí, že ho nikdo neukradne. Poslední jej smysl anagogický, prostě řečeno: Na co se můžeme těšit. Můžeme se těšit na milé překvapení u Pána Boha, v jeho království, které nejsme schopni si představit.¨

Závěr:

Proto s tím Božím královstvím počítejme, ať tam dojdem, ať se tam všichni sejdem. Amen.