Nejsvětější Trojice Boží "B"

Co je krásnější, východ slunce nebo jeho západ? Co je lepší ráno, kdy je tolik práce před námi anebo večer, kdy se spokojeně můžeme ohlédnout. Jistěže ráno, protože večer den končí a člověk není noční tvor.  Konce jsou vždycky dojemné, loučení je vždycky smutné, s jedinou výjimkou, když mladým mužům končívala vojna, anebo když končí stavba či přestavba domu či bytu. To už se opravdu nemůžeme dočkat. Pak začneme bydlet v novém, ale jednou to stejně skončí, všeho do času Pán Bůh navěky.

1.

Tak je lidově vyjádřeno, že Bůh je věčný. On žije bez konce, a jak nás učí katechismus: Bůh chce svobodně sdílet slávu svého blaženého života. A my k němu jdeme na věčnost. A lidé se ptají, co tam budeme tak dlouho dělat, vždyť se tam budeme nudit. To je primitivní námitka. Odpověď je na ni také naprosto prostá, skutečně primitivní. Vždyť nevíme, jaké to tam bude, jak tedy můžeme vědět, že tam bude nuda. Vždyť svatý Pavel nám připomíná, že žádného člověka nenapadlo, že na mysl lidskou nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.

Co připravil? Víme, že na zemi je nejhorší samota. Když někoho zavřou do kriminálu a ještě ho chtějí potrestat, dají ho na samotku. Lidé se bojí stáří, protože to znamená opuštěnost a samotu. Už jsem zde připomínal film Zapomenuté světlo, kde kněze hraje známý herec. Když si odmyslíme jeho řeči v jiných filmech a jeho některé zápletky, musíme říci, že to byl dobrý film. Pořád si vzpomínám, jak se v tom filmu kněz dívá, jak mu hoří kostel, který byl právě opraven. Nebojte se, pane faráři, lidi vám pomohou, kostel se zase spraví. Nejlepší na světě opravdu je, když někoho máme, když nejsme sami.

2.

Dnes máme slavnost Nejsvětější Trojice Boží, která nám ukazuje, že Bůh není sám, že není  osamělý vládce všeho, není to někdo daleko od nás, skrytý v nedostupnu. Je to náš nebeský Otec. A má Syna. Otec miluje Syna. Víme jaká je to škoda  a  jaké to jsou tragédie, když otcové nemilují nebo málo milují své syny ( a dcery). Syn miluje Otce, až do krajnosti, až k smrti kříže. Víme zase jaké to bylo v dějinách, když se královský syn postavil proti otci, jaké z toho byly války, utrpením, zbídačení celé země. A víme, jaké byly spory, když se mladí postavili proti starým, jak se všichni hádali, jak se soudili, až všechno prosoudili, jaké se o tom psaly romány. Bůh Otec miluje svého Syna, Syn miluje Otce až do krajnosti, to je láska osobní, ne nějaká neurčitá, to je láska Boží, tedy Božská. Proto můžeme říci, že tato láska je  vlastně Třetí  Božská osoba, ano, Duch svatý je zosobněná láska mezi Otcem a Synem. A to je něco. To je život, to je napětí, protože už o té lásce lidské se sdají psát romány, kdo má lásku, tak žije. A co teprve láska Boží.

3.

Kdyby nás někdo pozval na zasedání vlády, byli bychom tím vyznamenáni. Někdo by tam možná nejel, řekl by si, v televizi nám ukazují, jak se tam hádají. Kousek pravdy by měl: Ty sdělovací prostředky nám rády ukazují jen tu jedinou skvrnu a to hezké neukáží, že prý to není žádný trhák. Ale kdyby nás pozvali na tajné zasedání nějakého fondu, kde se rozdělují dotace anebo nějaké výhry tam bychom jeli. (Jen v závorce: Kdybyste tam jeli, tak se přimluvte, aby dali pár milionů i na opravu našeho kostela.) To by bylo napínavé být u toho. Tam bychom se nenudili, to by byl opravdu trhák.

Závěr:

Bůh mohl zůstat sám. V Nejsvětější Trojici by si stačil. Přesto Otec stvořil člověka a všechno mu dal. A když člověk něco pokazil, přišel na svět Boží syn, aby to zachránil. On je náš zachránce, náš Spasitel  a Spasitel celého světa. A Duch svatý nás osvěcuje, abychom nebloudili.  A tento Bůh, jediný   v Trojici chce svobodně sdílet slávu svého blaženého života, prostě nás k tomu zve. Máme dojít k němu, abychom byli u toho. To je cíl našeho života. To dává smysl všemu. To stojí za to. Večery jsou smutné, ale přijde ráno. Stáří může být také smutné. Ale pak přijde nebe, kde Bůh chce svobodně sdílet slávu svého blaženého života. Na to se můžeme těšit. Amen.