Nový Jeruzalém v Novém Veselí 13.10.2009

 

                   

     Úvodem:

Ve Velkém Meziříčí je pochován Zikmund Helt z Kementu, má tam na hrobě svůj znak. Stejný obraz najdeme ve znaku Nového Veselí, protože zásluhou tohoto pána bylo Veselí obnoveno a rozšířeno, proto je to Nové Veselí a dneska dokonce městys. Chci však vzpomenout na jednoho živého občana z města velkého mezi říčkami malými. Zná ho mnoho lidí z celé naší  vlasti, protože ji zastupuje na mezinárodních závodech. Je to motocyklista Ivo Kaštan, který jezdí Ralley Paříž Dakar. Mluvil o tom i na faře po žehnání aut a motorek. A vyprávěl, jak jezdí přes poušť. Všude kolem pusto, proto je to poušť. Celé hodiny, celé dny. A pak vyprávěl. Co viděl na vlastní oči: Najednou tam jde žena, pěšky, celá v tom černém závoji, nese děcko. Dokola kolem pusto a prázdno a ona klidně  a vytrvale šlape dál.

1.

Za týden začnou lidové misie ve Slavkově. Žehnali jsme domy, vstoupili jsme do bytovky s 8 byty, až na jednoho nebo dva všichni zdvořile a slušně odmítli. Pusto a prázdno, i když všude je možné vidět zárodky naděje. Třeba v tom slušném odmítnutí můžeme cítit, že to nejsou zabouchnuté dveře ani u bytu ani u srdce. Jak je nás málo, to si uvědomí i malé děti i na Vysočině, když se podívají, kolik ze třídy jich rodiče přihlásili do náboženství. I my se můžeme s podobnými pocity dívat kolem sebe. Proto rádi jedeme na Nový Jeruzalém, kde nás je více. Proto přijíždí nástupce svatého Petra povzbudit svěřený lid a utvrdit jej ve víře, proto jsme rádi, že papež přijel, rádi jsme tam jeli  a děkujeme Bohu, že dopřál příznivé počasí.

2.

Každá poušť však skrývá život, i když vypadá jako mrtvá. I ta naše poušť, kdy často nevíme kudy kam, kdy si připadáme sami, daleko od lidí a vzdáleni od Boha. Motocyklista z Ralley Paříž Dakar najednou viděl ženu a kolem jen samý písek. Jakoby spadla z nebe. Přitom tam asi místní lidé takto cestují, sami v pustině, prostě na poušti. My si také často připadáme sami, opuštěni, jako na poušti. Říkáme si: Jak to všechno dopadne, jak to všechno zvládneme? Najednou se z ničeho nic objeví třeba dopis, telefon nebo malý vzkaz, neobjednaný, nevyžádaný, ale přesně na míru sedící a povzbuzující v té chvíli nejpotřebnější. Pozdravení od Boha, jak říká jedna věřící sestra. Prostě spadne to z nebe, přesně tak, jak to připadalo závodníkovi, když viděl člověka, který postupoval krůček za krůčkem tou planinou, kde se řítila auta a motorky stokilometrovou rychlostí. I v tom pouštním písku jsou semena, která při prvním a jediném jarním deštíku vzklíčí, vyrostou a uzrají. V té šedi všedního života se objeví kvítek, kvíteček, malý Boží pozdrav. A člověka potěší, že Bůh o nás ví, že nezapomíná, že nám připravuje oázy, ostrůvky zeleně na poušti života. Učili jsme se, že se u nich cestující zastaví, občerství, aby mohli pokračovat dál.

3.

Na poušti jsou někdy i kaktusy. Krásné, ale pichlavé. A jsou jistě i na té poušti velmi užitečné. Nemusíme však chodit na poušť. Není růže bez trní. Nemusíme chodit do zahrady ani do květinářství. Maria vítězí s mečem v srdci, napsal kdosi. A pomáhá. Proto se k ní modlíme Maria, pomoz přišel čas, milostná Matko slyš náš hlas. Nemáme právo opravovat modlitby, je potřeba se podřídit slovům, které schválila církev, ale sami si můžeme říci: Bolestná Matko, slyš náš hlas i v naší bolesti. A pomoz nám. A ona pomůže. Pošle svého Syna. O něm čteme v listě Židům: Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky. Pomůže, je Spasitelem světa, je Salvator mundi. A on se ozve. Pošle i do té naší pouště svůj pozdrav. Boží pozdravení, je přece Boží Syn,

Závěr:

Proto ho tady společně vzýváme. A věříme, že nás potěší v té naší opuštěnosti, samotě, která nám může připadat jako poušť. Že nás potěší tak, abychom v té dnešní oáze, ostrůvku zeleně,  nabrali sílu a šli, třeba sami, jako ta žena na Sahaře během závodu, abychom šli a vydrželi aspoň do dalšího Nového Jeruzaléma příští měsíc. A pak znovu čekejme pozdrav z nebe, přímluvu Panny Marie, pomoc toho, který je skutečně Salvator mundi, Spasitel světa. A těšme se, že v síle jeho pomoci vytrváme až do cíle, až do nebeského Jeruzaléma.

Amen.

 

 

Nové Veselí - ze stránek obce:

Sídliště, založené asi ve 13. století, bylo povýšeno na městečko v letech 1515-1536. Původně městečko užívalo znaku odvozeného od erbu své vrchnosti, pánů Lomnických z Meziříčí, totiž bílého křídla na červeném štítě. R. 1563 však požádal nový pán městečka Zikmund Helt z Kementu, krále Ferdinanda I., aby městečku změnil znak a přizpůsobil jej jeho vlastnímu erbu. Stalo se tak privilegiem z 15. července 1563, kdy došlo k názvu Nové Veselí a rozšíření

 práv.

 

Popis znaku:

Na zlatém štítě je uprostřed stříbrná mříž „jako v branách bejvá", zavěšená od horního okraje štítu na dvojitém železném a na červeno obarveném řetězu. Mříž drží předními tlapami dva červení lvi, vztyčení na zadních nohách a ke středu obrácení, s vyplazenými jazyky a s ocasy svěšenými. V roce 1998 byl Parlamentem České republiky potvrzen stávající znak obce a udělen i obecní prapor.