Co jsem kázal přesně před rokem

Milé děti, milí bratři a sestry každého věku, zblízka i z dáli.
Co nám chce Pán Ježíš říci svým slovem, které je vždycky živé ¨

(Lk 14,1.7-14)

Tenkrát řekl: Nesedej si na přední místo. Vám, děti, by dnes asi řekl: Necpi se tam první. Ani do toho autobusu, ani do té jídelny. Počkej v klidu, však je místa dost, jídla mají také dost. Když se nebudeme cpát jako první, když v klidu počkáme, nebudou lidé nervózní, nebude se nikdo hádat, a nestane se žádný úraz.
Co by řekl nám dospělým, třeba u nás, přímo tady v kostele. Teď možná ne, ale až zase bude venku trochu víc chladno dveře se budou muset zavírat, by a si řekl: Necpěte se do kostela, počkejte v klidu, až lidé vyjdou, uvolněte jim místo. Vše bude bez tlačenice, bez rozčilování, bude to rychlejší a nevycourá se ani tolik toho tepla, když se ti, kdo vycházející musí prodírat mezi těmi, kteří se tam už cpou. Katolická akce má heslo: Všímat si, rozhodnout se a udělat to. Všimne si někdo, že by bylo dobré povolit háček a otevřít i druhou polovinu dveří a udělá to? I toto je služba bližnímu, i toto se může udělat z lásky.

Nechme však rozmisťování, podívejme se dále: Pán Ježíš řekl: Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen. To platí o nás o všech, jak jsme tady. Máme důvody se povyšovat. Víte sami, že v totalitě bylo z celého jihomoravského kraje nejvíce dětí do náboženství přihlášeno právě v našem velkomeziříčském děkanství. Tím pádem to bylo nejvíce dětí v celé republice. lidí Tady žili opravdoví křesťanští rodiče, kteří se nebáli žádných ústrků. Při každém sčítání lidí v kostele se zjistilo, že v našem farním kostele je nejvíce lidí v celé diecézi. Můžeme se povyšovat, že jsme nejlepší. Ale je zde i ponížení. Člověk, který je zatížen, se shrbí,skutečně se sníží, opravdu je ponížen. Naše farnost byla v v těchto dnech opravdu zatížena a to tím, že otec Stanislav Kryštof odchází po pětileté vypomoci, jak bylo už předem dohodnuto. Místo něj nepřijde nový kněz a budeme tu sami dva. Dva kněží a jeden jáhen na jednu městskou farnost a tři farnosti venkovské. To je zatížení.
Co dělat. Nemá cenu psát žádné petice, organizovat žádné protestní či nátlakové akce. Každý z nás kněží jsme slíbili biskupovi úctu a poslušnost a bereme to vážně a s pomocí Boží to chceme vždycky dodržet. Jak nám můžete pomoci? Tím, že nepřestanete chodit do kostela, i když jsou zde ty změny. Mohlo by se stát, že si to někdo přijde přepočítat a zjistil by, že už to Velké Meziříčí nemá tak velkou návštěvnost. Nepřestaňte chodit do kostela, i když možná budeme víc unaveni než dříve. Společně se však můžeme povzbudit dobrými zprávami, především radostnou zvěstí evangelia o tom, že Pán Ježíš to vše zvládl, a že nám tedy můžeme pomoci, abychom to zvládli i my. Však dneska také chceme povzbudit obětavé lidi z televize NOE, která chce být šiřitelkou dobrých zpráv. Díky jí jste toho viděli tolik ze setkání mládeže v Táboře, zatímco ostatní televize o tom nic neukázaly. nebylo tam nic špatného, žádné rozbité výlohy, žádné rasistické řvaní. Nestačí naříkat na to, jak hrůzy vidíme v televizi, ale proti té záplavě temných a krvavých zpráv zapalme jednu svíčku, tou může být právě naše televize.
Pán Ježíš na závěr řekl: Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali .... Pak pokračuje a mluví o tom, že máme pozvat ty, kteří nemají čím odplatit. Jistě že by Pán Ježíš nic nenamítal, když jdeme navštívit své příbuzné nebo přítele a když zas oni přijdou navštívit nás.
Přesto jeho slova platí. Ukazuje se jedna možnost, jak pozvat někoho, kdo nám to nebude moci odplatit. Skupina francouzských poutníků přijede k nám, chtějí vidět Prahu, Velehrad a také samozřejmě slavkovské bojiště. Řekli mi: Rádi bychom však neděli prožili v jedné obyčejné české nebo moravské farnosti, spolu s lidmi šli do kostela. V neděli nechceme chodit po památkách. Řekl jsem jim, že to řeknu ve své farnosti. Říkám to teď. Budou jazykové problémy, budou s tím starosti, ale vypadá to, že oni to nebudou moci nám odplatit, že se sotva k nim dostaneme, i když není vyloučeno, že se přátelství naváže, že se tam k nim třeba jednou také podíváme. A anglicky dneska umí každý, u nás i u nich.
Všichni jsme sem přišli kvůli Dobrému pastýři. Za ním jdou i vaši kněží, to co, zde byli i ti, kdo zde jsou teď. Proto i to nařízení o snížení počtu kaplanů bereme z rukou Dobrého Pastýře Ježíše Krista, který vede svou církev prostřednictvím biskupů. Proto doufáme, že i tento složitý a těžký úsek cesty, kterou má naše farnost projít, když budeme jen dva, nás přesto všechny přiblíží k Božímu království a že nás tam Dobrý Pastýř všechny dovede.