Z III. valné hromady Matice velehradské

III. valná hromada MV na posvátném Velehradě 15.2.2009

Slovo předsedy výboru MV

Úvod:

Když se Jan Pavel II. zadíval před 19 roky na Evropu a viděl železnou oponu zrezivělou na zemi a berlínskou zeď v sutinách, zadíval se na Velehrad. Ne ze zvědavosti. Je sice je zajímavé, že zde byl poprvé jako papež, zatímco jiná místa už dříve navštívil vícekrát jako biskup nebo jako kardinál.  Jako Slovan Velehrad znal, což jsme poznali i my i naše tehdejší vláda při 1100. výročí blažené smrti sv. Metoděje - našeho otce.

Zadíval se na něj tak jako my zaostříme zrak na střed nějaké věci, která nám padne do oka. Ano, zde je duchovní střed Evropy, ne ve smyslu jediného bodu uprostřed kružnice, tak domýšliví zase nejsme, ani Evropa nemá tak dokonalé tvary ani zákony. Když má elipsa dvě ohniska, proč by jich Evropa nemohla mít více, tím spíše, že má 6 patronů. 

Nejprve se zadívám do našeho nitra a zmíním o modlitbě členů a členek , pak zalistuji v knihách a zmíním se počtu členů a členek a ve 3. bodě  se zadívám trochu výše a to na tři úrovně: a) na dvoumetrové sochy na růžencové poutní cestě, b) na zhruba dvacetimetrový kříž na v jejím cíli a c) na zatím půlmetrové až metrové stromy kolem poutní cesty na Svatý Hostýn.

1. modlitba

Sešli jsme se na Valné hromadě, jednou za rok, spojenými silami chceme něco dosáhnout. V jednotě je síla. Přesto nechceme žádnou uniformovanost, z Boží ruky vychází každá osoba, i každá právnická osoba  jako originál.  Přesto a právě proto může mít každé poutní místo, každá matice svou vlastní modlitbu. Zde v rodném údolí našeho křesťanství vzýváme zvláště Pannu Marii, Matku Jednoty. Proto po modlitbě členů Matice, která obsahuje slova s velice  hlubokým dosahem: Ať přijímáme Boží poselství, a řídíme se jím ve svém životě --- můžeme přidat ještě krátké prosby právě k Panně Marii: Matko Jednoty křesťanů, oroduj za nás.  Královno rodin - což do litanií přidal i Jan Pavel II. velký velehradský poutník - , oroduj za nás. Můžeme také vzpomenout na jeho snahu o novou evangelizaci, jak dnes dělat to, co dokázali před 11 sty lety svatí bratři soluňští - jak předat dnešním lidem evangelium tak, aby mu rozuměli. V jeho výzvách se také objevil mariánský titul: Hvězda nové evangelizace. I my chceme díky Matici a přes ni udělat něco nového, přitažlivého pro lidi. Proto prosba: Hvězdo nové evangelizace by mohla být třetí prosbou přidanou při třetí valné hromadě.

Připomínám především tuto hvězdu s vnitřním napojením na hvězdu na pravém rameni Matky Unie.  Tam jak víte je osmicípá a v moderní podobě se objevuje na návrhu loga, které vytvořil můj římský spolupoutník. Použil plášť Panny Marie aby naznačil, že pod její mateřskou ochranou se Matice chce mateřsky starat o věci kolem Velehradu, o celé to rodné údolí pod Buchlovem a Klimentkem, zatímco duchovní otcové jezuité se otcovsky starají o duchovní správu.

Když na ta třetí valné hromadě přidáváme tři větičky, snad to není nebezpečný rozjezd, snad se nebudeme cítit nuceni na každé další přidávat další věty. Můžeme se však shodnout, že modlitby není nikdy dost. Jan Pavel II. také přidal k růženci pět desátků, což se před ním během 500 let nedovážil žádný z papežů. Nám trošku zkomplikoval život, protože růžencová cesta byla původně rozvržena do 15 etap, teď jich máme dvacet, aspoň se nemusí tak pospíchat a může se vychutnat krása krajiny, umění i rozjímání v přírodě - chrámu udělaném Boží rukou před sochami - díly lidských rukou.

 2. členstvo

Nelze nikoho lámat a nutit ke vstupu, nelze však ani lámat hůl nad nízkým počtem, ale zlomit v sobě jakýsi odpor ke spolkům a sdružením. Zabolelo mně, když mi moji mladší spolubratři, kteří nic nevěděli o tom, co bylo dříve řekli, že do žádného sdružení nevstoupí, že mnoho sdružení  v církevních dějinách bylo problematických. Je však zajímavé že každá totalita, i ta hnědá i ta rudá nejprve rozpustila spolky.

Dědictví totality  je i v tom, že se říká: ať se stará někdo jiný,  ať se starají oni.. Zlomme právě toto, postarejme se sami, tedy spolupracujme.

Máme třetí valnou hromadu, mezi tou první a druhou nás hodně přibylo, letos tolik ne, i když každý dostává s každým zpravodajem jednu čistou přihlášku, ne pro sebe, jak se mně naivně ptala jedna členka, ale pro to, aby mohl ne zlámat, ale zlákat případného dalšího člena anebo členku. Na tisícovku jsme si nesáhli, máme z ní jen dvě třetiny. Ono bývá první rok nadšení, druhý rok únava a třetí rok krize. To však není krach, to je zlom, to je chvíle rozhodnutí, nasměrování, kam se to pustit. Tak to nevzdávejme. Něco je vidět, jak nám ještě připomene bratr sekretář.

 

3. Teď se zahleďme  těmi slíbenými třemi směry:

a)

Zastavení růžencové cesty jsou rozebrána, poslední volné si vzali kněží - rodáci ze Slovácka, to je velice pěkné. Děkujeme všem, kteří si zastavení „adoptovali",

 

děkujeme i  za vybudování stezky, kterou postupně doplňujeme. Třetina zastavení už stojí.

      

Další třetina už vzniká pod údery dláta mistra Josefa Kozla a pod bdělým dohledem mistra Milivoje Husáka. Takže už jsem za vodou. A musím poděkovat za ty nádherné fotografie v letošní ročence, kde vidíme zastavení pod vodou, pravda pod vodou v podobě sněhových vloček, které na tom 16. vytváří tak malebnou bílou stříšku.

 

To sám Stvořitel dotvořil dílo lidských rukou a moderní technika v rukou šikovného člověka nám to zachytila. Tak se ukazuje jak po celý rok ty kamenné stavbičky zkrášlují rodné údolí.  A až jich bude dvacet - jak brzy to bude nám za chvíli řekne náš bratr sekretář - budou připomínat nejen těch dvacet prstů sepjatých rukou obou bratří, jak jsem předpokládal před rokem.

 

Až venku na slunečním světle se ukázalo, že hrubě otesaný kmen s jemně opracovanou kostkou s tajemstvím ze života Krista a jeho Matky na vrchu k sobě velice ladí. Člověk v té chvíli musí děkovat oběma svatým bratřím a všem jejich spolupracovníkům, že na vitální podnož slovanských pohanských kmenů naroubovali ušlechtilou révu toho, který řekl Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.

b)

Někdy se díváme na kříž na památku návštěvy Jana Pavla a říkáme si, jak i na něm pracuje zub času. Náš protektor  a přímý nástupce svatého Metoděje -  olomoucký arcibiskup Jan - nás vyzval, abychom uvažovali o tom, jak jej nahradit ušlechtilejším materiálem. Matice už je za polovinou růžencové cesty, jistě se ráda a s chutí pustí do dalšího sousta, protože nás čeká asi velice zdlouhavé dohadování a dovolování.

c)

Dále se budou  sázet stromy kolem poutní cesty. Už jsou nasázené stromy Slovácka - oskeruše, odborně Jeřáb domácí, Sorbus domestica, které chceme v tomto kraji zachovat navzdory průmyslové revoluci v zemědělství a ovocnářství. Tři už pomalu koření u francouzské kapličky. S radostí oznamuji, že ta kaplička není plácnutím do vody a výkřikem na poušti, k dnešnímu dni už po Evropě takových kapliček stojí 12 a plánují se další.

  

Od loňského 6. dubna - 123. výročí blažené smrti staršího z obou bratří a našich otců - už roste Metodějův strom na hranicích katastrů Modré a Velehradu.

  

Už se chystá sázení oskeruší podle Poutní stezky ze Svatého Hostýna. S oskerušemi se začne od Napajedel, kde končí zlínské lesy, zatímco prostor mezi Hostýnskými lesy a Zlínskými vrchy už je z větší části osázen javory, jeřáby a planými hrušněmi.

Závěr:

Na Velehrad cesta  sázená je stromkama  tak nějak by se to dalo zanotovat

Kdesi jsem slyšel, že do pekla vede cesta dlážděná dobrými předsevzetími

Takže ne aby naše cesta byla sázena slibama, ale skutečně stromky a dalšími dobrými skutky. V spolupráci se všemi vámi, bratři a sestry z naší Matice a ze všech matic sesterských a bratrských,  vždyť všichni jsem bratři a sestry v Kristu, pro kterého z láskou získali náš národ celý svatí bratři, zde na Velehradě, na celé Moravě a všemi Slovany a Evropany uctívaní.

Na jejich přímluvu a především na přímluvu Matky svého Syna, Matky jednoty, Královny rodin a Hvězdy nové evangelizace kéž Bůh žehná našemu dílu, našim rodinám, naší vlasti, našemu světadílu a své církvi.