Promluva jáhna L. na Svatou rodinu

Manželství a rodina, sliby a jejich plnění.

Úcta, poslušnost, láska - tyto tři slova spojují poselství všech čtyř úryvků Božího slova o svátku Svaté rodiny.

Otče Pavle, bratři a sestry, milé děti!

Dříve než slavnostně pod vedením našeho duchovního otce obnovíme manželské sliby - uslyšíme několik otázek, myšlenek a výzev - povzbuzení. 

Na sv.  Štěpána  řekl pan president Vánoční poselství.  V něm se pochlubil splněnými sliby, které dal v předvolební kampani.  Za chvíli budeme obnovovat  manželské sliby.  Plníme je?  Kdybychom žili v manželství několik měsíců, tak jako je pan president ve své funkci, tak bychom asi s čistým svědomím a úsměvem mohli říct:  „Plníme a víc než na 100%".  

Když ale žijeme v manželství - roky, desetiletí - 

Plníme své sliby?  Vždy a za všech okolností?  

Plníme slib doživotní a naprosté odevzdanosti?  

            Slib naprostého a doživotního přijetí?  

            Slib lásky,  úcty, věrnosti? 

            Slib ochotného přijetí dětí a jejich výchovy podle 

            Božího zákona?

            Slib nesení  dobrého a zlého až do smrti?

            Slib vzájemného neopuštění se do smrti?

            Slib společné prosby, aby nám Pán Bůh pomáhal?  Při přednášce pro manžely ( v kostele bylo asi 200 lidí) jsem položil otázku:  Znáte ve svém okolí manžele, kteří jsou pro vás vzorem manželského života? Máte vzor pro život v manželství?  Po chvíli váhání se opatrně zvedlo sedm rukou.   Nemáme vzory - a nebo je nevidíme nebo o nich nevíme?  Divíme se a bolí nás, že mnoho mladých lidí nechce žít v manželství a žijí ve stavu smrtelného hříchu, tzv. na hromádce. Mají vzory, mají příklady - v nás? 

P. Ladislav Kubíček napsal o manželství knížečku:  „Manželství jako umělecké dílo."   

Mons. Jiří Mikulášek píše ve vánočním pozdravu:  „Boží Syn  si odepřel  bohatství a moc,  ale neodepřel  si prostředí rodiny.  I svoje  veřejné působení zahájil zázrakem při  oslavě  založení rodiny" 

Papež František k rodinám: „Rodina, aby mohla prospívat - musí žít tři slova: prosím, promiň a děkuji." 

Našimi vzory a pomocníky jsou svatí.  Je pravda, že je velmi málo společně blahořečených nebo svatořečených manželů. Většinou je to tak, že jeden se stane svatým, protože mu ten druhý nebe trápením pomohl - a i když se i ten druhý do nebe dostane,  svatozáře se mu zde na zemi nedostane.   Svatořečených manželských dvojic máme v Církvi málo na počet, ale zato velmi kvalitních.  Jeden pár má velmi blízko k naší vlasti. Jako příklad, vzor a pomoc nám může sloužit blahoslavený Karel Habsburský s manželkou Zitou.  

Jak žili své manželství, vedli svou rodinu?  Svou rodinu zasvětili Nejsvětějšímu Srdci Ježíšově, každý den se společně modlili a byli na mši svaté.  Za jedenáct roků manželství přijali osm dětí, osmé přišlo na svět  po otcově smrti.  V den svatby řekl Karel Zitě:  „Dnes začíná naše společná cesta do nebe." A ona to potvrdila svým „Ano.".   Když Karel umírá - ve vyhnanství, ve velké nouzi a chudobě  -  jedna z jeho posledních vět zní:  Dobrý Bože, ochraňuj naše děti. Ochraňuj jejich těla i duše a nech je raději zemřít, než  aby se dopustili smrtelného hříchu.  

Na závěr několik výzev: 

  Ženy - neodmítejte  a neopovrhujte svými muži nebo dopadnete jako Davidova žena Míkal.

  Muži   - když vaše ženy zatouží  po dítěti, neříkejte sobecky NE, abyste nepřišli o svou ženu, o rodinu. 

  Babičky a dědečci - nikdy nepřispívejte k rozpadu manželství svých dětí, abyste neožebračili své vnoučata o rodiče, o rodinu. 

  Děti - každý dne se modlete za tatínka a maminku, aby se měli rádi, velmi to potřebují. 

  Vy, kteří žijete v pohodě, užívejte si jí a čerpejte síly pro čas nepohody. 

  Vy, kteří žijete v nepohodě, bolesti, utrpení - pracujete na věčnosti, věčném  životě, štěstí - nejen svém, ale pro druhé. 

   V jednom království chřadla princezna.  Mnoho lékařů se snažilo ji uzdravit, bez úspěchu.  Nakonec přichází stařec, který zná tajemství života. Dává princezně zakrytý košík se slovy: „Přijmi ho, starej se o něj - uzdravíš se a budeš šťastná."  Jaké bylo zklamání princezny, když v košíku uviděla maličké, nemocné, zimou se třesoucí děťátko.  Ale pocítila soucit s maličkým a začala se o něho starat, přijala ho.  Po letech začal chodit, mluvit.  Tím, že se o něj starala - sama se uzdravila.  

   Oslavujeme Vánoce - Bůh se člověku dává jako nemohoucí dítě - zcela závislé na člověku.  Ano dítě je naděje našich rodin, naděje Církve, naděje společnosti.  Přejeme si štěstí, lásku, radost, zdraví.  Přijměme do svých rodin Dítě - Ježíše a každé dítě, které nám Bůh dá a věřme, že je pramenem skutečného zdraví, štěstí a všeho toho po čem toužíme. 

Ježíšku, P. Maria, Josefe, bl. Karle s manželkou Zitou - orodujte za nás! AMEN.