Počátky působení sv. Cyrila a Metoděje na Moravě

 

V roce 1980 slovanský papež Jan Pavel II. vyhlásil naše sv. apoštoly Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy. Bylo to velké ocenění jejich díla, které - jak papež říká - přispělo ke kulturnímu a náboženskému sjednocení Evropy.

            Tím více si musíme vážit jejich díla my, kteří jsme měli tu čest zakusit jejich blahodárné působení jako první ze všech slovanských národů na naší půdě.

            Oživme si v paměti na základě nejnovějších výzkumů první počátky působení sv. Cyrila a Metoděje na Moravě.

 

Mládí, vzdělání, misie u Chazarů, překlad bohoslužebných čtení

            Svatí Cyril (křestním jménem Konstantin) a Metoděj se narodili v rodině vysokého úředníka, náměstka soluňského vévody Lva.

            Konstantin byl nejmladším ze sedmi dětí a narodil se v Soluni asi roku 827. Chlapec byl neobyčejně nadaný, a proto po předčasné smrti otcově se ho ujal kancléř císařovny Theodory Theoktist a nechal jej studovat na vysoké dvorní škole v Cařihradě. Jako student se Konstantin rozhodl věnovat vědecké práci po vzoru zbožňovaného církevního učitele sv. Řehoře Naziánského. Zemřelý otec si přál mít z Konstantina úředníka, proto Theoktist ho na tu dráhu připravoval, avšak když viděl Konstantinovu lásku ke studiu a k samotě, učinil jej knihovníkem a tajemníkem cařihradského patriarchy. Konstantin však úřad nepřijal a skryl se v jakémsi přímořském klášteře. Když ho po půl roce našli, přemluvili ho, aby se vrátil do Cařihradu a přijal místo profesora filosofie na vysoké škole, kde ještě nedávno sám studoval. Odtud mu životopisci dali čestný název Filosof.

            Metoděj (nar. asi r. 815) byl praktického ducha a dráha úředníka se mu zamlouvala. Byl císařským místodržitelem (archontem) v kraji, obývaném Slovany. Měl pro to předpoklady: měl organizační a právní nadání a stejně jako jeho bratr od dětství uměl plynně slovansky hovořit. Jelikož stát Slovany utlačoval a Metoděj nemohl různým přehmatům zabránit, vzdal se úřednické kariéry a vstoupil do kláštera na bithynském Olympu v Malé Asii. Zde byl vysvěcen na jáhna a za několik roků se stal představeným kláštera Polychronu.

            Do klášterního ústraní na hoře Olympu se uchýlil také Konstantin, odkud ho spolu s bratrem Metodějem odvolalo přání císaře misijně působit u tatarských Chazarů. Ti projevili ústy svého poselstva k císaři ochotu přijmout křesťanství, jestliže jim někdo ukáže, že je lepší než židovství nebo islám, které se jim nabízejí. Výsledek působení sv. Cyrila a Metoděje byl křest asi 200 velmožů z Chaganovy družiny. Na zpáteční cestě našli na Krymu ostatky, o nichž byli přesvědčeni, že jsou relikviemi sv. papeže Klimenta, třetího nástupce sv. Petra. Po návratu z misijní cesty žil sv. Cyril v ústraní u chrámu sv. apoštolů v Cařihradě a věnoval se realizaci dávného snu: vytvoření nové abecedy, která by vyjádřila slovanskou řeč, tak odlišnou od řečtiny. K tomu ho nevedl pouze zájem geniálního filologa, jakým Konstantin vskutku byl, ale misijní zřetel: potíže s evangelizací Slovanů odpadnou, bude-li se bohoslužba konat v jejich jazyce a přeloží-li se Písmo sv. do jejich řeči. K obojímu bylo zapotřebí písma.

 

Příchod na Moravu, slovanská liturgie, výchova dorostu, cesta do Říma

            Velkomoravský kníže Rastislav věděl, že neubrání samostatnost země proti mocenským zájmům Franků, jestliže se nestane jeho země církevně na nich nezávislá. Proto poslal r. 862 do Cařihradu poselství, aby mu císař poslal biskupa, který by už přijaté křesťanství upevnil a církevně zorganizoval. Na Moravě už působili bavorští, italští i řečtí misionáři, kteří uměli slovansky, ale jen to nejnutnější.

            Lid sice přijal křest, ale hlouběji do křesťanské víry nevnikl. Frankové začali organizovat církevní správu. Kdyby se jim podařilo připojit Moravu k některému východofranskému biskupství, vzrostl by jejich kulturní a politický vliv, a to znamenalo ohrožení národní svébytnosti. Proto Rastislavova žádost: chceme biskupa a učitele, který by nás víře vyučil „v našem jazyku". Jinými slovy: kníže žádal Byzanc o kulturní a náboženskou pomoc (Dvorník, Byzantská misie, s. 118). Bylo to řízením Božím, že právě Konstantin dokončil překlad perikop v nově vytvořené abecedě (glagolici), když ho císař poslal s bratrem na Moravu. Přišli sem r. 863 a rozvinuli práci ve třech směrech:

• 1. přeložili byzantskou liturgii do slovanštiny a konali vní bohoslužby (později použili i překladu římského mešního řádu);
• 2. vyučili bohoslovce Slovany, které ssebou přivedli, i rodilé Moravany, aby mohli přijmout kněžské svěcení;
• 3. přeložili Písmo sv. (nejdříve evangelia) do slovanského jazyka. Tento postup jim umožnil vkrátkém čase dokončit evangelizaci Moravy, protože:
• a) srozumitelnou liturgií (s homilií) se vzdělávalo srdce i rozum pokřtěných;
• b) přeložení Písma do národního jazyka znamenalo nejen přivést Moravany „ku poznání Boha" (Proglas), ale znamenalo to začátek písemnictví a tím i dosažení kulturní výše mezi ostatními národy.

„Nahé věru jsou bez knih všechny národy", pravdivě zpívá sv. Cyril v předmluvě k svému překladu evangelií.

            Protože Velká Morava byla na území římského patriarchátu, mohl církevní organizaci dovršit jen papež, a tak se k němu svatí bratři r. 867 odebrali. Bezprostřední pohnutkou cesty do Říma byla zmařená naděje, že by akvilejský patriarcha, do jehož pravomoci patřila Panonie, kde právě svatí bratři působili, vysvětil slovanské bohoslovce na kněze. V Římě očekávali, že papež vysvětí někoho z nich na biskupa (Metoděj byl jáhnem, Konstantin pravděpodobně jáhnem nebo knězem), zřídí slovanské biskupství na území Panonie a Velké Moravy, vysvětí slovanské bohoslovce, „žáky" na kněze a schválí slovanskou bohoslužbu, proti níž hlavně franští biskupové, ale také kněží akvilejského patriarchátu brojili, jak je vidět na střetnutí sv. bratří s nimi v Benátkách.

            Všechna tato přání splnil Hadrián II. (867). Konstantin, který měl být vysvěcen na biskupa, se však roznemohl, vstoupil do řeckého kláštera, kde přijal jméno Cyril, a zde 14. února 869 umírá teprve 42-letý.

            „Tito jsou otcové naši", čteme na slavném obrazu Cyrila a Metoděje od Köhlera. Jsou opravdu otci naší víry, otci naší kultury a otci naší národní samostatnosti. Proto jejich památku ctíme a jejich odkaz, cyrilometodějskou víru v naší vlasti zachováme!