Pastýři - o. Jiří Hájek

 Citát z denního tisku: „To sladké slovo Vánoce: A letos budou bílé - hlas zvonů zní závějí a lidé mají k sobě blíž. Tak blízko, že projít davem a nepřijít o peněženku je malý zázrak. V krámě vám zase přejedou nohy vozíkem, vrazí vám loket do břicha a pokladní vás seřve, že zdržujete. Jdete domů, ruce vytažené jak pavián od tašek, a ejhle, před domem do již přecpaných popelnic sympatický mládenec rve velké papundeklové krabice. Když se ohradíte, ironicky opáčí. Jestli jsou vaše  (ty popelnice)." Konec citátu.

V líčení předvánočního shonu by se dalo pokračovat a každý z nás by k tomu mohl dodat podobnou zkušenost z minulých dnů zvláště ze včerejška. Toto že mají být svátky klidu, míru a pohody ? To ovšem není možné, protože jsme zvyklí, že nás honí „termíny"! Co všechno musíme do toho a toho termínu stihnout. Leckterá žena si včera asi postěžovala, že nemůže všechno stihnout protože s datem 25. prosince se nemůže hnout. Kdyby to šlo tak o jeden dva dny posunout, pak by všechno stihla, jak si představuje.

Očekáváte, že nyní budu lamentovat, jak jsme si všichni zvykli lamentovat. Přesto položím otázku. Není lepší se zastavit a popřemýšlet ? Kdekdo nás k tomu vybízí - i rozhlas a televize. Nejde to !! jsme v tom shonu namočeni až po uši.

Dnešní evangelium skončilo u rozjásaných nebes: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. A jakoby se zastavil čas. Pokoj, mír, dobrá vůle.

Evangelium ale pokračuje:

„Když andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: „Pojďme do Betléma, podívat se na to co se tam stalo, jak nám Pán oznámil: Pospíchali tam..."

Spěch je tedy také součást betlémské události a tím tedy také vánoc ?

My pochybovační lidé 21. století, řekneme: Taky bych tam se šel podívat. Z kontrolovat, jestli andělé mluvili pravdu. To asi tak vše.

Pastýři spěchali ne  kvůli kontrole.

V evangeliu je mnohokrát řeč o spěchu i když to slovo není vysloveno. Největší spěch až zmatek je při Kristově Zmrtvýchvstání. Tam jsou svědkové tak spleteni, že jen velmi těžko můžeme dát výroky jednotlivých svědků do rozumných souvislostí.

Zmíním ještě jeden případ: Lidé se dovědí, že je v nějakém domě prorok z Nazareta - nejen prorok ale i lékař. Lidé se seběhnou a jejich tolik, že stojí až před domem. Nějací muži nesou na nosítkách nemocného člověka a nemohou dovnitř, aby ho Ježíš uzdravil. A tak rozeberou střechu, aby ho dostali přímo před Ježíše. To nemohli chvíli počkat, až Ježíš skončí a lidé se rozejdou? Kdož ví, jak dlouho byl ten člověk nemocen, snad to tedy mohlo ještě nějakou půlhodinu počkat. Kvůli tomu není snad zapotřebí ničit majiteli domu střechu!

Víra probouzí ba přímo burcuje v člověku všechny síly. Pravda o narozeném Dítěti, kterou jim andělé zvěstovali je skutečně vedla ke spěchu ?

Spěch v evangeliu není snaha splnit nějaké termíny - je vyjádřením velké radosti. O mudrcích, kteří když vyjeli z Jeruzaléma k Betlému se napíše, že se zaradovali nevýslovnou radostí - zaradovali se radostí velmi velikou - byli radostí bez sebe. 

O jaké radosti se tu mluví? Všichni spěchají tím směrem, kde poznají pravdu, ať už se jedná o pastýře nebo mudrce. To zní příliš filosoficky. Jsme náchylní se ptát jako Pilát: Co je to pravda? A odpověď nečekáme.

V dnešní den, či večer jsme zvědaví na jednu jedinou pravdu: zda nás má někdo rád. Tento týden jsem se setkal s člověkem, který během svého dosavadního života často slyšel, že mu lidé říkají, že ho mají rádi. Říkáme to - ne sice tak doslova - lékařům, zdravotním sestrám někdy i kněžím jako výraz naší vděčnosti. A ten můj známý řekl, že ještě nikdy v životě nepoznal nikoho, kdo by to nejen říkal, ale který by to také žil. A pak popisoval jeden příklad za druhým. Já jako nestranný pozorovatel jsem v jeho vyprávění neshledal nic tak obrovského a zajímavého. Banální situace a obyčejné příběhy. Ale chtěl mi sdělit cosi, co se mu vymykalo. Nějaké tajemství. Řečeno velmi banálně až  hloupě: tajemství lásky.

Vánoce jsou svátky lásky ani ne tak kvůli dárkům jako spíše pro tajemství, které je skryto už v adventu: příroda je pod sněhem, slunce svítí jen někdy, zvířata spí, i dárky jsou zatím skryté, vše je tajemné. A dnes večer se to všechno zjeví.

Přišli jsme k oslavě narozenin člověka, který nám přišel říci, že nás má Bůh rád. V dnešní den to říkají všichni profesionální kazatelé ale málokdo jim uvěří, protože je ve světě mnoho zla. A my bláhoví chceme svalit vinu na Boha. My chceme důkaz, že nás má rád.

Jeho Syn je důkaz. „Nepřišel jsem svět soudit nebo odsoudit" - přišel jsem kvůli něčemu jinému, řekl Boží Syn.

Vánoce jsou důkaz. Už přichází Světlo, už je tady. Jen je s Ním problém.

Na naší výstavě jesliček je také jeden velmi těžko srozumitelný betlém - je to betlém z křišťálového skla. Když se na něj podíváte, dá vám dost práce rozpoznat, co je ruka, co je obličej, - to spíše jen tušíte a máte strach jestli si nevymýšlíte - co je anděl, co je klečící Maria a co je velbloud, a co je ještě podivuhodnější - je velmi těžké ho vyfotografovat. Na fotografii je jeví jako hromada skla. Tak je to i s Kristem. Ono to dá trochu práce rozpoznat v něm Spasitele, o kterém zpívali andělé.

Začal jsem svou úvahu spěchem. Když prožijeme něco radostného, spěcháme to někomu říct.  Když Ježíš uzdravil nějakého nemocného, ten to hned všude rozhlašoval - jednak že byl uzdraven, a jednak že ho někdo měl opravdu rád. Tuto pravdu poznat je víc než jen filosofování. Poznat tuto pravdu není filosofie knih, ale filosofie života.

Rád při vánočních přáních říkám slova, která zopakuji i vám: kromě obvyklých řečí o potřebném zdravíčku přeji vám také štěstí - štěstí mít kolem sebe dobré lidi. Spíše dnes narazíme na darebáka, podvodníka, lenocha než na dobrého člověka. Nemusí zrovna oplývat láskou k nám - stačí když mě bude aspoň respektovat jako člověka - spolučlověka, který - a mohl bych začít citací článku z novin: který mi nevrazí v obchodě loket do břicha, který mi vozíkem nepřejede přes nohu, pokladní či obchodník, který se na mě usměje, úředník, který mi vyhoví, dá radu, pomůže vyplnit formulář  atd. atd.

Přeji vám, abyste měli kolem sebe dost lidí dobré vůle, které chválili andělé.