Promluva na evangelium z 5. neděle v mezidobí B

Svatý Marek zapsal to, co kázal sv. Petr, rybář, který se jakž takž naučilo řecky. Proto jeho evangelium je nejkratší, a má samé krátké věty. Jde přímo k věci, nevšímá si okolností, které nejsou důležité. Jak jsme, slyšeli před týdnem i dnes, Pán Ježíš vyhnal mnoho zlých duchů. Nemohl to vynechat, my to tak neradi slyšíme. Ale je to v Slově Božím. Dneska to zajímá filmaře, chtějí z toho udělat filmy, na které všichni půjdou a oni hodně utrží. Jak je to ale ve skutečnosti. Ne nafilmované, ale v běžném životě. Poslechněme si to: P. Vojtěch Kodet se ve své knize vzpomínek zmiňuje o satanistech, kteří se u nás objevili už v polovině osmdesátých let. Píše, že někteří z nich za ním přišli se žádostí o pomoc.

Takového člověka za mnou vždycky dovedl někdo, kdo se s ním setkal. Bylo to většinou v situaci, kdy se dotyčný dostal do neřešitelných problémů a uvěřil, že mu může pomoct už jen Bůh. Často se mezi satanisty zapletl člověk jen ze zvědavosti nebo z odporu vůči církvi. Když pak po něm chtěli nějaké přísahy, smlouvy se satanem a zasvěcení se zlu, tak nevěděl, jak z toho ven. A pokud se pokusil sám dostat z jejich vlivu, dělali mu velké problémy a bylo mu hodně zle.

A to vymítání – latinsky exorcismus – bylo také velmi zlé, těžké, žádné dobrodružství, ale neustálá modlitba spojená s opravdovými posty a to se nedá nafilmovat.

Lidi pak řeknou: My to známe, vždyť jsme to viděli v televizi. Ale ono to bylo úplně jinak.

Jinak i v tom, že Ježíš je Králem nebe a země, že mu patří všechna moc a sláva na věky ale pravda je také, že stojí u dveří a klepe. Kdo mu otevře, k tomu vejde. Když neotevře, dělá místo jeho nepříteli i nepříteli své duše a nakonec i svého těla. A to přece nechceme. Takovým klepáním může být i zvonění z věže. Hlásek, který nás volá do kostela. Všimněte si, jak to někde někomu moc vadí. Přistěhuje se a protestuje. Kdo má ten rámus poslouchat. Přitom zvony hrají, je to harmonie. Úplně zapomene, že platí právo dřívějšího. Když tam už trať byla, a on se přistěhuje, nemůže přece žádat, aby vlaky tudy přestaly jezdit.  To bylo možné před skoro 200 lety, kdy představitelé nějakého malebného města rozhodli: My tady tu železnou obludu nechceme. A z městečka se tím pádem stala větší vesnice, zatímco z obyčejné vesnice se železničním uzlem se stalo průmyslové město. Teď už není co řešit. Prostě právo dřívějšího.

Nepřeslechněme klepání Pána Ježíše.