Promluvy v srpnu

 23. srpna - 21. neděle v mezidobí "B"

Body k promluvě o proměňování a modlitbách při před ním a po něm:

Na naší zemi v mnoha kostelech je každý den mše svatá, jakoby nepřetržitá řada po celý čas, už staletí, někde i víc jak tisíciletí. Je to jakási nepřerušená linka v čase, můžeme říci vodorovné břevno. A to se kříží při každé mši svaté s tím svislým směrem, dochází k propojení prostoru a času. Jak. Při každé mši svaté prosí kněz Boha, aby na tyto dary seslal svého Ducha a on to udělá. Tak  se nás dotýká Bůh, k naší přítomnosti se přibližuje věčnost. Po pozdvihování je modlitba za církev, tím se náš prostor rozšiřuje na všechny strany. A pak se kněz modlí za  zemřelé, kteří byli před námi a nyní jsou tam v hloubi časů. A tím se ten kříž doplňuje a spojuje všechno i v prostoru i v čase.

Také toto je význam kříže, který děláme při mši svaté.

16. srpna - 20. neděle v mezidobí "B"

Dle katechismu katolické církve stručně probral ovoce přijímání.

9. srpna - 19. neděle v mezidobí "B"

Pastýřský list k návštěvě Svatého otce Benedikta XVI.

2. srpna - 18. neděle v mezidobí "B"

Úvod:

Jak ten čas letím, každýmu letí. Každému ubíhá opravdu stejně, jenže se to jinak cítí. Ti nejmenší jsou nedočkaví, vůbec nedovedou čekat. Hned se ptají proč a hned chtějí odpověď.My se také ptáme proč, ale na odpověď si musíme často dlouho čekat. Pán Bůh nám ji dá a my až po čase pochopíme, proč se to či ono stalo.

1.

Někomu se zdá, že se v kostele čtou samé staré věci, proč se to pořád připomíná. Protože až po čase člověk pozná, že Bůh to vše už od počátku řídí. První nekrvavou oběť přinesl Melchizedech, který "obětoval chléb a víno" (Gn 14,18), církev vidí předobraz své vlastní

oběti. Proto se při mši svaté připomíná, že sic je "plod lidské práce", ale předtím ještě

"plod země" a "plod révy", tedy dary Stvořitele, za které musíme děkovat.

2.

Ještě více museli děkovat Izraelité za zázračný chléb z nebe, to už bylo úplně bez lidského přičinění, to bylo skutečně zázračné zachránění.

3.

A zde už jsme kousek od té odpovědi na otázku: Proč se to všechno dávné čte? Kdepak je konec Melchisedechovi, kdypak bylo to putování po poušti? Je to předobraz toho nejdůležitějšího. Každému čas letí, čím dál rychleji. Pak je náraz, šok. Vše končí. Má cenu se o něco snažit? O něco usilovat, když vše pomine? Opravdu pomine. Usilujte o pokrm, který vede k životu, já vám ho dám, říká Pán Ježíš. 

Závěr:

Proto to všechno bylo, aby nás mohlo utěšit dnešní evangelium: Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, ten vám dá Syn člověka, ten, který ujišťuje: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."

Přišli jsme, Pane, za tebou, naplň a nás svá zaslíbení.