2. neděle adventní „B"

Pestrost je radost, to co je jednotvárné stane se všedním a nakonec smutným. Proto jdeme v neděli do kostela, aby nebyly jen ty všední dny  šedé a jednotvárné.

Když jsme kdysi chodívali každou neděli ráno polními cestami do kostela v Jamách, zdravili jsem se slovy: Vítám vás na Slovo Boží. Stejně jsme si také odpovídali. V kostele je skutečně hlavní to slovo Boží. A z něj evangelium. To je radostná zvěst, takže se nám ta pestrost a radost spojuje.

1.

Dnes jsem slyšeli začátek evangelia, začátek radostné zvěsti Ježíše Krista, Syna Božího. Synové a dcery lidské jsou pořád stejné. Když někoho zamordovali před sto lety, zpívaly se o tom následujícího roku na poutích kramářské písně. Když je dneska atentát, za deset minut to vidí na obrazovce celý svět. Ale je to vlastně pořád stejně jednotvárné.  Bůh je také stejný, stále vznešený, vzdálený tajemný. Do toho všeho pusťme radostnou zvěst o Ježíši Kristu Synu Božím. Ten vznešený Bůh nám se nám přibližuje, přímo jeho syn přišel. A my mu můžeme říci naprosto důvěrně, až mazlivě: Beránku Boží. Ty, který snímáš hřích osvěta, i ty mordy a i ty vraždy, i ty atentáty, smiluj se nad námi. Smiluj se nade mnou, smiluj se i nad ním. Daruj nám pokoj, Nám tady, nám na světě. Tak je důležité, že Boží Syn je zde. Tak je důležité evangelium, kde se o tom píše.

2.

Aby to bylo pestřejší, a jak sami víte, evangelia jsou čtyři. Ty čtyři evangelisty jistě sami vyjmenujete.  První tři evangelia jsou dost podobná. Poslední Janovo je trošku jiné, je napsané až později, doplňuje ta tři. Proto se čte na veliké svátky, na velikonoce a také na vánoce na Hod Boží. Jinak se čtou ta tři a pravidelně se to střídá, správě kvůli té pestrosti.Letos čteme evangelium sv. marka. On se původně jmenoval Jan. To jménu mu dali jeho věřící rodiče, to je jméno z Bible a znamená: Milostivý dar Boží. Tak si to všichni věřící rodiče řeknou pokaždé, kdy se jim narodí dítě.  Druhé jméno Marek, pod kterým ho známe, je pohanského původu. Mars bylo římské božstvo války. Z toho vzniklo římské jméno Marek a to měl právě i tento Jan. Asi proto, mže doprovázel svatého Petra do Říma. Víte, že on byl prostý rybář, ale kázat uměl. Měl o čem. Psát asi neuměl, proto mu to Marek v Římě se psal. A napsal to římským způsobem. Římané byli velcí právníci, jejich zásady jsou základem evropské společnosti. I dříve museli  i teď musí naši právníci nejprve studovat právo římské. V něm se říká: Hlavní jsou fakta, a říká se to latinsky a znamená to skutečnosti. Záleží na tom, jak to skutečně bylo a ne na tom, jak to vysvětluje ten viník anebo jak to na něj žaluje ten druhý. Svatý Marek také ve svém evangeliu popsal fakta, skutečnosti .. Jim se především věnoval, víc psal o nich než o kázáních. Dnes jsme slyšeli přesný popis toho, jak byl Jan Křtitel skutečně oblečen.

3.

Pro všechny jsou důležité skutečnosti, prostě fakta. TZO je víc než to,.cos e říká. Říká se třeba, že jezuita Koniáš spálil hodně českých knih. Faktem je, že mnohem více jich vydal. Učili nás dokonce ve škole, že českých knížek hubitelé lítí, plesnivina, moli, jezoviti. Přitom i Koniáš i ostatní jezuité vydávali české zpěvníky. Aby ten starší bratr, který vedl poutníky, si mohl přečíst českou píseň, předzpívat ji a oni ji opakovali. Ve městech se už dávno  mluvilo německy, ale naše rodná řeč přežívala na venkově právě díky knížkám, kancionálům a katechismům vydávaným česky právě od jezuitů.

Také víme, že světově proslulý dobrý voják Švejk dělal sluhu polnímu kurátovi Katzovi, tedy vojenskému duchovnímu, který byl odvelen na frontu. Víme, jak ošklivě Hašek popisuje jeho chování.  A tak se říká, jací to byli divní lidé ti vojenští kněží. Jaká jsou fakta, jak to skutečně je. Někteří moji mladí m,kolegové vstoupili do armády, říká se jim vojenští kaplani a dobrovolně šli mezi nevěřící mladé muže. A zjistilo se, že se jim tam nikdo nesměje, že jsou očekáváni a vyhledáváni. Neslouží asi každý den mši svatou, ani nezpovídají od rána do večera,  ale  je o ně zájem. To jsou fakta, to jsou skutečnosti, to je víc, než to se říká anebo napíše. Buďme vždycky opatrní, když říkáme, že lidé říkali, že ... Jednou jsem to také uslyšel a zeptal jsem se přímo: Kteří lidé to říkali? No já, a paní Nováková. Vzpomeňme na Římany, na římské právo, na evangelistu Marka, který měl římské jméno a řekněme si: Důležitá jsou fakta, záleží na tom, co bylo a jak to skutečně bylo.

Závěrem:

Závěrem připomenu závěr evangelia podle sv. Marka. Je tam popsána poprava Pán Ježíše, jeho ukřižování. U toho musel být důstojník, úřední svědek. A byl tam setník. Když top všechno sám viděl, když ta fakta pozoroval na vlastní oči, tak vydal svědectví: To byl opravdu - fakticky - Syn Boží. A radostná zvěst zní, že Ježíš je opravdu Syn Boží. Je zde i s námi, i pro nás. Přichází nám naproti, pojďme k němu i my, udělejme si pro něj čas, u něj hledejme smilování a pokoj.

Amen.