Na sv. Štěpána

Všichni víme, že dneska je v kostele červená barva a že je to připomínka mučednické smrti, kdy svatý Štěpán prolil svou krev. Všichni si vzpomínáme, jak se červenou barvou opravovaly chyby a mnozí víme, že na obrazovce počítače nám tento mazaný přístroj červeně podtrhne slovo, v kterém jsme udělali chybu. Kdo napíše Maria s malým m, hned je takto červeně upozorněn. Mašinka je to chytrá a tak když napíšete marek, nenamítá nic, protože nepozná, jestli myslíte svého syna anebo pár mincí bývalé německé měny. Když však napíšete Ježíš s malým J, také neprotestuje, protože neví, jestli míníte jméno našeho Pána a Spasitele anebo to zvolání ve chvíli úleku, takzvané citoslovce, které se v češtině tak často používá. Bereme totiž jméno Božího syna moc často nadarmo. Svatý Štěpán se nebál proklít svou krev, nebál se, že vystříkne červená, protože něco věděl o krvi Kristově prolité za nás. Takoví byli všichni mučedníci od něho – prvomučedníka až po dnešní časy. Nevíme, jaké svědectví bude od nás požadováno, nevíme jakou barvou budeme muset svědčit. Ale je možné, že někdo se setká s tou červenou i na počítači nebo na diktátě. My opravdu musíme stát na tom, že Ježíš je vlastní jméno Božího Syna, že byl jen jeden jednorozený Boží Syna a že si tedy zaslouží velké písmeno. A naši velkou úctu, velkou vděčnost a velkou zbožnost.