Svatý Václav a jeho doba a jeho ctitel Karel IV.

O slavnosti svatého Václava si máme něco říci o jeho době, o víře tenkrát v období, kterému říkáme románské a gotické, Mnohokrát jsme slyšeli, že prý tenkrát lidé mysleli na nebe víc než dnes, protože život na zemi byl těžký. Dokonce nám někdy tvrdili, že církev schválně mluvila o budoucnosti u Pána Boha, aby odlákala pozornost lidí od jejich pozemských těžkostí.

Jaká je pravda. Lidé tenkrát věděli, že mají málo času, že neví dne ani hodiny. Kolikrát jsme slyšeli, jak šli kdysi kácet do lesa a jeden se nevrátil, protože na něj padl strom anebo jak hospodář pospíchal, aby nezmoklo seno, zpotil se, pak zmokl sám, dostal zápal plic a brzy  zemřel, protože nebyla antibiotika. My to sice uznáváme také, že neznáme den ani hodinu, říkáme si však, že to třeba nebude tak hned. Vždyť i sami jsme možná byli svědky toho, že někdo díky moderní mu lékařství a šikovnosti lékařů skutečně utekl hrobníkovi z lopaty. Je pravda, že i ten, kdo by pětkrát utekl hrobníkovi z lopaty, jednou umře. S tím musíme počítat. Máme být připraveni. To říká Pán Ježíš. To říkají i skauti (vítám vás tady). A to je důležité heslo.

Připraveni nač? Až přijde Pán Ježíš ve slávě svého Otce. Na pozemské věci však musíme myslet stále, protože tehdy odplatí každému podle jeho skutků. Na tu slávu však máme být připraveni.

O státním svátku si můžeme říci, že pro náš národ je typický spolek Sokol. Oni měli heslo: Tužme se. Většinou ani přesně nevíme, jak bychom to přesně vysvětlili. Myslím, že si toto heslo můžeme pozměnit: Zatužme. Začněme mít touhu, začněme toužit po nebi, po Božím království, vždyť, jak právě dnes budeme zpívat: Nebeské je dvorstvo krásné, blaze tomu, kdo tam dojde.

Mezi velké ctitele svatého Václava a patří i náš Otec vlasti, král a císař Karel IV. Když stavěl jeho kapli v katedrále svatého Víta, dal si práci, aby to bylo co nejkrásnější. Když tam dělali umělci sochu svatého Václava, jistě na králův příkaz si vzali Václavovu lebku a podle ní mu vytesali tvář. To, co se dneska dělá pomocí počítače, oni udělali ručně. A dali si na tom záležet. O Karlu IV. jsme slýchávali, že shromažďoval ostatky svatých, kostičky z jejich hrobů. Říkalo se, že tenkrát to stálo mnoho peněz, někteří dokonce tvrdili, že jakoby Karel IV. do toho investoval svůj majetek. Že sháněl ostatky, tak jako dnes mnozí shánějí akcie.

On ale toužil po tom nebeském krásném dvorstvu. A protože věděl, jak je těžké tam dojít, díval se na ty, kteří už tam došli. Věřil, že tam v nebi už není ani nepřátelství ani závist, že ti, co už tam jsou si přejí, abychom i my se tam dostali a že nám k tomu pomáhají. Proto ctil svaté, proto je chtěl mít nablízku, aspoň kousek jejich ostatků. Těšil se, že oni mu pomohou. A to je katolická víra. Neděláme a nezdobíme kostely jen tak, sochy, obrazy i ostatky nám mají připomenout, že ti, kdo už došli do cíle, jsou blízko nás, že nám svou přímluvou mohou pomoci, že my je můžeme prosit.

Ať se dnes, ale nejen dnes, svatý Václav přimlouvá za náš národ, za každého z nás, ať se i ostatní svatí, hlavně Panna Maria, také za nás přimlouvají, abychom došli k svému cíli. Abychom mohli v nebi dostat odměnu za všechno, co uděláme dobrého. Opravdu po tom zatužme, to nebeské dvorstvo krásné stojí za to.