Křtiny 24. prosince 2008 ve 22 hod. 22 minut

  Bratři a sesrtry.

V této posvátné chvíli se  většina našeho národa schází na půlnoční, někde dříve, někde přesně ve 24.00, někteří ji sledují v rozhlase nebo televizi. Rádi si na ni uděláme čas, protože uznáváme logicky, že něco nad námi musí být. Jsme nejen přesvědčeni o tom, že existuje nějaká vyšší moc, že nad těmi pány a páníčky je někdo ještě vyšší, ale máme s tím všichni své osobní zkušenosti. Velká většina z nás si vzpomene na různé chvíle, kdy nám to zapálilo, kdy nám to vyšlo, kdy jsme na poslední chvíli zastavili a vyhnuli se nebezpečí anebo naopak, kdy jsme do poslední chvíle doufali, že to dopadne podle našich plánů a ono to dopadlo jinak, protože vyšší moc tak rozhodla.

Ano, něco nad námi musí být, to je jasné. Člověka však bolí hlava, když se dívá pořád nahoru. Musíme se také dívat kolem sebe, je třeba se rozhlédnout, chceme-li bezpečně přejít a dojít.

Pastýři se také podívali nahoru a pak se rozhlédli, co by sebou vzali a vydali se do Betléma. A tam  něco uviděli. Něco úžasného, ještě více. Oni uviděli někoho. Někoho s velkým Ň. 

Milý spolubratře, otče Tomáši, milí bratři a sestry z naší obce Křtiny, do které už také patřím, milí bratři a  sestry z naší křtinské  farnosti, milí bratři a sestry z celého okolí, ať jste přišli nebo přijeli zblízka nebo zdáli, to je letošní vánoční poselství, Boží poselství pro tuto chvíli. Teď si nepřipomínáme, co se stalo, dnes není jen oslava události, která se udála, dnes má narozeniny Někdo s velkým Ň. Ježíš Kristus, Spasitel, Pán.

A to znamená víc, než, že něco je nad námi. Dobrá, že tomu tak  je. Něco tušíme, to už nemusí být vždycky dobré. Něco se nestihlo, něčemu se nevyhneme, to je ještě horší. Něco nás trápí, to je nejhorší. Tak si něco vezmi, tak si něco přečti, to nestačí. Najde se někdo, kdo nám pomůže?

Vzpomeňte na Bolka Polívku, který hrál faráře ve filmu Zapomenuté světlo. Vzpomenete si, že mu vyhořel kostel hned po skončení jeho opravy. Pane faráři. Lidi vám pomůžou, nebojte se. A našli se. Přišli mu pomoci.

I nám přišel na pomoc někdo, opravdu Někdo, protože to je Syn Boží a syn člověka. Je to Spasitel Kristus, Pán. To něco nad námi, ta vyšší moc, se k nám sklání osobně, přátelsky, lidsky. A přichází jako dítě, abychom se nelekli, abychom se nebáli, naopak, abychom se zaradovali, protože když na svět přijde člověk, má radost nejen jeho matka, jak je psáno, ale všichni, jak jsme jistě prožili také všichni.

Ten Někdo přichází jako bezmocné dítě, abychom my mohli ukázat kousek citu a pomoci, abychom se projevili svou lidskost.

Ten Někdo však zůstává Synem Nejvyššího, a může nám pomoci.

Může nám, pomoci, když chceme konečně začít, protože to je těžké, to vyžaduje hodně sil.

Může nám pomoci, když chceme znovu začít po té, co jsem narazili, vykolejili, protože to je ještě těžší, to už chce všechny naše síly.

Může nám pomoci, když chceme vytrvat a udržet  tu běžnou rychlost, ten přímý směr, to je nejtěžší, to chce pomoc opravdu shůry, milost vytrvalosti v dobrém.

A to všechno najdeme u Něho, u svého Spasitele, dnes i zítra. Teď i potom, tady a jednou i tam. Nejsme sami, Někdo s velkým Ň nám přišel na pomoc, sám Spasitel světa, Kristus Pán. Ten  se nám proto narodil. A proto si můžeme zazpívat : Radujme se. A skutečně to zažít i prožít.

Kéž vám to Pán Bůh dá.

Amen.