Na 2. čtení z 3. neděle v mezidobí "A"

 

Začíná nejsvětější oběť. My se k ní přidáváme i svými oběťmi, i dnes tedy ve Křtinách. V kostele je zima, už je tam jen 6 stupňů nad nulou, zde v zimní kapli máme dnes 10 stupňů, venku  minus 11, ale brzy zde bude vydýchaný vzduch. Zkusme to oboje nabídnout jakou svou malou oběť -i ten chlad i ten nedostatek kyslíku.

Mše svatá je také tajemná - mystická  - hostina. Nabízí se nám stůl Božího slova, k nasycení duše, a pak nejtajemnějším způsobem - Pán Ježíš sám jako pokrm v Nejsvětější svátosti.

Ze slova Božího vyplývá, že naším cílem je nebeský Jeruzalém. Ne ten pozemský, kam se lidé dostanou jednou či dvakrát za život za dvacet či třicet tisíc, ale ten nebeský. V něm není spousta kostelů, každý jiný, jak v tom pozemském. V knize zjevení se píše, že Jan tam chrám neviděl, jeho světlem byl Beránek. Beránek Boží - Pán Ježíš.

A jeho apoštol, svatý Pavel, píše, že Pán Ježíš je jeden nerozdělen. To je právě duchovní pokrm na dnešní neděli a další týden. Byli jsme pokřtěni v jeho jménu, ne ve jménu Pavlově, Apolově a podobně. A to je důležité, protože rozdělení hrozí i nám. I nám platí do co píše sv. Pavel do Korintu. Ať nejsou mezi vámi roztržky. Kristus je jen jeden, a ať křtí kdokoliv, tu milost dává Pán Ježíš.

Metropolita Moravy, náš šéf, hned nad biskupem brněnským, protože naše diecéze nepatří pod Prahu, ale na Moravu, napsal na závěr 1150. výročí, kdy nám sv. Cyril a Metoděj přinesli  Slovo Boží ve srozumitelném jazyce: Teď je třeba to Slovo Boží uvádět ve skutek.  

A jistě i to dnešní: Kristus je jeden, je jeden křest, je jedna mše svatá, ať ji slouží kdokoli.

Není to jednoduché, ani pro kněze, ale ani pro lidi, mohu to potvrdit. Měl jsem  vedle sebe už 23 kaplanů, z toho dvacet  bylo mladších než já. Člověk musí chápat, že mnozí lidé pak říkali: Ať mám pokřtí pan kaplan. Ať k nám do školy jezdí pan kaplan. A také obráceně. Nebylo to jednoduché, když se má zachovat, že jde o Pána Ježíše. Jak jsem to zvládal a jak to zvládali lidé a kaplani, můžete se jich zeptat.

Kristus je jeden, ale my stojíme jakoby na třech sloupech, odborně se tomu říká mohutnosti duše: Rozum, vůle a cit. Ty první dvě by měly být jasné:

Myslím, že každý rozumný člověk, který má dobrou vůli je schopen se domluvit a věci pochopit.

Máme také cit. A ten také musíme použít. Ve Křtinách mně bylo jasné, že když otec Tomáš někoho oddával, pak mu křtil děti, pak ty jeho děti oddával, že takový člověk pak chce, aby on i pochoval  jeho maminku. S klidem v srdci a bez emocí jsem to vždycky přijal. Kristus je jeden, nerozdělen, jeho oběť je při pohřbu to hlavní. Ale jako farář celé farnosti se každé ráno modlím za všechny zemřelé, ať je pohřbil o. Tomáš anebo já anebo někdo jiný. Modlím se také za všechny, kteří u  nás byli oddáni a pokřtěni. Přijďte v sedm hodin ráno každý den, budeme se modlit spolu, abych zde nebyl sám a anebo jen s jednou sestrou. Modlíme se také půl hodiny před každou mší svatou.

Modleme se také za jednotu. Týden modliteb za jednotu křesťanů skončil včera. Ale  modlit se máme dál: za jednotu křesťanů, za jednotu ve farnosti. Modlit se a pracovat pro to. Ne proti. Opravdu proti ne.

Kristus je jeden, je světlem nebeského Jeruzaléma, který  je také jeden. Kéž se tam sejdem. Do jednoho. Amen