Na neděli Božího slova 21/1 2024

3. v mez: 21/1 2024 Neděle Božího slova

Před rokem jsem navrhoval, abyste si dali do každého bytu citát z Božího slova, nějakou větu z Písma, která se vám zalíbila, kterou můžete brát i jako program. Kolik takových nápisů bych asi našel? Ještě není pozdě. A je to svědectví. Nestačí naříkat, že tam ti naši mladí mají nějakého fotbalistu nebo koho přes celý dveře. My máme víc. Ale mít to tam. Najít si to. Já už bych vám to vytiskl.

Neděle Božího slova. Čteme je, některé i zpíváme. Společně v kostele. Ale mimo kostel: Na oči doma. Na oči sousedům, přátelům a známým. Proto jsem vybral citáty na parte. Už jsem to rozdával. A pořád vidím ty ateistické veršíky. To jsou slova lidská. Slovo Boží je jiné. Má sílu. Vzpomínám na pohřeb v Jamách, když jsem ještě chodil do školy. Zemřel tatínek jedné ze spolužaček, otec tří dětí. Bylo to smutné. A řečníci z podniku Chirana to ještě zdůrazňovali. Rozesmutňovali. Pak pan farář zazpíval: Já jsem vzkříšení a život. Citát z Písma, z úst toho, v němž se Slovo stalo tělem. Dodnes si pamatuji, jak to ze mě všechno spadlo. Slovo Boží má moc a sílu. Je živé.

Na auta máváme. Lidi pozdravíme. Lidským pozdravením. Je také pozdravení podle Božího Slova. Svatý Pavel píše na začátku listu Galaťanům 1,5 – to jsou Keltové, kteří u nás byli před Slovany – Ježíši Kristu buď chvála na věčné věky amen. Kdy jste naposledy slyšeli pozdrav: pochválen buď Pán Ježíš Kristus? Anebo kratší a moderní: Chvála Kristu? To je slovo Boží  - i mimo kostel. Šel jsem po jednom městě s maminkou, ta sebou vedla svou malou vnučku. A ta se mne potom ptalas: Strejčku, proč každému říkáte: Nový kámen? No protože oni mi říkali: Chvála Kristu. A já jsem odpovídal: Na věky. Amen. Kdo nám v tom brání, abychom se tak zdravili. Víme, jak důležité je společenství, víra není pro samotáře někde v jeskyni, nejsme asi od Boha povoláni k poustevnictví. Každé společenství má svůj pozdrav. A toto je pozdrav křesťanský. Tak mezi sebou, co vy na to.

Římanům svatý Pavel píše  páté kapitole v 1. verši – prve to bylo Galatanům 1,5 teď Římanům 5,1 :  žijeme v pokoji s Bohem. Pěkné, co?  A tak si to přejme. Rádi se zase uvidíme, rádi se opět shledáme. To je jasné. Do té doby žijte, žijme s Bohem. S Pánem Bohem.

Já si pamatuji, jak za mého dětství z nás tyto křesťanské pozdravy vytloukali, jak nám do dětských hlaviček tloukli tyto moderní. Anebo je to dobře, že to z nás vytloukli? Tenkrát jsme se nenechali. Neuzapomněli na to. O neděli Božího slova si na to můžeme vzpomenout. Svatý Pavel napsal dva listy Korinťanům, to jistě víme. V nich je celkem 5 x Bohu díky. V kostele to řekneme kolikrát: V neděli 3 x, ve všední den dvakrát. Kolikrát to řekneme doma? A kolikrát máme opravdový a skutečný důvod Bohu poděkovat. Žádná klika za to nemůže (das Glück je německy štěstí), žádné štígro to nezařídilo, Bůh dal, jemu díky. Když byl sv. Pavel na soudu, kde mu hrozilo vězení, připomněl, že mu hrozilo i zabití. a dodal:  Ale s pomocí Boží jsem živ ještě dnes a vydávám svědectví před malými i velkými. Skutky 26,22 S pomocí Boží si říci předem – a Bohu díky potom.   Modlíme se společně, proto říkám nejméně třikrát: Modleme se.

Ale když máme sami začít – a ještě k tomu mimo kostel – to už není tak automatické. Máme začít Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. To je také slovo Boží – konec Matoušova evangelia, slovo na rozloučenou, výzva ke křtu M 28,19.

Nebojme se udělat kříž, hned po té, co nás napadne anebo navrhneme: Teď by bylo dobré se pomodlit. Tak Ve jménu Otce … A na konci také: pouze jáhen nebo kněz může říci před lidem: Pán s vámi. Požehnej vás. Každý, kdo byl pokřtěný Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, může říci: požehnej ti, požehnej jemu, požehnej nám Otec i Syn i Duch Svatý. Amen